Volební výbor, jehož jste členem, měl minulé úterý jednat o odvolání radního ČT Šarapatky. Hlasování ale nakonec dopadlo tak, že se výbor odvoláním nechtěl zabývat. Jaké pro to máte vysvětlení?

Někteří kolegové zřejmě usoudili, že se členové Rady ČT nemusí za své konání nikomu zodpovídat. Ale podle zákona o České televizi se zodpovídají poslanecké sněmovně. Proto jsem také hlasoval pro zařazení tohoto bodu do programu jednání. Víc udělat nemůžu.

Někteří poslanci chtěli odvolat pana Šarapatku především kvůli jeho výrokům na adresu prezidenta Zemana, kdy pan Šarapatka naznačuje, že by si přál, aby prezident zemřel. Nejsou takové výroky takříkajíc „za hranou?“ Kdyby dnes došlo na hlasování, tak byste byl pro odvolání?

Pro odvolání musí existovat zákonné důvody. Protože jsme ale nemohli věc projednat, tak nyní nelze říci, zda byly naplněny. Zmíněné výroky znám a samozřejmě mi za hranou připadají, a o pana Šarapatku bych si ani kolo neopřel. Na druhou stranu ale svobodu slova pokládám za jednu z nejdůležitějších hodnot, na kterých stojí naše civilizace, a pokud ji chceme zachovat, tak asi musíme i tak odpudivým zjevům, jakým je pan Šarapatka, nechat právo veřejně deklarovat svoji odpudivost. To platí tím spíše, že pokusy trestat nepohodlné názory mají trvale sílící tendenci. To vše bych v úterý musel zvážit a podle toho se rozhodl. Jak bych hlasoval, ale nemůžu říci, protože jsem neslyšel argumenty ani jedné strany. Ta věc se jednoduše projednat měla, ať už by byl výsledek jakýkoli.

Mluvíte o svobodě, ale program SPD usiluje o zákaz islámu. Neodporuje takový zákaz svobodě slova a vyznání?

Neodporuje. Svoboda slova je důležitá v případech, kdy si nejsme jisti, zda jsou naše současné vědomosti a z něj pramenící postoje pravdivé a správné – což je prakticky neustále. Pokud se však podíváme na země, kde je islám hlavní politickou doktrínou, tak vidíme dlouhodobě přetrvávající nesvobodu a násilí. Proto můžeme říci, že zachování svobody tak, jak jsme ji zvyklí vnímat, je s islámem neslučitelné, což navíc kromě stavu muslimských zemí dokazuje i chování muslimských imigrantů v Evropě. Pak si ovšem musíme vybrat – buď islám, nebo svobodu. V tomto ohledu nelze dávat na roveň svobodu slova jednotlivce a politickou doktrínu, o níž máme mnoho jasných důkazů, že vede k nesvobodě. Žádná svoboda nemůže být ničím neohraničená a pro mě je islám právě touto hranicí. Nemůžu samozřejmě vyloučit, že je chybná a že někdy změním názor, ale zatím k tomu nemám jiný důvod než obavy ze stíhání za předsudečnou nenávist. Tento „argument,“ který zavedl pan Hamáček a spol., ale nemá s hledáním pravdy nic společného.