Předseda vlády Bohuslav Sobotka stále opakuje, že jste původcem všeho zla na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Co vy na to?

Pokud někdo nemá vlastní témata, tak se musí opírat o to, co kde najde. Pravděpodobně jiná témata na stole nejsou, tak je potřeba využívat legend. Po mně byli ještě dva nástupci a dnes je paní ministryně Michaela Marksová – Tominová třetí v řadě poté, co jsem téměř před rokem a půl odešel z ministerstva. Každý si na to udělá svůj názor sám a není k tomu potřeba žádného výraznějšího komentáře.

Dokáže vás ještě dnes to veřejné „otloukávání“ naštvat?

Když jsem v polovině roku 2010 nastoupil na ministerstvo, tak jsem tam šel s jasnými úkoly. Udělat restrukturalizaci sociálního systému tak, aby to odpovídalo potřebným úsporám státního rozpočtu. Mělo se to udělat tak, aby výsledek měl co nejmenší dopad na sociální situaci lidí. Čísla jsou naprosto jasná. V roce 2012 se podařilo ušetřit deset miliard korun a bylo to potvrzeno i serverem demagog.cz. Přitom se zároveň snížila míra ohrožení chudobou, což jsou oficiální údaje Českého statistického úřadu. A k tomu nemám dál co dodat. Jestliže ze mě někdo chce dělat otloukánka, tak je to o jeho svědomí. A vytahovat jednotlivé srdceryvné příběhy, třeba v televizi o tom, že matka v azylovém domě nedostala příspěvky z úřadu práce, a když se pak reportáž prověřila, zjistilo se, že si o ně ani nezažádala a nikdo jí to neporadil, tak takovým způsobem se dá zdiskreditovat úplně cokoliv.

Myslíte si, že bude projekt sKaret ještě někdy možné prosadit?

Je otázka, jestli ušetří státu peníze, až se bude dělat podruhé. Porovnejte třeba náklady na projekt Opencard, u nějž jsou dnes náklady státu vyčísleny na jednu a čtvrt miliardy, a projekt sKarty, jehož pořizovací náklady včetně jejich rozdávání, tedy čistě provozních nákladů úředníků, vyšel tuším na osmdesát milionů korun. Takže o více než řád níž. Myslím si, že za pár let to bude mnohem dražší, třeba i kolem dvou miliard korun. Kdo sledoval celou kauzu, tak od června 2011 to bylo všechno zveřejňováno na webu, prozkoumával to Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Bylo jasné, že se tím ušetří spousta peněz. Úspory za dvanáctiletou dobu, na kterou byla uzavřena smlouva na základě veřejné obchodní soutěže, byly vyčísleny na tři miliardy korun. Nicméně, když se chce, tak jde shodit cokoliv.

Michaela Marksová – Tominová šéfuje Ministerstvu práce a sociálních věcí zatím krátce. Dopustila se z vašeho pohledu již nějakých chyb?

Nechci to hodnotit a musím se přiznat, že to nesleduji tak intenzivně, abych na otázku dokázal adekvátně odpovědět. Myslím, že sám uznáte, že od té doby, co jsem odešel z ministerstva, nemohu vědět, co paní ministryně řeší po svém předchůdci a jeho předchůdkyni. Pokud se mě zeptáte po půl roce, tak budeme moci diskutovat o tom, co říkala při nástupu do funkce a jaká jsou fakta. Osobně mně třeba přijde zajímavé, že za ministra Františka Koníčka padala prohlášení, že je třeba udělat mimořádnou valorizaci důchodů v polovině roku 2014. A nyní je ticho po pěšině. Nikdo nic takového nepřipravuje. Opatřením, které jsem nepopulárně musel prosadit, když jsem chtěl, aby se důchodový systém stabilizoval, se zajistilo, že je už tři roky za sebou stejná úroveň deficitu důchodového účtu, přičemž roky před mým nástupem na ministerstvo rostl tento deficit řádově o deset miliard korun. Je jednoduché říkat, že se přidá těm, těm a támhle se rozdají další miliardy, ale uvidíme, jaká bude realita.