Co naší zemi přinesla vláda Bohuslava Sobotky, která navzdory ostrým koaličním střetům během letošního jara vydržela u moci celé funkční období?

Počátek těchto čtyř let nás vrací zpět do roku 2013. Vrací nás do doby před rozšířením masivní fáze islámského nájezdu na demokratickou část světa, vrací nás do doby sporného působení Obamovy administrativy na poli americké domácí i zahraniční politiky, a samotnou Evropskou unii nám vrací zpět do doby začátků působení tzv. Lisabonské smlouvy, která měla nahradit plánovanou evropskou ústavu, tedy do doby před Brexitem.

Je tedy zřejmé, že za dobu funkčního období Sobotkovy vlády proběhla ve světě řada významných změn. Přidáme-li k tomu hospodářské hledisko, jde o období vybředávání z americké bankovní úvěrové krize roku 2008 a v evropsko-unijním měřítku je to období nucené záchrany Řecka před státním bankrotem, který způsobily řecké socialistické vlády tím, že dlouhodobě falšovaly národohospodářská data.

Jak nám ukazují nejen věhlasní odborníci, ale především historická zkušenost, ekonomický rozvoj probíhá vždy cestou cyklů rychlých vzestupů a následujících útlumů, chcete-li, cestou konjunktur a depresí. Není proto žádnou zvláštní zásluhou Sobotkovy vlády, že fungovala právě v období hospodářského rozvoje, to znamená v období růstu hrubého domácího produktu a snižování nezaměstnanosti. Zajímavější je, co tato vláda s tímto „nečekaným přebytkem“ udělala, a to především ve dvou základních oblastech.

Na prvním místě musíme vždy vidět růst životní úrovně občanů státu. Nu a vidíme, že téměř po celé čtyři roky nic moc. Průměrné platy, minimální mzdy a důchody sice trochu rostly, ale následná inflace, která vždy provází hospodářské oživení, stačila většině obyvatel tato drobná navýšení zlikvidovat. To, že se vláda těsně před volbami náhle probrala ze spánku, je jen a jen otázka předvolebního boje a snahy udržet si voliče, což znamená udržet si moc.

Dále zde máme otázku investic do budoucího hospodářského vývoje. Přiznám se, že tohle si netroufám posuzovat. Hodně se hovoří o tzv. čtvrté fázi průmyslové revoluce, které se říká robotizace. Snad se tu něco podařilo, jenže hlavním tahounem zde nebyl stát, ale sami průmysloví podnikatelé. A připočteme-li ke všemu skutečnost, že ani tato vláda nepřestala zvýhodňovat zahraniční podnikatele před domácími pomocí tzv. investičních pobídek… Závěr o zásluhách vlády si udělejte sami.

Vychází příznivěji politické než ekonomické hodnocení čtyř let Sobotkovy vlády?

Zde je třeba důrazně připomenout, že jde stále o vládu České republiky, která je mezinárodně uznaným státem desetimilionového národa Čechů, v němž zaujímají národnostní a přistěhovalecké menšiny doposud zanedbatelné procento. Z tohoto hlediska považuji bilanci Sobotkovy vlády za katastrofální. Proč? Jeho vláda nejenže poslušně krok za krokem ustupovala nesmyslnému a nerealistickému bruselskému plánu na postupné „odnárodňování“ členských států, ale sama se skrze své stranické europoslance na celém neslavném procesu aktivně podílela. Důkazem jsou přehledy hlasování našich europoslanců o záležitostech týkajících se bezprostředních zájmů vlastního národa, z nichž na prvním místě jmenuji otázku diktátu muslimských imigračních kvót a z toho vyplývající ohrožení vnitřní bezpečnosti občanů státu. Vzpomeňme jen na hlasování českých eurozástupců v otázce finančního postihu za neplnění nadiktovaných kvót. Pro pokutování své vlastní země jich zvedlo ruku 18 z celkového počtu 21. Tohle je hájení záležitostí českého státu na mezinárodním fóru?

Ve všech členských zemích Unie, kde muslimští „přistěhovalci“ překračují domněle „magický“ čtyřprocentní počet, dochází už léta k teroristickým vraždám domácího obyvatelstva, kde nevinné oběti už počítáme na stovky a zraněné či doživotně zmrzačené na tisíce. Unijnímu vedení se zřejmě nelíbí, že se tohle u nás prozatím ještě neděje. To je tedy důvod, podle něhož jsme podle Bruselu „nesolidární“?

Dovolte mi ještě malou poznámku. Jmenuje se Andrej Babiš. Poslanci europarlamentu zvolení za jeho stranu ANO zatím dominují ve všech hlasováních českých eurozástupců proti své vlastní zemi. Babiš odjel jako nově jmenovaný předseda vlády nedávno do Bruselu, aby byl, podle jeho vlastních slov, aktivní a vysvětlil bruselskému vedení česká stanoviska. Ale on přece musí znát všechny hlasovací procedury ve všech řídicích orgánech EU a musí vědět, že při žádném hlasování nemáme ani tu nejmenší šanci prosadit svůj názor. Abychom tu šanci získali, musela by se změnit hlasovací pravidla v řadě vrcholných unijních institucí. Jak tedy asi mohla jeho bruselská politická „šaráda“ dopadnout?

Jak jste v úvodu připomněl, Česku se ekonomicky dařilo, rostly platy, lidé mohli být spokojeni. Přesto měly ve volbách navrch subjekty vnímané jako protestní, tedy Pirátská strana, SPD Tomia Okamury, a přes svou účast ve vládě a kauzu Čapí hnízdo svého předsedy i hnutí ANO. Proti čemu podle vás voliči protestovali?

To všechno je tím, že velká část voličů tentokrát pochopila hlavní volební téma a nenechala se zmást. Skutečně nešlo o to, jestli se budeme mít možná o trošku líp, jak se nám to snažila za každou cenu podsouvat zejména veřejnoprávní média. Hlavním tématem se nevyhnutelně stala budoucnost celého národa. Ovšem jestli voličská většina skutečně vsadila na nejlepší možnou kartu, to se teprve ukáže.

Lidem už začíná docházet, že Unie s námi hraje velmi nečistou hru, na jejímž konci má být jakési uspořádání, které si ještě dobře pamatujeme z dob vlády soudruhů ze Sovětského svazu. Chod celého evropského superstátu bude řízen z jediné centrály, členské státy budou na svém území moci rozhodovat jen o nepodstatných věcech. Nebudou mít svou armádu, policii ani své tajné služby. Nebudou rozhodovat o své zahraniční politice. Nebudou mít svou emisní banku ani vlastní hospodářskou politiku. Euro se stane jediným platidlem povinným pro všechny. Nebudou se moci žádným způsobem bránit proti umísťování imigrantů podle kvót. Národní charakter členských zemí bude průběžně potlačován. K orwelliánskému obrazu této budoucí Evropy nám pak bude chybět už jen nařízení o přepsání celé historie, zejména pak školních učebnic.