Když jsme spolu mluvili naposledy, řešil se průběh koronavirové krize. Mluvili jsme také o tom, jak opozice podává návrhy a vláda některé se zpožděním přijímá, nicméně koronavirový problém neskončil. Někdo vidí nákazu jako vlnu druhou, jiní tvrdí, že první ani neskončila. Jak se, podle vás, vláda poučila z období březen až červen do situace současné, kterou musí řešit?

Především mě fascinuje, že po všech sděleních o chytrých karanténách a vymyšlených semaforech o tom, jak se jednoduše budou odlišovat okresy, ve kterých koronavirus řádí, od těch, v nichž je klid, jsme se dozvěděli, že opět bude vyhlášena povinnost plošně nosit roušky, což nedává v kontextu toho předchozího příliš smysl.

Chytrá karanténa nefunguje tak ideálně, jak se předpokládalo, a jsou i další dílčí nedostatky. Čím to je, že situaci nedokážeme podchytit?

Je to dáno přímo biologickými vlastnostmi viru, rychle se šíří, a zároveň tím, že se šíří vzduchem, je obtížné ho vysledovat. To, že chytrá karanténa nejspíš nebude fungovat, se předpokládalo, řekl bych, od začátku. Vlastně jsem spíše překvapen, že ministerstvo investovalo tolik úsilí, aby ji prosadilo. Nicméně očekával jsem, že dojde k identifikování ohnisek nákazy a budou se preventivně řešit právě ohniska nákazy, nikoliv plošně celá republika. To by bylo opatření, které by dávalo vzhledem k vlastnostem nemoci smysl.

Co říci k finančním krokům vlády, které budou mít zásadní vliv na budoucnost. Kromě půlbilionového schodku se řeší úspory. Jakou známku byste udělil vládě Andreje Babiše za to, jak situaci zvládá z pohledu financí?

Asi čtyřku. Obecně souhlasím s myšlenkou, že v době krize by se měly uvolnit rezervy a krize by se s jejich pomocí měla řešit. Problém je v tom, že vláda dokázala uvolnit rezervy, ale už je nedokáže uvolnit k řešení krize. Asi nejnázornější příkladem je, co předvádí ministr Karel Havlíček (za ANO, pozn. red.)), kterému když sdělili, že přijdou peníze z Evropské unie, tak nevymyslel nic chytřejšího, než že opraví všechny mosty v zemi. Protože nemá připravené žádné projekty, které by mohl realizovat, tak nahonem vymýšlí plošná opatření.

Piráti navrhli zmrazit mzdy pro senátory, ministry i poslance. O tom se hodně namluvilo, ale dosud se k tomu nikdo neměl. Teď politici z různých stran začali vymýšlet, jak do platů zasáhnout. Čím to je, tak najednou?

Předpokládám, že snad všichni chápou rozsah krize a uvědomují si, že jsme v tom všichni spolu. Politici by v tomhle měli jít příkladem.

Měl by se v tomto smyslu řešit i přebujelý státní aparát?

Bavil bych se o tom, které konkrétní věci jsou třeba, a které nejsou. Nechci shazovat práci lidí, kteří pracují ve státní správě. Pokud tam někdo dělá užitečná věci, tak by jeho místo mělo být rozhodně chráněno, ale zase na druhé straně, pokud vyhodnotíme z nějakých auditů, že konkrétní činnost je zbytečná, asi má smysl ji zrušit. Rozhodně bych ale nechtěl reagovat tak, že plošně všechny škrtneme.

Chápu, je ale pravda, že z poslední roky množství státních úředníků a zaměstnanců značně vzrostlo.

To je nepochybně pravda. Obecně bychom se měli snažit procesy digitalizovat a tam, kde není nutná lidská práce, ji nahradit strojem, což ve státní správě na mnoha místech neplatí.

Když jste na to narazil, to je mimochodem jedno z velkých témat Pirátů – digitalizace státní správy. O tu se také stát v posledních letech snaží, ale kritici vidí problémy v samotných systémech, které navíc nejsou propojené, ukazují se problémy s IT výběrovými řízeními a tak dále. Jak si stát a vláda v digitalizaci vede?

Řekl bych, že poměrně špatně, protože lidé, kteří to řídí, nerozumějí, co by měli udělat, aby se vše digitalizovalo. Nejukázkovější příklad předvedl premiér Andrej Babiš, který mával papírovým sešitem a křičel, že to je jeho notebook. Pokud lidé obyčejné e-maily řeší tak, že si je nechají vytisknout, napíšou na ně odpověď tužkou a pak zase sekretářce nechají přepsat odpovědi do počítače, tak se nejedná o způsob, jak republiku digitalizovat.

K těm problémům, které jste zmiňovala. Samozřejmě, že jsou problémy s výběrovými řízeními, s efektivitou, s financemi, ale jsou problémy i s bezpečností, protože pokud na systém jako celek nikdo nedokáže dohlídnout, tak je kybernetická bezpečnost děravá, a kdokoliv se nám bude chtít do státní správy nabourat, udělá to.