V roce 2013 jste byl jako nestraník za hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury z pozice lídra v Jihomoravském kraji zvolen poslancem. Poté, co se hnutí rozpadlo, jste se neúspěšně pokoušel kandidovat na post předsedy strany Úsvit–Národní koalice. Stranu jste ale posléze kvůli spojení s Martinem Konvičkou opustil. Ta ale nakonec od spolupráce odstoupila. Nelitujete svého rozhodnutí? A především, co plánujete dál? Budete se letos ucházet o poslanecký mandát? A pokud ano, za jaký subjekt?

Začnu od konce. O pokračování této kariery neuvažuji. Můj výskyt v politice byl spíše náhodou. S Tomiem jsem spolupracoval několik let, občas jsme si volali a setkali se a hovořili o možnostech nějaké politické aktivity, ale skutečnou váhu jsem tomu nepřikládal. To, že se to nakonec povedlo, bylo mým největším překvapením do té doby. Bohužel chování a motivace jednotlivých aktérů mne natolik znechutily, že v takové komedii nehodlám dále plýtvat energií.  Stranu jsem opustil nejen kvůli spojení s neofašisty, ale celkově z důvodu toho, že se v žádném případě nejednalo o otevřenou stranu bez nějakých šíbrů v pozadí. Do politiky jsem jako čistý vstoupil a také jako čistý z ní s klidným svědomím odejdu.

Neuvažoval jste, že byste, stejně jako váš otec, vstoupil do KSČM? Proč?

I když se v této profesi považuji za profesionála, nemám potřebu měnit dresy. Do detailu si hlídám body z „desatera“, za které jsem byl zvolen, a hrdě mohu prohlásit, že z těch 14 poslanců jsem jediný, který to do puntíku plní při všech hlasováních. Ano, některé společné body by se tam našly, ale asi bych nebyl dobrým členem jejich poslaneckého klubu, protože mnohé mé názory s těmi jejich silně kolidují.

V politice jste krátce. Nakolik práce v Poslanecké sněmovně naplnila vaše očekávání?

O Poslanecké sněmovně jsem měl docela dobrou představu a ta se mi ani nezlepšila, ani nezhoršila. Zklamáním je pro mne spíše ubohost a neschopnost vlastního poslaneckého klubu, tam to mohu posoudit, u ostatních nevím. Byl bych spokojenější, kdyby se mi například na výboru podařilo prosadit více, ale i to je o lidech, kde je vůle, tam je cesta. Občas jsem narážel na věkovou bariéru, kdy jsem nebyl respektován jako kolegové staršího data výroby, ale i s tím jsem smířen.

Z pohledu zvenčí poslanecké schůze často vypadají jako jedno obrovské divadlo. Někteří mluví o nutnosti změnit organizační řád jednání Poslanecké sněmovny. Postačí to? A jaké případné změny jsou podle vás nezbytné?

S tím je problém. Na jednu stranu svoboda vyjádřit se kdykoliv a k čemukoliv patří k fungující demokracii. Efektivnější by ale bylo, kdyby došlo k zásadním změnám. Debaty by se měly odehrávat především na výborech a samotná hlasování ve sněmovně by měla mít stanoveny přesné časy. Nedocházelo by k žádným obstrukcím či k podobným nesmyslům.  Pár takových příkladů v zahraničí existuje.

Jaké vidíte klady a zápory současné vlády? 

To by bylo na samostatný rozhovor. Jednoduše řečeno, je to relativně slušná stabilní vláda. Vždy se dají vyčítat jednotlivosti, protože není člověk ten, aby se zavděčil všem. Osobně nemám problém s těmi zásadními změnami, které se odehrály, jako je EET a podobně. Trošku skřípu zuby nad zákazem kouření v restauracích, ale tak bylo rozhodnuto a nezbývá než to respektovat. Nic drastického se neděje. Nezaměstnanost klesá, davy migrantů sem neproudí, slunce svítí. Tak se snad nemáme tak špatně.