Jak hodnotíte své dosavadní působení v Senátu?

Přestože se ne vždy podaří prosadit, či usměrnit zákony v optimálním znění pro občany, tak své skoro dvanáctileté působení v Senátu hodnotím převážně pozitivně. Senát je nejen díky věku senátorek a senátorů poměrně odlišný sbor přímo volených zástupců občanů než Poslanecká sněmovna. Zákony předkládané do Senátu Poslaneckou sněmovnou mnohdy postrádají svou logiku a kolikrát jdou proti občanské společnosti i podnikatelskému prostředí. Senát se u takovýchto zákonů ve velmi krátké zákonné lhůtě třiceti dnů snaží zjednat nápravu, byť bývá někdy poslanci přehlasován, což je nakonec ke škodě všech. Přesto všechno jsem spokojen s mnohými věcmi, které se nám v Senátu bez ohledu na partijní příslušenství podařilo prosadit a jsem rád, že jsem v těchto procesech mohl být nápomocen a mohl být u toho, s ohledem na zájmy mého volebního obvodu č. 1 Karlovy Vary.

Co považujete za váš největší úspěch, který jste během svého dvanáctiletého působení v Horní komoře dosáhl?

Nemyslím si, že práce senátora se dá měřit na nějaké imaginární stupnici jeho dílčích úspěchů. Osobně se snažím u projednávaných zákonů udržet pohled na společnost z pozice zachování si elementární slušnosti a pokory, za což jsem ochoten zasazovat se do posledního dechu. Pokud to někteří politici takto nemají a pasují se do role jakéhosi politického boha či poloboha, často se pak přiklánějí k silovému prosazování zákonů, což pro konečné znění pak nebývá z pohledu celé společnosti většinou dobře. Takže mým největším úspěchem v Senátu, viděno mýma očima je, že jsem se při tvorbě zákonů snad zatím nezpronevěřil svým vlastním zásadám a zásadám občanů, kteří mne svou volbou do Senátu vyslali.   

Čeho byste chtěl naopak dosáhnout v příštích šesti letech?

Má odpověď bude asi znít trochu paradoxně, ale přál bych si přijímat co nejmíň nových zákonů nebo novelizací stávajících zákonů, jelikož v našem právu se nemá obyčejný občan už vůbec šanci vyznat, což pomalu začíná platit i pro odbornou právně vzdělanou veřejnost. Samozřejmě jde cesta zákonodárným procesem k tomuto cíli proti všeobecnému proudu. Svět přebujelý často nesmyslnými paragrafy, postrádající rozhled obyčejného selského rozumu, jde nakonec proti našemu státu, samosprávě a zatahuje občany čím dál více do svých byrokratických sítí. 

Vláda schválila novelu zákona ochraně přírody a krajiny. Novelu nyní projednává Sněmovna a posléze zamíří do Senátu. Máte k novele nějaké zásadní výhrady?

Všeobecně jsem u tak důležitých zákonů jako je novela zákona o ochraně přírody a krajiny velmi zdrženlivý a předčasné hodnocení k nim nedělám. Mívá to i praktický význam, jelikož vládní návrhy zákonů ztratí v legislativním procesu v Poslanecké sněmovně mnohdy formou pozměňovacích návrhů i původně zamýšlený pozitivní význam a naopak se stávají nosičem různě prolobovaných až protichůdných ustanovení. Tato předmětná novela se bude v Poslanecké sněmovně teprve projednávat na Výboru pro životní prostředí před jejím druhým čtením. A bude hodně záležet na tom, jaké případné pozměňovací návrhy poslanci předloží a jelikož se tato novela týká i mého volebního obvodu Karlovy Vary, budu ji s odborným poradcem bedlivě monitorovat a to především v oblasti výše náhrad za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření za stanovená omezení ve prospěch ochrany přírody a krajiny.

Hodně diskutovaným tématem je zajištění dostatku vody v případě sucha. Jak hodnotíte v tomto směru návrhy ministra zemědělství či ministra životního prostředí, kteří se problémem začali intenzivně zabývat?

Jelikož je voda v přírodě mým oborem, tak vše, co se týká nejen hospodaření s vodou, v Senátu velmi pozorně sleduji, včetně evropských směrnic k tomuto se vztahujícími. Už z dob studií na Vysoké škole si pamatuji na slova jednoho z profesorů, který na přednášce prohlásil, že v budoucnosti se nepovedou války kvůli ropě, ale kvůli vodě. Je dobře, že se MŽP a MZe začaly touto problematikou zabývat, jen k tomu mělo dojít už mnohem dříve.

Ministr Brabec připravuje mimo jiné i tzv. Plán pro zvládání sucha. Jedná se o dokument podrobných kroků, které bude třeba udělat, když nastane sucho v jakékoliv podobě. Následně budou kraje a obce reagovat na vyhlášený stupeň sucha, který vyhlásí Český hydrometeorologický ústav, a to předem definovanými aktivitami. V těch extrémních případech může jít i o omezení odběrů vody u občanů nebo v provozech, tedy i možné omezení výroby. Co vy na to?

Všichni dobře víme, že bez vody není života a proto budeme muset respektovat taková přijatá opatření státu, která nám zabezpečí vodu pro naší životní potřebu, abychom se měli vůbec z čeho napít. Na plénu Senátu jsem na kritický stav vody v přírodě nejednou upozorňoval. Bylo to v době, kdy si sucha a nedostatek vody v přírodě nikdo nepřipouštěl, takže jsem pochopil, že moje kolegyně a kolegové většinou nevěděli, o čem mluvím. Koho to zajímalo, byl Petr Pithart, který se chtěl přesvědčit, zdali se nepřeslechl, když jsem mluvil o tom, že v Krušných horách zaniklo po II. světové válce až na 400 různých rybníků a nádrží nacházejících se v současnosti na plochách a v majetku státu (Lesy ČR st.p.) a plně chápal moje pohoršení nad tím, že se nám tyto plochy nepodařilo do současnosti zatím plnohodnotně obnovit. Bohužel tento stav přetrvává i nadále, takže smysluplné kroky MŽP a MZe k zadržení vody v krajině snad úbytek vody v krajině zastaví, byť to bude dlouhodobý proces.