Začněme osobně. Právě zvolený ombudsman Stanislav Křeček byl vaším kolegou v poslaneckém klubu ČSSD, oba jste se věnovali právu, seděli jste ve stejném výboru, takže předpokládám, že jste se dobře poznali. Je pan Křeček vhodným kandidátem na ombudsmana?

Stanislav Křeček je velmi vhodným kandidátem na veřejného ochránce práv. Působil jako advokát, tedy hájil práva lidí, a to i vůči státu či obecně držitelům moci. Každý advokát, který hají člověka proti státnímu orgánu, naplňuje v malém působnost ombudsmana. Stanislav Křeček tuto roli plnil i při hájení práv nájemníků, což mnohdy byli lidé nemajetní. Zabýval se jejich zájmy jako předseda Sdružení nájemníků. Jezdil po Čechách a Moravě a hájil práva jiných lidí. Má velký právní rozhled a sociální cítění.

V době, kdy jste působili v ústavněprávním výboru, byl přijímán zákon zřizující úřad Veřejného ochránce práv, tedy ombudsmana. Dnes čelí Stanislav Křeček kritice, že není způsobilý být ombudsmanem, protože dostatečně nerespektuje práva menšin a nevnímá problém diskriminace. Povězte, prosím, za tehdejší zákonodárce – bylo původním záměrem instituce ombudsmana klást důraz právě na toto? Nebo s jakými ambicemi byl tento úřad zřizován?

Ombudsman vznikl v severských zemích jako nástroj parlamentu ke kontrole výkonu veřejné správy vůči občanům. Takto byl ombudsman vytvořen i u nás a je to jeho hlavní agenda. Že se Stanislav Křeček chce věnovat této tradiční a hlavní náplni úřadu veřejného ochránce práv, je správné. Lidé jsou u náš naštvaní tím, že je nefunkční stavební správa, špatně jim vyměří důchody a tisíci dalšími věcmi při jednání na úřadech. Lidé musí cítit, že se mají kam obrátit, kde se jim budou snažit pomoci. Ombudsman je pro lidi, ne pro nátlakové (lobbistické) skupiny.

Dovolil bych si kacířskou právnickou úvahu. Zaznívá, že ombudsman by měl „chránit ty nejpostiženější“. Mně ale přijde, že je to trochu mimo jeho poslání. Ty nejchudší a nejubožejší by přece měl chránit stát – ten na to má mnohem více prostředků a moci než jeden malý brněnský úřad. Ombudsman by pak měl být tím, kdo koriguje stát, když při této své činnosti spáchá nějaký exces, kterým nadměrně zasáhne do něčích práv. A to nemusí být „ten nejslabší“, ale klidně ten, kdo při ochraně nejslabších byl poškozen. Čili o kritériu „potřebnosti“ bychom se v případě ombudsmana vůbec neměli bavit...

Veřejný ochránce práv je také státní orgán. Projevuje se zde vzájemná dělba činností mezi různé státní orgány. Jsou státy, které ombudsmana mají, i státy, kde není. Při dobré organizaci a vedení, je tento úřad smysluplný. Vše záleží na lidech, ta samá věc může být funkční a užitečná, ale v rukou jiných je obtěžující a zbytečná. Jsem optimista a vidím pro tento úřad pod Stanislavem Křečkem dobrou budoucnost.

Na ombudsmana se obrací lidé. Záleží tedy na jejich podnětech, co budou chtít řešit. A vůbec to nemusí být jen lidé chudí. Například daně a poplatky platí většina obyvatel, chudých i bohatých, a nesprávné jednání finanční správy tak dopadá na všechny. I zde může ombudsman pomoci.