Slovo „důstojnost“ bylo v příspěvcích poměrně frekventované. Důstojnost kulatému stolu o společenských a právních dopadech covidové pandemie propůjčilo i prostředí Zaháňského salónku českého Senátu. Akci organizovanou senátorkami Jitkou Chalánkovou a Alenou Dernerovou sice zaštítil předseda komory Miloš Vystrčil, o pauze jsme však v hovorech nad kávou zaznamenali informace, že se mezi senátory objevily námitky, že by tito „popírači“ prostor v budově Parlamentu dostávat neměli.

Tomáš Nielsen z organizace Pro Libertate – Institut práva a občanských svobod, který akci spolupořádal, jako první řečník hovořil o ústavní krizi, do které nás pandemie dostala. Nejedná se však o „ústavní krizi“ ve smyslu politických hrátek při sestavování vlády, což obvykle píší političtí komentátoři, ale o krizi práva a společnosti.

„Lidé přestali věřit v právo, stát přestal respektovat právo, soudy přestaly chránit práva jednotlivců,“ shrnul advokát současný stav. Právní prostředí je naprosto zmatečné, lidé nemají šanci ani registrovat stále se měnící vládní nařízení, natož všem opatřením vyhovět.

Zcela se podle Nielsena zapomnělo na ochranu lidské důstojnosti. Tento pojem, o kterém se hovoří i v listině, se zcela vyprázdnil a nikdo jej nerespektuje.

Poprvé v historii této země se podle advokáta začalo diskutovat o článku 23 Listiny práv a svobod. Ten zní: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ A poprvé v historii začala i mezi seriózními právníky debata o tom, jak moc se současné okolnosti blíží tomuto stavu a kdy nastane ten moment, že občané budou mít legitimní právo se postavit na odpor. Už to, že se o této krajní situaci vede vážná debata, je podle Nielsena naprosto hrůzná zpráva o našem právním státu.