Jsou to přesně tři roky od chvíle, která by se dala nazvat dnem Vaší životní prohry. Volby jste sice vyhrál, ale rozložení sil se odrazilo na dalším dění v naši zemi, protože otěže vlády převzaly pravicové vlády. Jak vnímáte tehdejší situaci s odstupem času?

Já bych si na to snad ani nevzpomněl, nebýt článku pana Šídla, který tam ovšem má určité nepřesnosti. Píše, například, že jsem zrušil volby v roce 2009. Proč bych ale rušil volby, když jsem věděl, že strana, kterou vedu, může nejen vyhrát, ale také ustavit levicovou vládu bez nějakých problémů. To bylo přece dílem Ústavního soudu, tedy pana Rychetského a dalších výtečníků.

Jinak chci připomenout, že já jsem ty volby skutečně vyhrál. Ten, kdo je prohrál, jsou žel, občané České republiky, kteří tu pak měli vládu, co za tři roky přivedla zemi až k zoufalému poklesu, ke dvoumiliardovým schodkům. Vládu, která rozvířila takové korupční hádanice, které v této zemi neměly obdoby…

Připomeňme si, jak to bylo v letech 2005-2006, tedy za Vaší vlády…

Za mého vedení byl přece obrázek docela jiný. Sedmiprocentní růst, státní schodky pod kontrolou, navíc tvořené ze tří pětin rozpočtovými rezervami, které pak bezostyšně utratila pravicová vláda, aby si vylepšila výsledky hospodaření.

Takže lidé tehdy rozhodli a já myslím, že právě pro lidi by to mělo být memento, aby v příštích volbách volili ty, kteří si jejich důvěru zaslouží, a ne, aby zůstali doma, nebo aby naslouchali přání různých celebrit, které mají řádově deseti, či dokonce dvacetinásobné příjmy nežli babičky důchodkyně či nezaměstnaní. Je důležité, aby opravdu demokraticky rozhodli, jak to umí občané v Německu nebo v Rakousku. Anebo na Slovensku.

Zkusíte si prognózu vize, jak by to vypadalo, kdybyste tehdy od lidí tu šanci dostal?

Rozhodně by země nebyla v hospodářském poklesu, alespoň mírně by rostla životní úroveň lidí, protože bych se snažil prosazovat prorůstovou politiku nejen v oblasti investic, ale také u rozumné spotřeby obyvatelstva. Představa, že roste objem investic, ale neroste životní úroveň širokých vrstev obyvatelstva, se mi opravdu příčí. Teď sice také roste životní úroveň obyvatel, ale široké vrstvy to rozhodně nejsou.

Pokud jde o zahraniční politiku, jaké trendy byste nastavil, na rozdíl od současné vlády?

Myslím, že současná vláda se alespoň nyní, v závěru svého působení, snaží tu zahraniční politiku diverzifikovat. Alespoň premiér Nečas, tím obrácením se do Ruska. Což je signál sice důležitý, ale přichází pozdě. Oni přece mohli v tomto trendu pokračovat už v roce 2006, a to na bázi té politiky, kterou jsem založil a která kromě orientace na Evropu znamenala také rozvoj obchodních vztahů a příliv investorů ze zemí BRIC (nyní BRICS), to znamená Brazílie, Ruska, Indie a Číny.

Tato Nečasova vláda tyto vztahy rozvíjela ještě méně, než vláda Topolánkova. Teď se sice vzpamatovala, ale za rok žádný obrat udělat nelze.

Když už jsme u mezinárodních vztahů, co říkáte cisterně Miroslava Kalouska, kterou chtěl zabránit odletu ruského letadla s extradikovaným podnikatelem?

Myslím, že to je prostě ukázka „kvalifikovanosti“ této vlády, jak k věcem přistupuje. Je to jen ukázka její bezmocnosti. Tato vláda opravdu neměla nikdy vzniknout, nicméně tomu napomohly takové kuriózní strany, jako jsou Věci veřejné, a samozřejmě i TOP 09. To opět ale směřuje k tomu, že musejí lidé příště pečlivěji vážit, koho budou volit.