Pane Čarnogurský, úvodem téma minulého týdne. Bývalý policejní prezident SR Milan Lučanský zemřel ve vazební věznici. Jsou různé teorie, proč se tak stalo, co o tom soudíte?

Já vím jenom tolik, že pan Lučanský byl obviněn z korupce. Zajímavé na tom je nesporně to, že jednu takovou zprávu, kterou pak ministerstvo spravedlnosti dementovalo, jsme už zaznamenali asi před dvěma týdny, kdy se měl Lučanský údajně pokusit o sebevraždu poprvé. Ale o těch důvodech můžeme jen spekulovat.

Pojďme se tedy věnovat roku 2020 a jeho hodnocení. Některými bývá označován jako ,,annus horribilis“, hrozný rok. Z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Může být pro Česko a Slovensko tím, čím byly pro společný stát roky 1929, 1938, 1939 či 1968? Vnímáte ho jako přelomový letopočet?

Ne, to si nemyslím. Máme tu pandemii, ale pandemií bylo už v historii Evropy mnoho. Jistěže se nerozšířily tak plošně jako dnes koronavirus vinou globalizace, ale často to stálo mnohem více životů a utrpení než v současné době covid. A dějiny nezaznamenávají nějaké zásadní změny před příchodem pandemie a po ní.

SERIÁL PL.CZ: ROK S COVIDEM A TEN PŘÍŠTÍ

Někdo v tom současném stavu spatřuje dokonce i pozitiva, že hledáme nové cesty, nutí nás to přemýšlet nad novými nápady, startuje to třeba i rychlejší rozvoj vědy atd. Souhlasíte s tímto pohledem?

Já si myslím, že rozmach vědy je z toho historického hlediska zcela druhořadý. Pro mě jsou tím číslem jedna co do mezinárodních vztahů – války.

Operuje se s termíny ,,strach“ a ,,solidarita“. Který z těchto pocitů letos převážil? Strach ze smrti, strach z covidu, strach o své blízké? Nebo solidarita se staršími a nemocnými, o které mluví premiér Babiš? Solidarita dobrovolnictví, pomoci, šití roušek apod.? Teď v Česku převažuje napětí a nervozita. Jak je to na Slovensku?

Já bych řekl, že velmi podobně, ale to je zkrátka způsobeno přirozenou únavou, protože to období všemožných omezení a obav či strachu je už příliš dlouhé.

Vždyť v březnu či v dubnu jsme koronavirus zvládali velice dobře, protože lidé byli tvárnější a ochotnější se podřídit těm restrikcím, zatímco dnes tady sledujeme v podstatě válku, kterou slovenské vládě vyhlásily restaurace a kavárny, které prostě otevřely – a přestaly respektovat ta nařízení.