Jak přistupujete k informační válce ukrajinských a ruských médií?

O ukrajinských médiích se netřeba bavit. Naše ruská média se obecně snaží informovat sice pravdivě, ale zamlčují některé důležité detaily, na kterých závisí lepší vnímání všech problémů. O válce na Ukrajině říkají hodně věcí. Informují o nezvěstných občanech, o bombardování obytných čtvrtí, ale fakt, že to znamená genocidu Rusů, nesdělí. Mám na Ukrajině mnoho známých, takže si mohu udělat přesný obrázek.

Protestující, co se účastnili Euromajdanu, jsou v Evropě často bráni jako hrdinové. Co si o tom myslíte?

Vím, že to tak je. Nicméně jde o profesionální propagandu. USA své zájmy prosazují jak vojensky, tak i informačně. Pro Rusy je důležité pochopit, že nejde o boj proti Evropě. Sice to tak na první pohled vypadá, ale není to tak. Evropská unie a Rusko se navzájem podporují. V Rusku si lidé musí uvědomit, že problém je s ukrajinskými nacionalisty, a ne s evropskými zeměmi. A to je důležité vědět. Nehovoří se moc o tom, že na Ukrajině působí američtí instruktoři, že Pravý sektor existuje už velmi dlouho, fakticky dvacet let. Vždyť v Polsku jeho členy instruktoři z USA připravovali na Euromajdan už několik let. Prezident Viktor Janukovyč situaci podcenil. Naše média ale tato fakta bohužel neříkají. Informují ve smyslu, že Ukrajinci začali v jeden moment nenávidět Rusko, Donbas a tak dále. Dělá to dojem, že všichni Ukrajinci chtějí být hned v Evropě a Rusko jim v tom hází klacky pod nohy. Jenže my fakticky nebojujeme s Ukrajinci, ale s Pravým sektorem, s jakousi polovojenskou chuntou.

Většinově je nazýváte fašisty, ale není to označení přehnané?

Také si myslím, že to není přesné. Fašismus v těchto strukturách existuje, ale v nejnižších strukturách organizace. Velitelé jsou spíše takovými vojenskými žoldáky americké politiky. Jak je totiž u špiček Pravého sektoru možné hovořit o fašismu, když ze své země tajně dělají kolonii, aby sloužila zájmům Američanů.

Při hovoru s lidmi jste prohlásil, že prezident Vladimir Putin drží Rusko z výše své funkce a obyčejní občané ho musí podržet zespoda. Jak jste to myslel?

Myslel jsem to tak, že v SSSR bylo mnoho problémů, které je třeba si přiznat, ale je také nutné vidět, že Sovětský svaz byl suverénem. Rozhodnutí se přijímala uvnitř země. V roce 1991 se celý tento systém rozpadl. Mnozí naši lidé si mysleli, že bývalé problémy jaksi vyvanou a začne nový život. Ale bohužel, ony v druhém plánu pokračují. Začínají se v řádu okupace. Mnohá řešení jsou nyní svázána nevýhodnými mezinárodními dohodami. A v tomto ohledu by se lidé měli postavit za své vedoucí představitele, kteří se tento nevýhodný systém nyní snaží změnit.

Mluvíte o okupaci, ale osobně jsem si nevšiml, že by Rusko bylo okupované. Jakou okupaci tedy máte na mysli?

Jde o neviditelnou okupaci ekonomickou, informační, ale i teritoriální. Na našem území sice žádné ozbrojené síly jiné země nejsou, nicméně jde o zcela otevřené vměšování mezinárodních struktur, na které se dá odpovědět jen tvrdým prosazováním národních zájmů.

Nemyslím si. Takové nejednoznačné vyjádření lze v dnešním globalizovaném světě vztáhnout na každou zemi.  Vždyť v Česku se také říká, že Rusové nás okupují od roku 1968 až dodnes, nyní ekonomicky…

Tak to není. Žijí u vás, ale nepodílí se na české politice. Nevím to přesně, ale myslím si, že to takto probíhá. Politika Česka zcela kopíruje politiku Evropské unie. Nicméně popravdě musím přiznat, že tak dobře, abych o ní mohl zasvěceně hovořit, situaci v Česku neznám. Na úrovni konceptu a institucí Rusko podle mě v roce 1991 předalo právo přijímat rozhodnutí mezinárodním institucím. Například byla od státu oddělena centrální banka, která se zabývá ekonomickou politikou. Nyní se zpovídá mezinárodním finančním institucím, což je nutné změnit.

Z vašich slov je cítit nostalgie k SSSR…

Je mi sedmadvacet let, takže jsem se v Sovětském svazu narodil. Většina kultury té doby, kterou jsem vnímal skrz filmy a knihy, pro mě byla přínosná. Při srovnání se současnou ruskou kulturou, potažmo filmovým uměním, mi byla blíže. V tomto ohledu u mě asi lze hovořit o nostalgii k dobám SSSR. Když se třeba podíváte na skvělý ruský seriál Sedmnáct zastavení jara z roku 1973, pak přepnete televizní stanici a vidíte tam ty dnešní hlouposti, nedá se to srovnávat. Tehdy byly filmy natáčeny pro inteligentní lidi, dnes jsou vyráběny jak na běžícím páse pro hlupáky. Anebo se nakupují všelijaké telenovely, jejichž kvalita je ještě pochybnější. Třeba filmy o válce jsou dnes úplně odtržené od reality. Hlavní hrdina všechny postřílí a sám je jen lehce raněn. Utrpení, nesmyslnost a drama války v nich neuvidíte. Tohle je třeba změnit. Musí se začít formovat vlastní národní kulturní politika.

To zní jako volání po cenzuře?

To není volání po cenzuře, ale po kvalitě.