V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu a 17. listopadu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Ano, blíží se sněmovní a prezidentské volby, takže se boj na politické scéně vyostřuje, ale to je standard v každé zemi. Posun tu je zatím k horšímu, protože boj je ještě nevybíravější než dříve a dnes už není tabu ani prezident. Pamatuju na skandál, když TV Nova natočila soukromí prezidenta Havla skrz okno v nemocnici. Dnes by to nikoho nevzrušilo – skandalizace prezidenta je také standard.

A kdo za to nese odpovědnost?

Musím říct, že všichni na tom mají svůj podíl. Většina významnějších politiků či osobností se stala nebo stane obětí nějaké mediální štvanice – a ti, co v danou chvíli jsou mimo, se radují, místo aby se oběti zastali. Tím vyváří skvělé podmínky pro to, aby příští bezbrannou obětí byli oni. A nemám teď na mysli zveřejňování pravdivých faktů, když někdo skutečně spáchá zločin, to nezpochybňuji. Mám na mysli překroucené, dehonestující polopravdy, či dokonce lži, jejichž účelem je dotyčného poškodit.

Pochopitelně se to netýká jen domácí scény – ty obskurnosti, co vidím kolem prezidentské volby v USA, konfliktu v Sýrii nebo na Ukrajině či ohledně Ruska jsou otřesné – a člověk si říká, jak je vůbec možné, že zdánlivě slušní lidé mohou vyprodukovat tolik zloby a lži – a ještě při tom mít možná i pocit dobrého úmyslu.

Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?

Nemám o sporu relevantní informace, a netroufám si proto tvrdit, jak to skutečně bylo. 
 
A jak jste vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?

Setkání s dalajlámou nemusí být přece na škodu ekonomice s Čínou. Číňané jsou hákliví na integritu své země, do které bohužel násilně kdysi začlenili Tibet stejně jako třeba Tchaj-wan. Ekonomika je důležitá a myslím, že bychom měli umět obchodovat s každou rozumnou zemí – ostatně největším dlužníkem Číny jsou tuším USA – vzor našich antičíňanů. 

A měli bychom rozlišovat mezi jednáním – a to i o solidaritě s Tibetem nebo politickými vězni – a provokativními exhibicemi. Sám dalajláma je dnes velmi skromný a žádá pouze autonomii – a myslím, že by bylo dobré v tom pomoci, protože tibetská kultura je dnes válcovaná masivním přistěhovalectvím z Číny. 

Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?

Jsme v jedné zemi a pokud v jeden den slavíme společný svátek, jsme stále spolu – on se stejně na ten Hrad celý národ nevejde, takže vždycky někdo musel slavit jinde. A je každého volba, čí pozvání přijme.