Tento týden vyšel 400. článek na stránkách české verze Gatestone Institute, jejíž vznik jste v září 2016 inicioval pro obohacení „veřejné a konstruktivně-racionální diskuse“ o svobodách islamizací ohrožených. Od té doby se na těchto „samizdatových“ překladech podílelo přes dvacet dalších dobrovolných překladatelů a vznikly i původní české články překládané nejen do angličtiny. Očekával jste tehdy tak silný mediální dopad?

Zní to až neuvěřitelně, co vše se za tu dobu povedlo. 400 článků které jsou prakticky pro český mediální svět stále aktuální. Publikování jak mých původních anglických článků, tak anglických překladů článků Václava Klause, Mirka Topolánka, Jiřího Payna a Jana Kellera, které natolik zaujaly i obdobné překladatele v jiných zemích, že byly přeloženy nejen do němčiny nebo francouzštiny, ale i do dánštiny, hebrejštiny, holandštiny, indonéštiny, švédštiny, španělštiny, portugalštiny nebo řečtiny. A to vše podtrhuje skutečnost, že bývalý předseda Gatestone Institute John R. Bolton přešel v dubnu 2018 na pozici Trumpova poradce pro národní bezpečnost USA nebo že se do překladů zapojili i lidé z Českého Spolku Přátel Izraele.

Samozřejmě pokud by se někdo ze čtenářů chtěl stát součástí a pomoci s překlady i jen několika článků, může se ozvat na adresu libor.popovsky@atlas.cz současnému koordinátorovi českých překladů Liboru Popovskému

Co vás za těch dva a půl roku nejvíce překvapilo?

Když to odlehčím, tak rychlost České pošty. Když mi jen pár dní před Vánocemi zasílal knihu s odkazy na zdroje Jan Keller, dorazila z Frýdku-Místku do Prostějova již druhý den. A když jsem mu ji zasílal mezi Vánocemi a Silvestrem zpět, tak ji držel v ruce snad za dvacet hodin, než jsem mu stačil napsat email, že jsem mu ji zaslal.

Obecně mě ale stále překvapuje opožděnost a nevyzrálost českého mediálního mainstreamu. Když Gatestone Institute publikoval článek o čínském totalitárním nástroji „sociálního kreditu“ v září 2018, s českým překladem v říjnu 2018, tak obdobu publikovaly například Lidové noviny až v březnu 2019, protože o tom den předtím psal britský Guardian. A takových příkladů jsou desítky. Nedivím se Zemanovým názorům na české novináře, úpadku „tradičních médií“ a růstu obliby tzv. „alternativních médií“. Jak říkal Joseph Pulitzer: „Naše republika a její tisk budou stoupat nebo upadat společně.“ Každý, komu jde o dobro naší republiky, musí být vůči současnému mediálnímu mainstreamu kritický a především vůči České televizi v čele s Václavem Moravcem. Jinak čest výjimkám jako Neviditelný pes nebo Parlamentní listy.

Proč jste jmenoval právě Václava Moravce?

Vnímám jej jako ztělesnění byrokracie. Slovy Karla Havlíčka Borovského: „Něco jiného je úřednictvo a něco zcela jiného byrokracie, úřednictvo musí být v každém dobře řízeném státě, byrokracie je neštěstí každého.“

Moderátor má pro mě funkci jako úřednictvo. Usměrňovat diskutující a v diskusi se má hledat pravda na trhu myšlenek. Ne že je současný konformismus obhajován moderátorem se svébytným výkladem závazných pravidel a diskutéři omezení tím, že dostávají tendenční otázky s omezeným prostorem na reakci. Například 28. dubna měl v pořadu o délce 61 minut se třemi hosty časový prostor cca 18 minut, což je cca 30 procent, a to není výjimkou. Ano, může mít i 50 procent v logice otázka-odpověď, ale mě zajímají ti hosté a očekávám prostor moderátora mezi 15 a 20 procenty. Proto je pro mě Václav Moravec ztělesněním přebujelé „byrokracie“ à la EU, a ne pokorného a úslužného „úřednictva“.

Na druhou stranu jsem byl podobně věcně kritický v září 2014, když jsem udělal obdobné měření u debaty ČT, kde jen jeden z diskutujících – Andrej Babiš – měl 31 minut z pořadu o délce 91 minut a podal jsem stížnost RRTV, že jde o „ANOkalypsu“. V tomto případě bych udělal příměr, že úřednictvo selhalo nezaručením rovné soutěže myšlenek, což byla individuální hrubá chyba. Nicméně u Moravce je to chyba již systémová.