Vy máte chalupu hned u hranic s Rakouskem. Jak vidíte dnešní ochranu hranic? Neměla by být kvůli uprchlické krizi větší?

Myslím si, že ne, nevidím k tomu důvod. K nám zatím zaplať pánbůh moc těch migrantů nechce. Takže uprchlická krize se nás naštěstí v tomto směru až tolik netýká. Já jsem v okleštěném zadrátovaném státě vyrůstala a žila, takže se mi z představy, že by byly zase zavřené hranice, doslova ježí chlupy. Ale pokud by jednou přišla doba, kdy by byla větší ochrana hranic nutná, tak samozřejmě, co by se dalo dělat.

Vaše chalupa je vlastně přímo na „hraniční čáře“, jak to tady tehdy, ještě před rokem 1989 vypadalo?

Na našem plotě byla plechová značka hraniční pásmo, to mám ještě schované. A samozřejmě tady chodili pohraničníci.

A když za vámi chtěl někdo na návštěvu?

Tak je kontrolovali. Ale vzhledem k tomu, že Petra Janů jim něco říkalo, tak je vždycky pustili. (smích)

Když se vrátíme k uprchlické krizi, někteří lidé mluví o tom, že už i v Rakousku, a to i u hranic s Českou republikou, mají určité problémy s migranty. V médiích se takové zprávy ale téměř neobjevují. Neslyšela jste o tom něco?

O žádném konkrétním případu jsem neslyšela, ale myslím si, že problémy asi vznikat musejí. Jde o různé kultury, které k sobě prostě už historicky naprosto nepasují. A chápu, že u lidí, kteří v tom státě, například v Rakousku nebo Německu, dlouhá léta žijí, vyvolává emoce, že najednou přijde obrovské množství cizinců, neustále si na něco stěžují a myslí si, že všechno bude podle toho, jak oni si představují. Přece když někam přijdu na návštěvu, tak se přizpůsobím já rytmu té domácnosti. Tohle jejich chování mi přijde naprosto scestné. Pokud bychom my přišli do jejich země, museli bychom se naprosto přizpůsobit. No, zkuste si třeba v muslimské zemi chtít postavit kostel!

Zvládne vůbec podle vás Evropa ten nápor tolika nových lidí?

To určitě zvládnout nemůže. A pokud budou existovat pořád ti převaděči, kteří sem ty lidi vozí, a přitom je holí o peníze, tak ten problém nikdy neskončí. Ale ať mi nikdo neříká, že se ty lodě nedají zastavit. A ty problémy, kvůli kterým sem tolik lidí proudí, by se měly řešit na místě, kde vznikají, a ne až potom tady.
Nechápu to otevírání náruče pro další tisíce a tisíce lidí. Nic proti paní Merkelové, je to osoba, která dokázala spoustu věcí. Ale tohle by se mělo opravdu řešit jinak. A hlavně nutit státy, že prostě dostanou kvóty a tolik lidí přijmou? Vždyť ti migranti do některých těch států ani nechtějí. Oni mají své destinace, do kterých se chtějí přistěhovat, protože tam mají hordu příbuzných a hlavně tam dostanou větší sociální dávky.

Ano, čím dál víc lidí poukazuje na to, že sem ani tak nepřicházejí lidé, kteří utíkají před válkou, ale hlavně ekonomičtí migranti, kteří jdou prostě za penězi. Jak to vidíte vy?

Podle mne jsou to jak lidé, kteří prchají před nějakými hrůzami, tak samozřejmě i ekonomičtí migranti. A těch je hodně. Ale mne děsí hlavně ty důsledky toho, že sem tolik lidí přichází. Často jsou bez jakýchkoli dokladů, nikdo neví, kdo to vlastně je. Jak říkala moje babička. Nikdo to nemá na čele napsané. Takže mezi lidmi, kteří třeba opravdu potřebují pomoct a nemají žádnou jinou možnost, než ze svého domova utéct, se zamotají i ti, kteří chtějí ubližovat, dělat ty strašlivé věci, které se teď v řadě zemí dějí.

Tím máte na mysli ty teroristické útoky, kterých bohužel přibývá. V poslední době hned dva poměrně rychle za sebou otřásly Velkou Briánií. Tentokrát umíraly dokonce i děti…

Je to strašidelné a hlavně je to tak strašně zákeřné, že vůbec nevidím žádný způsob, jak se tomu dá zabránit. Jak už jsem říkala, někdo se může tvářit jako dobrý soused a nikdo neví, co se mu honí v hlavě. Děsí mne to, a proto prostě nechci, aby ti lidé tady byli. S ohledem na tyto okolnosti se toho strašně bojím. Nikdo mne nemůže podezřívat z toho, že bych nepomohla někomu, kdo to opravdu potřebuje. Ale jak už jsem řekla, pomáhejme v těch místech, odkud ti lidé utíkají, aby neměli důvod utíkat.

Když vidíte, co se děje ve Francii, Británii a vlastně už i v Německu, máte vůbec chuť cestovat, nasednout třeba do letadla?

V tomhle já jsem fatalista. Když si vlezu od letadla, tak se odevzdám osudu a říkám si – pokud mám nahoře napsané, že se to stane, tak se to holt stane. Těmhle věcem se nedá zabránit, nemůžete se tomu vyhnout. Prostě je to osud. A pokud jste ve špatný čas na špatném místě, tak to dopadne tak, jak to dopadnout má..

Říkáte, že jste fatalista a berete život tak, že co se má stát, to se stane. Ale přesto, navštívila byste teď například Francii nebo Anglii potom, co se tam v posledních měsících stalo?

No tak já jsem na tuhle stranu vlastně ani nikdy moc jezdit nechtěla. I když Paříž bych hrozně ráda viděla. Ale teď opravdu asi ne. A to právě ti teroristé přece chtějí, aby se lidi báli a do některých míst už ani třeba nejezdili. Jak všichni víme, náhoda je blbec, najednou se přimotáte k něčemu, za co vůbec nemůžete, a je hotovo.
Když si vezmete třeba Egypt, který žije převážně z cestovního ruchu, tak tuto zemi to opravdu strašně ničí. Vždyť je to postavené na hlavu. Turisté tam jezdí, aby se vykoupali, opálili, utratili nějaké peníze. Pokud se tam budou bát, nikdo tam jezdit nebude a ta země na to jen doplatí.
Rozhodně nejsem rasista, ale právě to, co se děje, pak nutně vzbuzuje různé předsudky. Já jsem třeba byla v Dubaji, a když jsem tam viděla ty „noční košile“ a zahalené tváře, nebylo mi z toho prostě dobře. A jak už jsem řekla a jak se všeobecně ví, teroristům jde o to, aby lidé měli strach.