Obrovský podvod Bakaly. Vím, jak to začalo. Drobností... Ke kauze OKD promluvila Jana Lorencová

Sněmovna sestavila vyšetřovací komisi pro privatizaci OKD. Co na to říkáte?

OKD je opravdu důležitá kauza, dá se říct, že přímo modelová. Privatizace OKD je jeden obrovský podvod. Začalo to celkem nevinně. Srovnala bych to s malou sněhovou kuličkou, která cestou z kopce na sebe nabaluje další a další sníh a nakonec může strhnout lavinu. Nikdo tenkrát na začátku let devadesátých neměl patrně zájem to nebezpečí vidět. Na tu zpočátku nevinně vyhlížející sněhovou kuličku se postupně začaly nabalovat větší a větší problémy. V průběhu tzv. velké privatizace se dal privatizovat pouze a výlučně majetek, spojený s předmětem podnikání. V tomto případě šlo o důlní činnost. I když i tady můžeme mít velké výhrady, tak je jasné, že naprosto bezostyšně byla porušena i tenkrát platná pravidla, vyhlášky a zákony.

Nikoho to ale nezaujalo, nikdo se nepozastavil nad tím, že nemohou být předmětem podnikání státní byty, bylo jich tenkrát 48.000, s nímiž OKD mohlo hospodařit. Přesto byly zahrnuty do privatizovaného majetku. A aby to tak moc neřvalo, tak se přejmenovaly na byty služební. Obrovský podvod, obrovská lež! Nikdy o služební byty nešlo! Z jedné vody načisto byly do „privatizace“ spláchnuty i dceřiné společnosti OKD, jako například VOKD, dále všechna rekreační zařízení pro horníky, hotely, například ve Vysokých Tatrách, tisíce hektarů pozemků, které zcela jistě s těžbou nesouvisely atd. Prostě pro kupujícího jakýsi bonus.

Pokud jde o byty, tak je to o to bolavější, že jejích obyvatelé jsou vlastně vazaly (situace je poněkud nepřehledná, pokud jde o jejich vlastníky) gaunera Bakaly, jehož firma jim vyšroubovala nájmy do neuvěřitelných částek. V celé této bolavé kauze je jediným úspěchem, že soudním výrokem lze o Zdeňku Bakalovi beztrestně hovořit jako o gaunerovi. K nápravě toho prvotního problému nedošlo hned a nedošlo k tomu dodnes. Místo toho se objevují další a další kostlivci padající ze skříní, sotva se kauzou někdo začně zabývat. Tak to může pokračovat vlastně donekonečna. V současnosti je oprávněné klást v souvislosti s OKD otázky. Vyřeší se to někdy? Kdo je za celou věc odpovědný? Mohu se ptát já, vy a koneckonců všichni občané České republiky.

Zajímavé je, že jediným, kdo hlasoval proti sestavení sněmovní vyšetřovací komise ve věci OKD, byl poslanec Miroslav Kalousek. Vysvětlil to tím, že je proti tomu, aby se poslanci míchali do práce soudům. Proces kolem OKD totiž aktuálně stále běží….

Tento argument je nesmyslný, a pokud by nešlo o tak závažnou kauzu, tak dokonce směšný.. Zákonodárná moc a moc výkonná či soudní si v této věci nemohou protiřečit. Koneckonců parlamentní vyšetřovací komise může k celému případu přinést spoustu podnětných informací. Jistý otazník samozřejmě visí nad tím, jaké mají všechny poslanecké vyšetřovací komise skutečné možnosti. Na základě vlastní zkušenosti soudím, že poslanecké vyšetřovací komise v Česku kromě té, která byla zřízena k případu tunelu Blanka, nevyřešily zatím vůbec nic.

Kalousek byl v době privatizace předsedou vládních lidovců. Může být s věcí nějak propojen?

To já nebudu komentovat. To by nám musel říct Miroslav Kalousek osobně. Abych se odvážila něco takového tvrdit, musela bych k tomu mít relevantní důkazy, kterými bych to mohla podložit. Přinejmenším ale Kalousek nějakým způsobem s věcí propojen být mohl. I tak jsme zde ale na úrovni čirých spekulací. Do těch se já pouštět nechci.

Říká se, že Zdeněk Bakala, kolem kterého se kauza točí, se stal skutečným miliardářem právě až po privatizaci OKD...

O Zdeňku Bakalovi se zpočátku, když se jeho jméno objevilo poprvé v souvislosti s privatizací OKD, mluvilo jako o multimilionáři. Podle zkazek, které kolovaly, se mělo jednat o druhého Viktora Koženého, o člověka, který si ze zámoří přivezl ohromný majetek. Jenže to byl, stejně jako u Viktora Koženého naprostý nesmysl. Tento pán, který je původně nedoučeným krejčím z Opavy, přijel do Česka ze Severní Ameriky s tím, že neměl žádný závratný majetek, který by bylo v souvislosti s privatizací OKD potřeba vlastnit.

Nějakou dobu na začátku let devadesátých působil jako poradce Václava Havla. V té době k nám jezdili ze zahraničí pomalu do každého většího podniku „rádci“, kteří, většinou na pozvání tehdejšího ministra Karla Dyby, k nám jezdili radit s privatizací klíčových podniků. Takoví konzultanti se v té době objevovali v každém větším státním podniku a říkali nám, jak to všechno máme privatizovat. Bohužel to nebylo zadarmo. Bakala tehdy těmto lidem dělal tlumočníka a jakéhosi průvodce. Vím bezpečně, že tak to probíhalo například při přípravě privatizace Chemopetrolu Litvínov.

VIDEO, KTERÉ LZE O ZDEŇKU BAKALOVI ZHLÉDNOUT NA YOUTUBE:

Vy Bakalově příběhu věříte? Tedy tomu, jak se z krejčího stal stipendista na prestižní americké univerzitě Berkeley a špičkový ekonom...

Řekla bych, že je to až komické. Věřit snadnosti, se kterou Bakala životem za oceánem proplouval, tomu se příliš věřit nechce. Já tomu tedy nevěřím.

V roce 2010 měl Zdeněk Bakala přispět štědrým darem na kampaň strany TOP 09, kterou Miroslav Kalousek rozjížděl spolu s Karlem Schwarzenbergem. Mohou k sobě mít tito muži blízko?

Pokud máte na mysli Karla Schwarzenberga, tak bych řekla, že ano. Schwarzenberg působil jako hradní kancléř v době, kdy se na Hradě pohyboval i Zdeněk Bakala. Takže blízcí si tito dva pánové nepochybně byli. Nelze nezmínit i privatizaci karlovarské Becherovky, ve které byli zapojeni oba dva současně. Ovšem Bakala sponzoroval nejen pouze TOP 09, ale také dvě další politické strany.

Mohla by sněmovní komise ve věci OKD vynést na světlo něco nového, upozornit na nové souvislosti?

Já si osobně myslím, že vše podstatné již řečeno bylo. Já sama jsem několikrát v posledním volebním období ve Sněmovně vystoupila jako poslankyně a poukázala jsem na řadu věcí. Dělal to i poslanec Josef Hájek, kolega, který má na věc stejný názor. Celá věc se tak dá již jen znovu rekapitulovat. Zaznělo tedy již například to, že ke konci roku 1990 byl státní podnik zrušen a jeho nástupcem se stala společnost OKD, v níž byl jediným akcionářem stát. Posléze a paradoxně se pak ale stalo to, že za těch ubohých pár šupů, za které bylo vše privatizováno, byly jako bonus těm, co privatizovali, přihozené všechny rekreační objekty, firmy a rovněž 48 tisíc bytových jednotek, ve kterých žili lidé. Já se obávám, že jak ty vlády přicházely a odcházely, tak počítaly s tím, že ti lidé postupně zemřou a že zemřou všichni, kteří si tu dobu ještě vůbec budou pamatovat. Já nechci zůstat na povrchu. Toto je opravdu příliš důležitá kauza. Argumenty musí jít ve věci OKD do hloubky.

Lidové noviny v listopadu přinesly materiál, ve kterém předložily záznam z jednání kabinetu Vladimíra Špidly. Prodej měli na vládě tlačit Sobotka a Urban. Špidla a Gross měli prodej urgovat...

V té době se střídaly vlády velmi rychle. Například, když jsem dělala ve své době rozhovor s Grossem, tak ten od toho dával ruce pryč a říkal, že s tím nemá naprosto nic společného. Podle toho, co mi řekl, to dostal již připravené od té předchozí vlády a že on tam byl příliš krátkou dobu na to, aby mohl něco ovlivnit. Podepsáno to každopádně bylo až za vlády, která přišla po něm. Na celé té věci je ale do nebe volající zejména to, že ti lidé v těch bytech OKD byli vlastně prodáni spolu s firmou do majetku Zdeňka Bakaly, a to přesto, že ty byty byly vlastně majetkem státu.

Jak se to mohlo stát?

V podstatě došlo jen k tomu samému, k čemu došlo i v souvislosti s kauzou lehkých topných olejů, k formálnímu přejmenování určité položky na jinou, tedy v tomto případě státního bytu na byt služební. To bylo ale naprosto nehorázné. Tím, že hornické byty přejmenovali na byty služební, tak vlastně ten nemovitý majetek hodili, jak to bylo, do balíku toho, kdo to celé privatizoval.

V souvislosti s tím pak přinutili nájemníky, aby platili nájemné nikoliv státu, ale do kapsy toho soukromníka. A bylo to často až nehorázně vysoké nájemné. Já jsem s těmi lidmi mluvila. Byl to obrovský podvod od začátku až do konce. Správně měl ty byty dostat stát, resp. obec, a ten měl rozhodovat, co s nimi bude dál, jestli je nechá zprivatizovat do osobního vlastnictví těch lidí, anebo si v nich nechá nájemníky.

Zdeněk Bakala posléze sliboval, že si byty OKD budou moci lidé odkoupit...

Ano, ale to sliboval o řadu let později a ve svých vlastních novinách, tuším se jmenují Horník, které si koupil. Bylo to v době, kdy panovala taková protibakalovská atmosféra, tak on novinách svého vydavatelství sliboval, že to těm lidem prodá za peníze, za které to tehdy od státu sám koupil.

To byla tehdy nějaká směšná částka za jeden ten byt…

Ano, nějakých 40 tisíc korun za byt. Jenže Bakala nic z toho, co slíbil, nedodržel. A ti lidé, kteří v těch bytech jsou, jsou nuceni platit nekřesťanské nájemné. Jsou to často důchodci, kteří prostě peníze nemají a musí platit tržní nájem do soukromých kapes...

Jenže jde i o to, že podle mého názoru nebyly ty byty v tom dokumentu o prodeji OKD původně vůbec specifikovány. Já si myslím, že se tam dostaly až dodatečně, až když se začalo mluvit o tom, že to OKD bylo prodáno tak levně a když se přišlo na to, že součástí toho jsou i byty, tak to tam do té částky, za kterou se to prodalo, bylo dodatečně vloženo, jaksi implantováno. Ze zákona to nikdy nebyl předmět oné privatizace.

ROZHOVOR SE ZDEŇKEM BAKALOU NA YOUTUBE V ANGLIČTINĚ:

Dovedete si představit situaci, že by se Bohuslav Sobotka v kauze OKD přesunul z lavice svědků mezi obžalované?

No, měl by. On to, pokud vím, podepisoval, ale pod ním tam byli úředníci ministerstva financí, tedy jeho podřízení, kteří zastupovali v té věci stát. OKD je i jeden z důvodů, proč dnes mají politici strach z Babiše, protože tohle vše by se mohlo dostat na povrch. A konečně by se tím někdo začal opravdově zabývat.

Co by se muselo stát, aby se postižitelným mohl stát i miliardář Zdeněk Bakala? Je tato varianta vůbec reálná?

Zdeněk Bakala aktuálně žije ve Švýcarsku. Jeho vlastně vůbec nepřinutíte, aby sem přijel. Peněz získal dost. Ti lidé jeho firmě celá léta platili nájmy, obrovské až nekřesťansky šroubované do nejvyšší možné míry. A investovali do těch bytů, aby v nich mohli žít, kupovali nové linky, přestavěli si koupelny atd. Nesmíme zapomenout, že jde o byty někdy z poloviny minulého století. Je to nesmírně smutný příběh, v němž stát dává celá desetiletí svým občanům najevo, jak jimi – a jejich nároky i problémy, které měl řešit – ve skutečnosti pohrdá.