Vy jste podle příspěvků na sociálních sítích uvítal, že se Donald Trump stal prezidentem. Co vás k tomu vede, názorová spřízněnost?

První kniha, kterou jsem si jako emigrant koncem osmdesátých let koupil, byla Trumpova prvotina z roku 1987 „The Art of the Deal“ a přečetl jsem ji již několikrát. Doporučil bych ji všem, kteří chtějí pochopit jeho styl jednání, přemýšlení, taktiku vyjednávání. Od té doby Trumpa sleduji při jeho vzestupech a jeho pádech. Netroufám si říct, že by mělo jít o názorovou spřízněnost, na to jsem od něj postavením strašně daleko. Nejsem ani jeho obdivovatel, jak napsal kdosi v mainstreamu. Imponuje mi ale dravostí a odvahou, schopností nevzdávat se a znovu a znovu vstávat a bojovat, je mi sympatický jeho patriotismus, humor včetně toho, že si umí udělat srandu sám ze sebe, přímočarost, ale třeba také to, co pro mnohé bude překvapivé – nesmlouvavý postoj k rasismu. Trumpa hodně lidí pokládá za neschopného šaška, který impulzivně dělá nesmyslné kroky a má špatný vkus. Nic není dále od pravdy, tedy kromě toho s tím vkusem. Trump umí dokonale blafovat, ví, že v jednání je moment překvapení strašně důležitý a umí využít toho, že jej soupeři či protivníci podceňují, k čemuž je cíleně vede.

Jeho zvolení jsem uvítal již v roce 2016; tehdy proto, že jsem si myslel, že vymaže neblahé dopady katastrofické vlády Baracka Husseina Obamy. Tenkrát se mu to bohužel úplně nepovedlo, především kvůli mizerné personální politice, v jejímž důsledku byl obklopen podivnými tvory, jako byl třeba John Bolton. Mimochodem, tehdy jsem v den voleb byl v německé centrále koncernu, pro nějž jsem pracoval. Ve skupině manažerů z mnoha evropských zemí jsem byl svědkem pláče a hysterických scén na téma „konec světa“ a mimořádně odporného projevu předsedy představenstva, který zapáleně hovořil o znásilňování žen Trumpem a jeho rasismu. Jakmile se rozkřiklo, že jsem s výsledkem voleb spokojený, tak jsem se dočkal znechucených poznámek a hlavně bojkotu. Na to dnes již vzpomínám s úsměvem, i když tenkrát to mělo neblahý vliv na mou kariéru.

Co očekáváte od prezidentství Donalda Trumpa?

Konečné zúčtování s woke, s klimatickým proroctvím zkázy a snad již také úspěšné vysušení washingtonské bažiny. Ta, jak se v poslední době ukazuje, už opravdu zapáchá a otravuje celou společnost. Mám na mysli odhalení, že mentálně nezpůsobilého Bidena po celé volební období řídil tým poradců a byrokratů jako robota. Ty změny budou mít dříve nebo později pozitivní dopad i na nás. Očekávám také to, že by Trumpovy rychlé, nesmlouvavé a razantní kroky mohly být vzorem pro evropské politiky. Jisté je, že se s Trumpem rozhodně nebudeme nudit.

Myslíte, že se Trumpovi podaří uklidnit velice rozbouřený svět, např. konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě?

Trump už na Blízkém východě ukázal, že jeho politický styl nese výsledky. Mám na mysli takzvané Abrahámovské dohody. Tentokrát se okamžitě po jeho znovuzvolení začaly objevovat náznaky toho, že ke změně dojde. Pro Izrael, jediného spojence Západu v regionu, je Trump v Bílém domě dobrá zpráva, a bez nechutného lavírování a podrazů Bidenovy administrativy se jistě podaří dokončit to, co Izrael v reakci na masakr z října 2023 začal, a snad i zvládnout nové nebezpečí, které vzniká v Sýrii. To bude dobré i pro Evropu. Nejrazantnější postup Trump zvolí vůči Iránu, tím spíše, že je tamní režim nyní velice oslabený.

Co se Ukrajiny týká, očekávám pragmatičtější přístup k Ukrajině a tvrdší přístup k Rusku. Netroufám si ale odhadnout, jaké budou jeho první kroky. Pro Trumpa a obecně pro většinu Američanů je to problémem Evropy, která si ho má vyřešit, a v Ukrajině vidí zdroj nerostného bohatství a byznys a podporu Evropy zobchodují. Každopádně je Trump někdo, před nímž bude mít Rusko respekt, na rozdíl od zkorumpovaného Bidena. Ten Putinovi šílenými kroky v zahraniční politice ukázal, že si car může dovolit, na co si vzpomene. Rusko se nyní bude snažit vybojovat co nejlepší pozici pro vyjednávání, ale to asi na Trumpa nebude mít valný vliv. Kdybych dal prostor optimismu, tak bych řekl, že do poloviny roku bude konflikt ne u konce, ale u ledu. Myslím, že uslyšíme například o návrhu na demilitarizovanou zónu na současné frontové linii ve spojení s bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu. Co bude dál je ale mnohem důležitější, a to si netroufám věštit.