Proč jste vlastně odešli z hnutí ANO, co vám na něm nejvíce vadilo? A jak se dnes díváte na základní heslo Andreje Babiše – řídit stát jako firmu? Myslíte si, že to je možné? A v čem se chcete vlastně lišit od svého bývalého „mateřského“ hnutí?

My jsme se od ANO neodtrhli. Nesouhlasili jsme s tím, kam se hnutí ubírá, že zapomíná na sliby, které dávalo lidem před volbami a odklání se od svých původních vizí a myšlenek. Prostě se stává populistickým hnutím, které jde tím směrem, který se mu momentálně hodí bez nějaké dlouhodobé vize a strategie. Místo aby se snažilo spojovat, rozděluje. Pravdou se stalo snad jediné, a to, že hnutí ANO není jako tradiční politické strany, je vlastně horší. Nefungují tam demokratické principy, nekomunikuje se, nediskutuje se a nepředávají se informace. Neříkám, že je to přímo chyba Andreje Babiše, problém je v tom, že ANO je na jednu stranu centralisticky nastavené a na druhou ho vůbec nezajímají problémy regionů. Co však vidím jako problém Andreje Babiše, je fakt, že jej nikdy nezajímala členská základna. Kamkoliv přijede, tak chce mluvit s veřejností, což je v pořádku, ale nikdy si neudělal čas na to, aby mluvil se „svými“ a právě to je dle mého názoru zásadní problém.

Stát je veřejná instituce, ve které platí, že co není zákonem dovoleno, je zakázáno. Na rozdíl od firmy jako soukromé instituce. Každý, kdo se někdy pohyboval ve státní či veřejné správě, tak ví, že stát nelze řídit jako firmu, na to je moc rozmanitý a musí plnit mnoho funkcí. V určitých případech lze uplatňovat jen některé mechanismy jako při řízení firmy.

Na rozdíl od hnutí ANO se chceme zaměřit zejména na práci v regionech. Chceme klást důraz na decentralizaci a autonomii regionů a oblastí. Každý region a každá oblast má svá specifika a lidi tam žijící trápí jiné věci. PRO 2016 nebude direktivně řízené, ale chceme vytvářet názorové platformy a podporovat diskusi průřezově napříč celým hnutím. Chceme stavět na participaci občanů a tím snižovat lhostejnost či dokonce agresivitu vůči politice v naší zemi. Politika se dotýká každého z nás a každý z nás by si měl uvědomit odpovědnost za to, kam směřuje Česká republika. Není to jen o tom, jít k volbám a hodit do urny volební lístek nebo vůbec k volbám nejít, je to o občanské angažovanosti a zájmu občanů o věci veřejné. Lidé jsou z politiky unavení a naštvaní; a jak by taky ne, když jsou dnes a denně konfrontováni s tím, že politika je špína. Politika je taková, jací jsou lidé v ní, ale i taková, jaké lidi si občané zvolí.

Andrej Babiš prohlásil v některých médiích, že jedním z důvodů, proč se vytvořila vaše strana, jsou neuspokojené ambice některých členů PRO 2016, kteří neuspěli jako kandidáti do krajských voleb. Je tomu skutečně tak, nebo je to jen účelová část informací?

Andrej Babiš také prohlásil, že nás nezná. Tak jak tedy mohl vědět, že jsme se nedostali na kandidátní listiny? Co jiného měl říct? Toto je nejjednodušší argument a „prostě“ se hodí. Ono sestavování kandidátních listin by pravděpodobně vydalo na samostatný článek. Minimálně u nás v jižních Čechách to byla spíše fraška. Pozice se rozdávaly podle toho, jak byl člověk servilní ke krajské předsedkyni, která je lídrem kandidátky. Původně mělo mít sestavování kandidátek určitá pravidla, ANO dokonce vydalo vnitřní volební řád, který měl způsob sestavování kandidátních listin upravovat. Realita je ovšem často jiná, vnitřní řád se vykládá tak, jak se hodí, a není nikde dovolání proti tomu, když představitelé ANO porušují de facto svá vlastní pravidla.

Já osobně jsem odstoupila z 11. místa kandidátní listiny, stejně někteří další kolegové. Kdyby komukoliv z nás šlo o to, aby získal post krajského zastupitele, tak jsme v ANO zůstali. Jenže co s týmem, který nedodržuje dohody a porušuje pravidla a jde mu zejména o získání mandátů, aniž by za ně něco nabízel?

Jak by se vaše hnutí PRO 2016 dalo charakterizovat, co je jeho hlavním cílem? A který politický pól je vám bližší – pravý, či levý? Zatím fungujete ve třech krajích, což je na novou stranu celkem úspěch. Chcete se ještě dál rozšiřovat a máte v úmyslu vstoupit už do některých blížících se voleb?

Úplně původní myšlenka byla, že s kolegy založíme hnutí, které bude působit v Jihočeském kraji. Chceme i nadále působit na komunální úrovni a zapojovat se do dění v místech, kde žijeme, a tím je ovlivňovat. Poté, co jsme ukončili naši činnost v hnutí ANO, se nám ovšem začali ozývat lidé z různých míst v republice se stejnými příběhy, které jsme prožili my. A tak slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že založíme celorepublikové hnutí, které bude otevřené lidem, kteří se chtějí angažovat a kteří nechtějí jen nadávat, ale taky něco dělat. S dalším rozšiřováním počítáme a už komunikujeme s lidmi z jiných krajů a předpokládáme, že v průběhu letošního roku budou zakládány další krajské organizace. Co se týká voleb, tak naším cílem jsou zejména komunální volby v roce 2018. Otázka, zda budeme kandidovat již v blížících se krajských volbách, je na každou příslušnou krajskou organizaci a její členy, kteří mají právo si o tom rozhodnout. Zatím počítáme s tím, že bychom kandidovali v Jihočeském kraji, ostatní regiony momentálně zvažují své možnosti či případné předvolební koalice. Co se týká parlamentních voleb, tak v první řadě musíme vybudovat kvalitní regionální organizace a získat si prací na místních úrovních důvěru občanů. Naše hnutí, byť si myslím, že toto dělení je již překonané, se profiluje jako středo-pravicové a chceme navázat na myšlenky TGM a odkaz první republiky.

V této zemi bohužel politika nyní spíše rozděluje, což je přece špatně. Jednotlivé politické subjekty se místo toho, aby se zaměřovaly na svůj program, se snaží zdiskreditovat politické konkurenty. Místo spolupráce zde neustále vidíme a slyšíme jen dohady a hádky, a to nikoliv věcné, ale hlavně osobní. Z politiky zmizela slušnost a normou se stává neustálé osočování a vzájemné napadání, mnohdy bez relevantních důvodů. My bychom chtěli stavět politiku na komunikaci a participaci občanů, což je možné zejména v regionech a místech. Nechceme být „vysavačem“ a tvrdit, že umíme zázraky. Koneckonců nikdy se nejde zavděčit všem. Smyslem demokracie je, aby převážil většinový názor a byly prosazovány zájmy většiny, ovšem s tím, že na to nesmí bezdůvodně doplácet menšina. Naším cílem je vybudovat dobré základy na místní úrovni a pak růst směrem nahoru.

Existují některé politické subjekty, se kterými byste v žádném případě nešli do koalice? Když ano, tak proč?

Chceme zatím působit zejména v regionální a komunální politice, tam se koalice samozřejmě tvoří jinak než na centrální úrovni. Obecně si neumím představit spolupráci s  extremistickými politickými subjekty, které místo aby se pokoušely na naši politickou scénu vnést stabilitu, tak jen využívají problémů k dalšímu rozdělování společnosti. Jsme orientovaní středo-pravicově, takže si neumím představit spolupráci s KSČM, i když, co si budeme povídat, mnoho lidí, kteří byli v KSČ, jsou v současné době v jiných stranách či hnutích. My jsme si schválili Etické devatero, ve kterém odmítáme bývalé příslušníky lidových milicí a StB a zároveň deklarujeme, že bývalí členové KSČ a KSČM nemohou v našem hnutí zastávat žádné funkce. Ale vezmu-li to konkrétně a s ohledem na nejbližší budoucnost, tak si neumím představit spolupráci s hnutím ANO v Jihočeském kraji. Tým, který tam ANO postavilo, není důvěryhodný partner.

Jak vy sama hodnotíte poslední politické kroky svého bývalého stranického šéfa? Co například říkáte na zavedení EET a hlášení o DPH? Nebo na zdanění církevních restitucí? A jak hodnotíte kauzu Čapí hnízdo z etického hlediska – bylo to nefér získat dotaci určenou pro malé a střední podnikatele, anebo je to spíše zanedbatelný problém, který je až zbytečně medializovaný?

Nejsem ekonom ani účetní, takže kroky týkající se zavedení EET a kontrolního hlášení DPH mohu komentovat pouze jako běžný občan na základě informací z médií. Na kontrolním hlášení mne fascinuje skutečnost, že mnohé informace se nepotkávají, a také způsob, jak finanční správa zpětně komunikuje s jednotlivými plátci. Co se týká EET, tak si nemyslím, že jeho zavedení přinese deklarovaný úspěch. Jako problém vidím i způsob zavádění registračních pokladen, protože je vlastně diskriminační. Problematické bude i jeho připojení k internetu na mnoha místech v republice. Nemluvě o tom, že všechno stejně půjde jistě obejít. Nakonec pak na to doplatí jen ti poctiví.

Dále si myslím, že živnostníci by měli být víc podporováni a nikdo by jim neměl házet klacky pod nohy. Oni se živí sami a stát ve své podstatě nepotřebují, mnozí tvrdě pracují, aby si vydělali na své živobytí. Působí to na mne spíše tak, že celý tento systém nahrává velkým společnostem a holdingům, které samozřejmě v momentech, kdy se budou menší a střední podniky „pokládat“, tak budou moci ještě více expandovat na trh.

Kauza Čapí hnízdo je určitě důležitým milníkem české politické scény, a to hlavně z toho důvodu, že i přes podezření na podvod a ohrožení zájmů EU se nic nestalo. Dříve v případě politiků platila spíše presumpce viny, a to z hlediska jejich politického angažmá, kdy již podezření vyvolalo tlak na jejich „stáhnutí se“ z politické scény, a to minimálně do doby vyšetření. Bohužel i tato kauza a její řešení je odrazem současné politické kultury v zemi.

Z hlediska trestněprávního kauzu Čapí hnízdo nechci komentovat, to přísluší orgánům činným v trestním řízení. Vystoupení Andreje Babiše na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny mne nepřekvapilo, spíše mi to připomnělo filosofii, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Celá kauza spíše ukázala na skutečnost, že v předchozím programovém období nebyla vždy dodržována pravidla čerpání dotací, že náš právní řád umožňoval účelové manipulace a že selhala kontrola.

Obecně si myslím, že nastavení dotací pro malé a střední podnikatele vytváří nezdravé konkurenční prostředí, respektive poskytuje pro některé neodůvodněné výhody a tím deformuje trh, a to hlavně svou složitostí, a tím i nedostupností pro podniky, které by si to třeba opravdu zasloužili. Všichni viní „Evropu“, ale systém jsme si nastavili u nás v republice. EU jen nastavuje rámec a pak záleží na nás, jak s tím umíme naložit a jak původně dobrou myšlenku umíme uvést v život.

Některá nová politická hnutí v ČR má jako jeden ze svých hlavních programových bodů zabránění masové migraci k nám a odpor k islámu. Jak se vaše hnutí staví k tomuto problému? Přikládáte mu váhu, anebo se raději zaměříte na jiné, domácí záležitosti?

Problém migrace a uprchlické krize je jedním z nejpalčivějších problémů současné Evropy, ne-li přímo světovým problémem. Strach, který se šíří společností, je určitě v některých případech odůvodněný, ale částečně pramení také z neznalosti a nedostatku informací. Nemyslím si, že Česká republika by měla řešení tohoto problému nebo že by jej mohla vyřešit. Do řešení problému se musí zapojit celá Evropa, ale i další světové mocnosti či NATO. Zásadně nesouhlasíme s postojem EU, který se týká kvót pro uprchlíky. Řešení problému by nemělo být na půdě Evropy ani v Turecku, ale tam, kde tento problém vznikl. V tomto případě je možná překážkou řešení, že Evropa si velmi zakládá na ochraně lidských práv a tím se stává více zranitelnou a méně akceschopnou. Naprosto ale odmítám populistické výroky týkající se uzavření hranic, vytváření domobrany či zákazu islámu. Jsme součástí nějakého společenství a nemůžeme se izolovat.

Téměř už všichni politici, ať zprava, či zleva, vyčítají Andreji Babišovi střet zájmů a chtějí uzákonit, aby se vlivní politikové-podnikatelé nemohli ucházet o státní zakázky. Dále jim vadí, a chtějí to pomocí legislativy také změnit, že místopředseda vlády a ministr financí vlastní i důležitá média. Co si o tom všem myslíte? Je návrh politiků na toto omezení moci a údajný střet zájmů správný, či se jedná o neadekvátní zásah do svobod každého člověka?

O střetu zájmů Andreje Babiše se ví od počátku, faktem je, že nikoho z nás nenapadlo, že ANO se stane po volbách v roce 2013 součástí koaliční vlády. Mimochodem v předvolební kampani jsme mimo jiné tvrdili, že ANO by do vlády s ČSSD nešlo. Problémem je určitě vlastnictví médií, protože jejich majitel má vždy na své vlastnictví vliv, bez ohledu na to, co deklaruje.

Každý, kdo vstupuje do veřejného života, musí předem počítat s tím, že bude nějak omezen, a tak návrh zákona o střetu zájmů a s tím související omezení ve vztahu k vrcholným představitelům politické moci nevnímám jako zásah do jejich svobod. Koneckonců člen vlády je součástí exekutivní moci a poslanec součástí legislativní moci, někteří pak v sobě spojují obojí, takže určitá regulace je namístě. Soudce jako představitel soudní moci je také omezen v některých aktivitách. Smyslem musí být nastavení srozumitelných pravidel a samozřejmě dostatečných kontrolních mechanismů.