Začneme od konce roku. O Vánocích známý komentátor Bohumil Pečinka napsal, že prezident Zeman je „sráč“, protože odmítá jít do předvolební debaty se svými protikandidáty. Když odhlédneme od expresivního výrazu – má prezident strach? A co vůbec vyvolává tak vulgární reakce?

Mezi „liberálními“ komentátory, politickými neziskovkáři a zaprášenými fíkusy se šíří panika, zděšení a strach. Jméno Zeman v nich vyvolává hrůzu. A představa dalších pěti let na Hradě je pro ně tak strašlivá, že se v nich probouzí zvířecká nenávist. Není to tedy pan prezident, kdo má strach. Už 10. března pan prezident veřejnosti slíbil, že do předvolebních debat nebude chodit. Slovo se má dodržovat!

Martin Fendrych, prominentní komentátor webu Aktuálně.cz ze stáje miliardáře Zdeňka Bakaly s pestrou minulostí v politice vyjádřil názor, že dnešní poselství Miloše Zemana národu je, že chovat se jako extremista je správné. Posmíval se navíc, že prezident nemá rád kritická média a místo nich si vybírá Jaromíra Soukupa, kterého „drbe pod bradou“. Co říkáte na tyto jeho názory?

Extremisty dnes vidíme v neziskovkách, které lidem vnucují „dobro“ a snaží se nám diktovat, jak máme žít. To je obrovské nebezpečí pro svobodu a demokracii. Bakalova média tyto neziskovky mocně podporují, stejně jako se v uplynulých letech fakticky chovala jako takřka oficiální hlásná trouba dnes už naštěstí expremiéra Bohuslava Sobotky a jeho „pokorné“ skupiny. Nezapomeňme, že když chtěl pan Sobotka zaútočit na pana prezidenta, vždy tak činil prostřednictvím Bakalových médií. Suma sumárum, co se píše v Bakalových médiích, slušné lidi nezajímá.

Z uměleckého světa se útoky na prezidenta ozývají tak nějak tradičně. Z letošních bych vybral třeba režiséra Davida Drábka, který na DVTV řekl, že prezident je zlý člověk a patří do kanálu. Proč se, podle vás, právě umělecký svět vyžívá v takto expresivních útocích na prezidenta?

Umělci jsou jako ptáci. Jejich politická přízeň je mimořádně přelétavá. Mnoho z nich ve skutečnosti pohrdá lidmi, vlastními diváky nebo třeba čtenáři. Oni totiž občané neposlouchají a volí si své zástupce bez ohledu na apely tvůrců. Z toho vyvěrá frustrace některých umělců, která končí až vulgaritou a hrubostí. Pamatujme si, že být umělcem nerovná se být demokratem. Připomeňme si zapojení některých do hnusu druhé republiky v letech 1938-39 nebo halasné nadšení četných umělců v únoru 1948.

Prakticky po celý rok jel na adresu prezidenta velké „bomby“ teolog Tomáš Halík. Již v lednu psal papeži Františkovi, aby za žádnou cenu nejezdil do ČR a nelegitimizoval její současnou hlavu, ale počkal si na slušnějšího prezidenta, v květnu doporučoval „vyvětrat Hrad od kořalky, nikotinu, lží a hulvátství“. V červnu pak rovnou řekl, že mu prezident svým chováním připomíná alkoholiky, se kterými se setkával v protialkoholické léčebně, kde pracoval před rokem 1989. Co byste mu naopak vzkázal vy?

Jsem přesvědčen o tom, že ústy pátera Halíka promlouvá ďábel. Jinak to prostě nemůže ani být. Nepřetržitě slyšíme jen slova pýchy, pohrdání, urážky, nenávist a zlobu. To vše zabaleno do frází o pravdě a lásce. Pekelník Lucius z Hrátek s čertem je oproti páteru Halíkovi žabař. Vždy, když čtu Halíkova zlostná vyjádření, na mysli mi vytane, že na jeho psacím stole opět zazvonil telefon z pekla...