V souvislosti s prohlášením prezidenta v Hovorech z Lán k dění na Ukrajině jste napsal, že Miloš Zeman bere v úvahu jen některé aspekty a skutečnost, že stát je v rozkladu a vláda má pochybnou legitimitu, neřeší, aspoň ne veřejně. Nevidíte ale v tom smyslu ještě větší nedostatky v případě vystupování ministra zahraničí Zaorálka?

Nastala nová situace a slovo válka se začalo užívat v jiné souvislosti než historické. To nezná generace dnešních i třicetiletých, možná čtyřicetiletých! Nicméně ta situace tu je a musíme se v ní orientovat. Opatrnost je opovrhovaný pojem, ale připomeňme, že první světová válka vznikla z neopatrnosti, a ne opatrnosti, a je to sto let, co vypukla. Situace je specifická v tom, že vznikla na evropské periférii. Otázka k řešení je v tom, zdali jde o samovývoj, nebo řízenou provokaci ze strany Ruska. Obě možnosti jsou více méně stejně pravděpodobné. Z toho mi vychází postoj k doporučení: krajní opatrnost vůči vývoji na Ukrajině a pevný postoj vůči Rusku. NATO posiluje obranu baltských členských států a to je velmi správné.

EU nabízí Ukrajině přidružení, to je velmi riskantní, až hloupé jako skoro všechno, co EU dělá. To proto, že to ovlivňuje vývoj na Ukrajině a vyvolává to naděje, které Evropa není schopna naplnit. Kdyby šlo jen o naděje, spánembohem. Ale ono to podporuje iluzi síly, v tom je to osudově nebezpečné. Žili jsme sedmdesát let v míru a chceme tak žít nejmíň jednou tolik, i s Ruskem a Ukrajinou. To ale vyžaduje pevný a pragmatický přístup. Zde jsou hranice, ty je třeba definovat. Anders Fogh Rasmussen jasně řekl, že NATO bude bránit členské státy, do Ukrajiny nepůjde. Sobotka to po něm opakoval, to je pozice jak pevná, tak pragmatická.

Jak vidíte odvolané prohlášení o vzniku nezávislé Doněcké republiky? Máme si to vykládat skutečně tak, že to většina lidí nechtěla a těch pár lidí pochopilo, že je v menšině?

Tady bychom hádali. Můj odhad je ten, že jim Moskva zatrhla tipec. Bála se, že se situace vymkne z rukou. Ta rychlá změna kurzu je nápadná, ale je to jen dohad bez podpory faktů.

Vzhledem k situaci nejen na Krymu, ale i ve východních a jižních částech Ukrajiny, jsou dva výrazné názorové tábory. Jeden tvrdí, že je vše spontánním projevem svobodné vůle tamních občanů a druhý tábor zase říká, že téměř za vším je možné hledat ruské provokace. Jak to vnímáte vy?

Tohle nelze oddělit. Ruská část obyvatelstva pochopitelně tíhne k domovině a domovina ji podporuje, na tom není nic nepřirozeného. Jak Rusko, tak Evropa a USA by měly společně na východě Ukrajiny chladit hlavy. To by byla racionální politika a k tomu by měla směřovat diplomacie. Doufám, že se to v zákulisí děje a že současné napětí je jen divadlo sloužící k tomu, aby hlavní aktéři neztratili tvář kvůli tomu, že v prvním afektu ztratili nervy.