Angažujete se ve snaze zakotvit v Ústavě manželství jako výlučný sňatek muže a ženy. Nic proti tomu, ovšem rád bych se Vás zeptal, proč si myslíte, že by manželství nemohli uzavírat i dva muži nebo dvě ženy?

Jsem ráda, že nemáte nic proti návrhu ústavní novely na ochranu manželství, ono totiž nic nesvědčí ani pro to, aby se manželství takzvaně otevřelo všem. Tak totiž zní jedno heslo našich oponentů, kteří chtějí manželství zatím jen pro dvě osoby. Pokud ale přistoupíme na jejich notu, ztratíme jakýkoli racionální argument, aby manželství zůstalo jen mezi dvěma lidmi.

Proč?

V některých zemích, kde to tak udělali, již zazněly návrhy na změnu zákonů tak, aby mohlo do manželství vstoupit i více osob než jen dvě (jeden případ manželství mezi třemi muži je již dokonce evidován například v Kolumbii, pozn. redaktora, více zde) Sice to zatím nikde schváleno není, ale znáte to, jednou se to třeba povede, salámová metoda pokračuje. Manželství pro všechny je Pandořina skříňka, která ovšem vypadá tak krásně. Kdo by nechtěl lásku, kdo by nechtěl být fér, kdo by nechtěl podpořit věrné milující vztahy, kdo by chtěl upírat někomu základní lidská práva? Dokonce ani my ne. Jenže o to vůbec nejde. Nebo jen tak napůl, jenže poloviční pravda je vlastně taky lež. 

Proč by nemohlo fungovat manželství úplně pro všechny, tedy i pro více osob než jen pro páry, dvojice?

Každé právo v sobě nese zároveň povinnost, aby ho všichni akceptovali. Schválíme-li tzv. manželství pro všechny, bude to znamenat, že našim dětem všude ve škole a ve všech veřejných institucích budou muset říkat, že je normální, aby rodiči byli i dva muži či dvě ženy, že na tom vlastně vůbec nezáleží. A ti, kdo si to nemyslí a nebudou to akceptovat, budou to svým dětem říkat „postaru“, tak co s nimi? Většina obyvatelstva ČR se tak se svým vnímáním a chápáním věcí ocitne za hranou nějakého uměle vytvořeného zákona. To by měli poslanci opravdu hodně vážně zvažovat, jestli jim už tohle jejich voliči doopravdy nějak nespočítají. Zvláště voliči ANO by se mohli cítit zrazeni, protože ANO veřejně tuhle oblast nikdy neřešilo, lidé je volili z určitého pragmatismu jako ideově nevyhraněnou stranu a najednou se z jedné třetiny té strany stanou vášnivý obhájci LGBT ideologie a domnělých práv? To může být pro mnoho jejich voličů nepříjemné překvapení.

Další strany to mají jinak?

Třeba u Pirátů to jejich voliči jistě čekali, ale u takto významné části ANO těžko. Navíc LGBT+ komunita nehájí jen práva gayů a leseb, v jejich agendě jsou dávno už i další oblasti. Neurčitá pohlaví, transsexuálové a jejich práva chodit do šaten podle toho, jak se zrovna cítí – mimochodem tohle dilema bylo obsahem duhových seminářů, které vlastně pořádala jedna z těch organizací, která teď chce údajně jenom manželství. My ovšem víme, že to není pravda. V našem videu jsme se na to pokusili upozornit, a také oficiální i neoficiální facebookové stránky LGBT, o tom v minulosti často psaly, zvláště když komentovaly naše příspěvky, teď se ovšem tváří jinak.

Častým argumentem příznivců stejnopohlavních manželství je, že role manželství coby instituce se změnila: že vlastně manželství už nemá onu reprodukční funkci, jakou mělo po tisíce let. A skutečně v některých zemích funguje instituce náhradní matky: stejnopohlavní páry si tak mohou dítě nechat porodit náhradní matkou nebo adoptovat. Co byste řekla na tento argument? 

Ano, tohle už také známe, a ano, dokonce souhlasíme, že rodina, a s ní i manželství, se skutečně v dějinách proměňovala, ale vždycky jejím základem byl heterosexuální pár, který spolu přirozeným způsobem počal děti. A i když žijeme v době technologického pokroku a vlastně dokážeme děti „vyrobit“ skoro na zakázku, tak větru a dešti už se v dějinách lidé pokoušeli vládnout mnohokrát a nikdy se jim to nakonec nepodařilo ani nevyplatilo. Každé dítě se ptá, jak přišlo na svět, děti v adoptivních rodinách potřebují mnohem více lásky a ujišťování, že jsou milovány. Také se dnes doporučuje, že jejich původ se jim kvůli zdravému vývoji nemá zatajit, mají vědět, že jejich biologičtí rodiče se o ně nemohli postarat, a proto mají jiné adoptivní rodiče. Co ale řeknou „svým“ dětem lidé, kteří použili vajíčka a dělohu různých žen, případně jiný genetický materiál? Tak moc jsme tě milovali, že jsi genetický materiál lidí, které jsme nikdy ani neviděli? Nebo jsi jen produkt naší sobecké touhy někoho milovat, naše práva tě vlastnit byla nadřazena tvým - znát své pravé biologické rodiče a být jimi vychován? Je to drsné, ale v některých zemích už takové děti, které mají pocit, že jim v těchto svazcích byla upřena jejich přirozená práva na dva-oba rodiče, existují. Dokonce se tyto děti sdružují pod jednou organizací, která si stěžuje, že jim byla upřena jejich nejzákladnější lidská práva na úkor homosexuálních „práv“. A každá vyspělá společnost má přece chránit hlavně práva dětí.

To ale zní vůči stejnopohlavním párům, které chtějí děti, velmi tvrdě. Jak si můžete být jistá, že za jejich touhou mít děti je skutečně sobectví? To je přece velmi generalizující, zevšeobecňující tvrzení…

Tak tohle není jen můj názor, slyšela jsem to, pro někoho možná překvapivě, říkat i mezi samotnými homosexuály. Na naší straně při veřejném slyšení petice Na podporu manželství muže ženy ve Sněmovně seděl i jeden zástupce homosexuálů, nikoli LGBT aktivista, ale obyčejný člověk, který přijal svoji orientaci s určitou dávkou pokory i s tím jejím omezením, že tedy nebude mít děti, protože jeho touha je v kolizi s tím základním právem dítěte. A mimochodem ta základní práva dětí jsou nakonec obsažena v mezinárodní Úmluvě o právech dítěte, volně cituji: „Každé dítě, pokud je to možné, má právo znát své rodiče a právo na jejich péči.“ A to u homosexuálních párů prostě není možné. Jejich údajná práva jsou pak v těžké kolizi s těmi právy, které už tu máme definované docela dlouho. A každá vyspělá společnost má přece chránit převážně práva těch nejslabších, což u nás tedy homosexuálové už dávno nejsou, ale naopak děti jsou nejslabšími vždy, protože ony se bránit nikdy nemohou.