Jednu ze svých knih jste věnoval čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi. Jeho projekt Nová Hedvábná stezka je Západem velmi kritizován jako nástroj čínsko-komunistické expanze. Co vy na to?

Myslím si, že je to největší vůdce současného světa. Má zajímavou vizi, a tou je Nová Hedvábná stezka. Nejde ale jen o Čínu, jde o celosvětovou vizi. Vždyť všechny ty obchodní koridory se dotýkají více než stovky zemí.

Číňané jsou velmi rozumní lidé, vyhýbají se konfliktům a násilí. Soustřeďují se na ekonomiku, aby jejich země prosperovala. Žádná ze zemí, ani USA, ani v Evropě, o tom takto nepřemýšlí. Nemají tak jasné vize jako Si Ťin-pching a Číňané. Hovoříme o prosperitě lidského rodu, hovoříme o chlebu. V tom je Čína vzhledem k její populaci dost daleko. Naopak Rusko a USA se zabývají hlavně destrukcí a smrtí. Tedy válkou.

Rusko po rozpadu SSSR nebylo v pozici, aby mohlo rozšiřovat své hranice. Amerika naopak pokračovala ve své rozpínavé politice. Takže pro mě čínská politika nepředstavuje žádné nebezpečí. To, že Čína ekonomicky prosperuje a má i nové výzvy pro tento svět, neznamená, že bude ostatní země vojensky ohrožovat. Že je bude chtít anektovat.

Ekonomické zájmy by měly být zájmy jakékoliv země. Všechny země chtějí mít ekonomické výhody. A v čem je tedy rozdíl mezi Si Ťin-pchingem a ostatními prezidenty? V ničem!

Co si tedy myslíte o americké politice sankcí? Jsou pod nimi Rusko, Čína, Írán a další země…

Všechny silné země se těmto sankcím dokáží postavit. Třeba sankce proti Íránu dostaly zemi do potíží. Ale Írán se s tím vyrovnal, nezkolaboval. A všimněte si, že například Evropa se k mnoha americkým sankcím proti Íránu zatím nepřipojila. Takže obchod s Evropou běží na plné obrátky. Evropa nechce některé země ekonomicky pustit jen kvůli Americe.

Velká Británie, Francie, Německo a další mají vlastní politiku. A spousta zemí z Evropy nemá problém s Čínou ani s Íránem. Čína investovala mnoho peněz v rozdílných zemích po celém světě. Jsou to velké investice. Americké sankce vůči Číně jsou tím paralyzované. Je to pouze demonstrace politické síly, protože jinak se export mezi USA a Čínou počítá v bilionech. Číňané se snaží ostatní země zaujmout ekonomicky, a jde jim to. Nepřátelské postoje vůči Číně jsou proto jen deklarativní.

Během dvou dekád se naopak USA postaraly o destrukci a smrt v mnoha zemích. Válka v Iráku, válka v Afghánistánu a tak dále.

Začal jste mluvit jako účastník protiamerických demonstrací na Středním východě. Amerika je podle vás Velký Šajtan?

Jsem politický analytik. Snažím se analyzovat různé události. Nejsem zainteresovaný v propagaci politiky žádné země, nikdo mě neřídí. Tak by se měl ostatně chovat každý novinář. Když něco analyzuji, tak ne jako muslim, ne jako Pákistánec, ale jako novinář. Když uvidím křivdu, budu na ni upozorňovat, ať její původci pocházejí odkudkoliv.

USA se vždy obávaly, že Írán zneužívá svůj jaderný program, proto proti zemi stupňují sankce. Jak vnímáte tento argument?

USA mohou dělat, co chtějí. Nicméně Írán už stejně atomovou bombu má. Jsem o tom silně přesvědčen. On to jen ještě nedeklaroval, stejně jako Izrael. Ostatně Severní Korea ohledně svého jaderného programu také dost mlží. O sedmi jaderných mocnostech včetně Pákistánu to víme stoprocentně.

Írán je velmi silná země. A jak už jsem naznačil, silná země si se sankcemi poradí. V Pákistánu s některými jadernými mocnostmi problémy nemáme. Máme hranice s Čínou, Indií a Íránem. Samozřejmě nelze zamlčet problémy s Indií, a nejde jen o Kašmír.

Nicméně Kašmír je největší „porodnicí“ problémů mezi Pákistánem a Indií...

Ano, jde o centrum našich svárů. Pákistán se vždy diplomaticky a morálně ohlížel po Kašmíru, protože Indie brutálně vybíjí tamní lidi. Ostatně dodnes tam má několik stovek tisíc vojáků. A co tam dělají? Rozsévají smrt.

Na druhou stranu je třeba říct, že indičtí novináři asi budou vyprávět hodně odlišnou verzi...

To asi nemohu popřít. Víte, když se bude něco špatného dít v Pákistánu, nikdy to nebudu zatajovat. Vždy to řeknu. Srdce mám čisté. V Kašmíru bylo zavražděno kolem sto tisíc lidí (uvádí se kolem 70 tisíc, pozn. PL.cz.), mnoho žen bylo znásilněno.

Chcete říct, že tam Indie provádí státní terorismus?

Ano, to je vizitka indické vlády. Pákistánci nezabíjejí lidi v Kašmíru, ale indická armáda. Když se tam snaží hlásit o svá občanská práva a jsou zabíjeni, tak to něco svědčí o režimu v Dillí. V Kašmíru se stále častěji objevují dvě myšlenky. Hodně lidí tam říká: „My nechceme být součástí Indie, chceme být součástí Pákistánu.“ Anebo: „Chceme být nezávislou zemí.“ Proč by Kašmír nemohl být nezávislý?

Ale hlavně Pákistán je nazýván vývozcem či podporovatelem světového terorismu...

V Pákistánu pochází terorismus také z Indie. Ekonomický koridor mezi Pákistánem a Čínou je velmi úspěšnou ekonomickou aktivitou. Tento koridor buduje základy příští prosperity severu Pákistánu a čínské oblasti Sin-ťiang. Indie se to snaží překazit. Přes Afghánistán, tedy velkou oklikou, posílá do Pákistánu trénované teroristy. Svědčí o tom třeba odhalení indického agenta, který v Pákistánu organizoval bombové útoky. Byl odsouzen k smrti.

A co únosy turistů v Pákistánu? V roce 2013 tam byly uneseny dvě Češky...

Ty jsou také organizovány cizinci. Důvod je zřejmý. Poškodí to jméno mé země. Nicméně dnes je většina území Pákistánu kontrolována armádou.

Takže největšími nepřáteli Pákistánu jsou Indie a USA?

Ano, je to tak. Nikoho křivě neobviňuji, to jsou fakta. Pákistán se vždy snažil mít s Indií dobré vztahy, ale tu to nezajímá. Dám příklad z vlastní praxe. Na jednom novinářském semináři jsem se setkal s indickými kolegy. Jako novináři bychom měli být nad věcí. Snažil jsem s nimi několikrát zapříst hovor, ale oni se mi vyhýbali. Když se mělo konat hromadné focení, tak se někdo zeptal, proč by si indická novinářka nemohla stoupnout vedle pákistánského kolegy? Ona na to: „Nikdy!“ A odešla na druhou stranu.

Když jsme se bavili o nezávislosti médií v našich zemích, tak jste sám řekl, že pákistánská média do určité míry spadají do vlivu armády. Takže ani vy nejste tak nad věcí...

Politikou země je, že by média v Pákistánu neměla kritizovat a odsuzovat naši armádu. Pákistánská armáda je profesionální armádou a chrání hranice Pákistánu. Můžeme kritizovat armádu, ale ne tak, jako nepřátelská média. Jako národní média bychom měli naopak naši armádu podporovat.

Stalo se někdy, že by vám pákistánský generál doporučil, o čem nemáte psát?

Mně se to nestalo. Nevím o ostatních, ale mně ne. Píšu, o čem chci, a mé sloupky byly skoro vždy publikovány. Pravda, jednou či dvakrát se stalo, že sloupek nevyšel. Nejednalo se ale o nic závažného a za třicet let mé kariéry to nelze nazvat cenzurou.

Jako sloupkař můžete psát úplně o všem?

Ano. O ekonomice, sociálních tématech, kultuře, náboženství, každodenním životě a tak dále. A nejsem omezený jen na Pákistán, ale vybírám si události z celého světa.

Co jste v poslední době napsal o Evropě?

Například o separatistických snahách Katalánců v Evropě, o brexitu nebo o jedné slepé vědmě z Bulharska, která předpovídá budoucnost.

Jak vnímáte uprchlické vlny do Evropy, se kterým si „starý kontinent“ neví moc rady?

Když přijímáte uprchlíky, ale nemáte ujasněná pravidla pro jejich přijímání, tak to vytváří problémy. Ví se, že mezi uprchlíky se nacházejí i lidé s kriminální minulostí či zapojeni do mezinárodního terorismu. Je třeba mít výběrový systém, uprchlické tábory či ubytovny a tak dále. Když evropské země s uprchlíky soucítí, je to dobře, ale realita je méně idealistická.

Pákistán udělal stejnou chybu. Do naší země přišly v době sovětské invaze do Afghánistánu miliony uprchlíků odtamtud. Kulomet kalašnikov se tehdy stal velmi populární. Také se začaly pašovat heroin a opium ve velkém. Kriminalita v zemi vzrostla. Hodně to poškodilo pákistánskou společnost. Udělali jsme mnoho prospěšných skutků pro Afghánistán, a toto jsme dostali místo díků.

Má nárůst imigrace přímou spojitost s růstem počtu teroristických útoků?

Ano. Je to jeden z průvodních jevů. Evropa je příjemný kontinent. Ekonomicky i sociálně. Má nejlepší předpoklady k tomu, že půjde i v budoucnosti o místo míru na Zemi. Lidé z rozvojových či problematických zemí, co se do Evropy snaží dostat, jsou různí. Špatní, dobří, různí. Nicméně v cizím prostředí se jejich povahové rysy spíše prohloubí.

Co si vůbec myslíte o projektu Evropské unie, který sdružil osmadvacet zemí?

Koncept EU nebyl špatný. Dobrá idea. EU by si ale neměla uzurpovat protektorskou moc. Když Velká Británie chce odejít, tak ať odejde. Netřeba se jí za to mstít anebo dělat nějaké odvetné kroky. Každá země má své vlastní problémy, nároky a cíle. S tím se nedá nic dělat.

To samé lze říci o Severoatlantické alianci. USA využívají evropské země pro své vlastní účely. A mají USA s podporou evropských zemí, ale i dalších koaličních partnerů, úspěch v Afghánistánu? Nemají! Už tam jsou dvě dekády, a nic. Přece tam nemohou být padesát nebo sto let. Měly by už odejít.

Hovoříte jako čeští komunisté, kteří odmítají účast našich vojáků v zahraničních misích...

Chápu je. Proč by čeští vojáci měli umírat v Afghánistánu kvůli americkým zájmům? Čeští vojáci by měli bránit hlavně svou vlast. Jak může NATO zůstávat v Afghánistánu dvacet let a tvrdit, že je to v nejlepším zájmu Afghánců? Je to pokrytectví.

Nicméně politika USA jako světového četníka se začíná s Donaldem Trumpem v Bílém domě měnit. Nemyslíte?

Je to tak. Amerika v roli supervelmoci končí. Politicky i ekonomicky se začíná dostávat dopředu Čína. Politika čínské vlády v čele s prezidentem Si Ťin-pchingem je zřetelná. Záleží jim na prosperitě a ekonomickém prospěchu. Snaží se v tom spojovat i s dalšími zeměmi. Když ve světě nebude poptávka, bude čínská výroba stagnovat. Tak ekonomika funguje. Proto se Čína snaží propagovat různé obchodní strategie a cesty po celém světě. A také je třeba říct, že za posledních dvacet let se Čína nezapojila do žádného vojenského dobrodružství. Nebo máte nějaký příklad?

Čína má vojenskou základnu v africkém Džibutsku, zvažuje další v Kambodži a pohraniční konflikty také nejsou výjimkou...

Mluvím o útoku na jinou zemi či o opravdových válkách. Žádný příklad nenajdeme. V Džibutsku má základny několik velmocí a pohraniční konflikty se nevyhnou žádné zemi. A kolik zemí napadly USA? Mnoho! USA prodávají zbraně a tak přinášejí destrukci do mnoha států na zeměkouli. Napadly Afghánistán, Irák, Lybii a tak dále. Zato Čína přináší prosperitu.

Neříkáte to jen kvůli tomu, že sedíme v čínském hotelu?

Řekl bych vám to samé, i kdybychom seděli někde ve Washingtonu D. C., v Londýně či v Paříži. Taková je prostě realita.