Americký prezident Donald Trump nařídil armádě stáhnout z Německa třetinu svých vojáků. Co vy na to?

Spory mezi Německem a USA, že nedáváme dvě procenta HDP na armádu, jak se NATO dohodlo, jsou dlouhodobějšího rázu. Ostatně stejně jsou na tom i ostatní země. Co vím, tak chce Trump tyto vojáky pouze přemístit do Polska a jinam.

Antiamerikanismus je v Německu jistou tradicí. Když vezmeme studentskou revoluci roku 1968 jako milník ve vývoji Spolkové republiky Německo (SRN) a německé společnosti celkově, tak tam najdeme kořeny dnešních vztahů k USA. Ostatně i kořeny vývoje dnešní německé společnosti, která od té doby směřuje spíše doleva. V době studené války byl tento vývoj spíš zdola, například označení komunista znamenal v SRN sedmdesátých a osmdesátých let společenský polibek smrti. Levice se tehdy začala identifikovat se začínajícími ekologickými a protijadernými hnutími.

Ve škole jsem v osmdesátých letech dostala od učitelky lepší známky, protože jsem používala recyklovaný papír. Také mě učitel nenechal rupnout z chemie, protože viděl, jak jsem rozdávala letáky Antify. Ta se v Německu tehdy profilovala jako organizace stavějící se proti starým nacistům. Dnes se to poněkud změnilo.

Jak moc je dnešní Německo pod vlivem „Strýčka Sama“?

Podle mě až tak moc ne. Spíše mají Němci Američanům za zlé, že je zrovna osvobodili oni, tedy národ Mickey Mouse. Němci jsou přeci kulturní národ, národ Goetha, Schillera a dalších a najednou je osvobodí banda farmářů, buranů. Kulturní nadřazenost je v Německu velmi silná, i když to není moc očividné, funguje a bude vždy fungovat.

V rámci studené války se vše dost zpolitizovalo a ze sedmdesátých let dodnes přetrvala tradice velikonočních demonstrací. Ty ostatně začaly jako demonstrace proti americkým základnám a zbraním. Známá je hláška: Nechceme být indiány ve vašem posledním filmu, mistr Reagan. Navíc tehdejší aktivisté jsou dnes v Německu na významných postech. Němci si o Američanech myslí něco ve smyslu „blbí a ještě blbější“, protože si zvolili Trumpa.

Domníval jsem se, že německý pocit nadřazenosti za léta „sebemrskačství za dvě světové války“ zcela zmizel…

Ne, ne. Nejde o žádnou rasovou nadřazenost, ale jedná se o tu morální, což je taky dost špatné.

Navíc jakési sebemrskačství za dvě světové války vnímají na Němcích hlavně cizinci. Osobně jsem za to nikdy vinu nepociťovala. Jsem ročník sedmdesát, jakési tabu pro nás nacismus vždy bude, ale proč se bičovat za zločiny našich předků. Všichni jsme přeci zodpovědní jen za zločiny, které pácháme nebo přehlížíme sami.

V Česku je stále velké téma sudetoněmecká otázka. Hovoří se o prolomení Benešových dekretů. Někteří říkají, podívejte se, jak se v Německu rozešli s nacismem. Například novinář Stanislav Motl ale honil ‚nácky‘ v Německu ještě po roce 1989. Opravdu u vás proběhla denacifikace?

Denacifikace v Německu byla spojená se soudy a s lustracemi. Je to sice ‚terminus technikus‘, ale začala v roce 1945 a končila v roce 1949, když se Německo stalo opět, sice dvojím, ale státem. Do té doby to v každé spojenecké zóně probíhalo jinak.

Ostatně v západním Německu už v roce 1951 vše zrušili. Slavná denacifikace. Ha, ha. A ti staří náckové samozřejmě seděli v Německu na svých postech až do konce sedmdesátých let. U nás v Bádensko-Württembersku byl dlouhodobým ministerským předsedou Hans Filbinger za Křesťanskodemokratickou unii (CDU). Byl to prominentní nacistický prokurátor, který ještě krátce před koncem války rozdával rozsudky smrti. Když kvůli tomu musel po dlouhé a úspěšné kariéře v roce 1978 odstoupit, ještě tvrdil, že se na nic nepamatuje.

Nebo takový Hanns Martin Schleyer. Bývalý kariérní nacista, který během protektorátu v Praze vedl uzavření a represe na českých vysokých školách. Stál i za zglajchšaltováním českého průmyslu a organizováním nucených prací. Když ho v roce 1977 zavraždila Frakce Rudé armády (RAF), byl předsedou mocné Federace německého průmyslu. Ještě dnes jsou po něm pojmenovány ulice, náměstí a dokonce i letiště. Dejte pokoj s denacifikací.

Takže denacifikace je velký mýtus?

Ano, je to přesně tak. Mýtus. Ve vzpourách roku 1968 v západním Německu šlo hlavně o to, že se mládež ptala svých příbuzných: „Co jsi dělal za války, dědečku?“ Staří lidé tím byli prostě poznamenaní. Kdyby přeci proběhla denacifikace, tak by těchto otázek nebylo třeba.

Jak vnímáte to, že se někteří lidé z hnutí Svoboda a přímá demokracie a Komunistické strany Čech a Moravy snaží vymoci válečné reparace na Německu prý dnes již v hodnotě 15 000 miliard korun...

Podle mě je to blbost. Česká a německá strana se už dávno domluvily, že nic takového nebude. Byla o tom i Česko-německá deklarace.

Nicméně mnoho Čechů se obává prolomení Benešových dekretů během soudů ohledně majetku rodu Walderode...

To je taky blbost. Benešovy dekrety nikdo neprolomí, ať by se to možným vítězstvím v některé ze soudních pří mohlo zdát. Už bylo domluveno, že nic takového nebude. Přicházet s tím znovu a znovu je jako nosit dříví do lesa.

V Německu to přitom žádné téma není. Tady se ale Češi „německou kartou“ nechají stále manipulovat. Když chce někdo politické body, tak vytáhne sudetoněmeckou otázku. Vždyť Sudetoněmecké krajanské sdružení alias Sudetoněmecký landsmanšaft se už dávno změnilo v organizaci, která se aktivně snaží o česko-německou součinnost. Dokonce se soudilo s vlastními členy poté, co před sedmi nebo osmi lety vyškrtlo staré, poválečné požadavky ohledně Benešových dekretů ze svého statutu.

Možná je to jen má paranoia, ale třeba o Witikobundu se říkají různé věci...

Proboha, Witikobund je zcela nepodstatný. Dokonce jim landsmanšaft zakázal účast na jeho každoročním sněmu, kam mimochodem jezdí už skoro víc Čechů než Němců. To staré, radikální protičeské myšlení, požadavky o prolomení Benešových dekretů a tak dále už u landsmanšaftu nenajdete. Spíše na sněmech strany Alternativa pro Německo (AfD), ke které mají němečtí radikálové a členové Witikobundu dost blízko. A je k smíchu nebo pláči, když Václav Klaus starší, který se během své politické kariéry vždy stylizoval do role ochránce českých zájmů proti možným sudetoněmeckým požadavkům, dnes otevřeně podporuje AfD, která se stala politickou domovinou německého revanšismu.

Je pravda, že v Česku sudetoněmecká otázka pořád, co se týká voleb, funguje...

A je to škoda, protože to tak není. Všichni politici, co s tím takhle spekulují, lžou lidem a manipulují jimi.

V médiích se stále častěji objevuje heslo, že éra současné německé kancléřky Angely Merkelové končí. Jak tomu máme rozumět?

Hlavně je třeba chápat, že celé poválečné uspořádání SRN se zakládalo na existenci dvou velkých lidových stran. Konzervativní CDU a Sociálnědemokratické strany Německa (SPD). Dnes je toto dvoupartajní uspořádání v troskách. Konzervativní voliči se v CDU už necítí příliš doma, a to je pak vidět na volebních výsledcích. V posledních volbách dostala CDU kolem osmadvaceti procent, což byl její nejhorší výsledek od roku 1949.

Co se Merkelové týče, tak nemá moc velké charisma, jak se tady pořád tvrdí. Nic proti migraci, tu už máme v Německu od padesátých let a díky tomu nepovažujeme jinakost za něco negativního jako Češi. Problémem je ale nekontrolovaná migrace, a to, že vláda kancléřky Merkelové otevřela protiústavně hranice a nechala je po dobu hlavní migrační vlny otevřené.

Nyní je na stole zase jiné téma. Na začátku koronakrize bylo Německo trochu laxní, ale pak už ne. Spolková vláda musela ustoupit jednotlivým zemím, které nechtěly, aby byla protivirová opatření řízena centrálně. V Německu se lidé už začínají proti omezování bouřit a bohužel vznikají konspirační teorie. Například o tom, že koronakrize je vyvolaná schválně, aby si odpočinul globální systém a snížila se populace. Prostě, že nás tak kontroluje určitá skupina nejbohatších lidí světa. A Němci věří konspiračním teoriím podle mých zkušeností stejně rádi nebo dokonce více než Češi.

Za rok tady jsou další volby do Německého spolkového sněmu. Jak tedy odhadujete šance Merkelové?

Merkelová sice prohlásila, že už kandidovat nebude. Ale v poslední době se množí spekulace, že si to rozmyslí. V době koronakrize její hvězda totiž zase stoupala. Navíc není zatím na obzoru žádný nástupce. O vnitrostranické protivníky se Merkelová starala často, ale stejně jako v Česku není ani v Německu pořádná opozice. U nás je to ale oficiální, protože máme velkou koalici, v níž sociální demokraté také pod vedením nesympatické maminy ze Švábska, tedy Saskie Eskenové, hrají spíš politováníhodnou roli.

V současné době působí Merkelová jako „nesmrtelná teta“. Ve funkci německé spolkové kancléřky je nepřetržitě od roku 2005. Tehdy v Česku vládl Jiří Paroubek a od té doby se tady vystřídalo sedm premiérů. U Němců, kteří chtějí mít hlavně klid, se prostě stále těší velké podpoře. Je totiž symbolem jakési politické vyrovnanosti a kritika, která padá na její hlavu, se ve srovnání s tím zdá jako málo podstatná.