Důchodová reforma současné vlády. Jak na vás působí?

V případě reformního úsilí vlády jde o typický případ opakovaného vtipu, který už přestává být vtipem. Momentálně se politici ANO dohadují s politiky vládní koalice o správném znění zápisu z hradního jednání o důchodové reformě. Zápis pořizoval ekonomický poradce prezidenta Vladimír Bezděk.

Pamětníci si jistě vzpomenou, že v roce 2005 a potom v roce 2010 fungovaly dvě takzvané Bezděkovy komise pro přípravu důchodové reformy. Tyto komise mimo jiné navrhovaly snížit sociální pojistné odváděné do státní kasy, snížit strop pro odvod pojistného a tím zvýhodnit ty, kdo nejvíce vydělávají, přelít tři procenta z plateb pojistného z průběžného systému do soukromých fondů.

Úbytek desítek miliard v průběžném systému měl být kompenzován zvýšením DPH. Ve hře byly i návrhy, aby lidé mladší čtyřiceti let posílali peníze do soukromých fondů zcela povinně a aby povinné úspory na penzi propadly po smrti žadatele soukromému fondu. Byli jsme tehdy bombardováni výzvami, abychom své peníze začali odevzdávat do soukromých penzijních fondů co nejdříve. Ty serióznější z nich nabízely zhodnocení našich úspor na stáří někde mezi jedním až dvěma procenty.

Nic z těchto návrhů nebylo realizováno, soukromý penzijní pilíř krachnul. Z celé té parády zbyl jenom Vladimír Bezděk jako zapisovatel jednání o další penzijní reformě. Vůbec se nedivím, že má plnou důvěru zrovna pana prezidenta.

Podle Jany Maláčové ze Socdem se tím nic neušetří. Souhlasíte?

Tady nejde o to, aby se něco ušetřilo. Jde o to, pozměnit penzijní systém tak, aby senioři už konečně pochopili, že jejich věk je nezbavuje povinnosti přispívat na nákup té nejdražší vojenské techniky, na rozšiřování armády a na celkovou militarizaci naší země. To, že už nemohou být odvedeni, jim bude oslazeno tím, že budou pracovat do stále pozdějšího věku, aby pak měli nárok na nízce valorizované důchody po stále kratší dobu.

Všichni se přece musejí nějak zapojit do mírového úsilí naší vlády. Penzijní reforma této vlády nemá vylepšit situaci seniorů. Průběžný penzijní systém je neudržitelný, když se lidé bojí mít děti kvůli drahotě, bytové krizi a nedobrým vyhlídkám. A soukromé penzijní fondy slouží v době vysoké inflace leda tak na splachování peněz.  
 
S Jiřinou Šiklovou jsme se kdysi shodli, že jako levičáci nemáme koho volit. Jak jste na tom vy?

Jde o to, do jakého orgánu se volí. Ve volbách do europarlamentu nejde o levici a pravici, ale o udržení posledních zbytků národní suverenity. Proto by každý z kandidátů měl zcela jednoznačně říct, zda je pro zrušení práva veta, zda je pro zavedení eura a zda souhlasí se zavedením povinných kvót na přijímání migrantů s možností platit výpalné v případě neochoty je přijmout. Nic dalšího nás nemusí v případě kandidátů do Evropského parlamentu zajímat.

Ani ve volbách parlamentních v příštím roce nemusíme zkoumat nijak zvlášť podrobně volební programy. Profil jednotlivých stran a hnutí je dán naprosto jednoznačně tím, zda se nějak zapletly s vládou Petra Fialy a Víta Rakušana či by šly do koalice s některou ze stran těchto dvou pánů. Volební programy opravdu studovat nemusíte. K čemu by vám dneska bylo, kdybyste znali třeba i nazpaměť Fialovy předvolební sliby? Vedlo by to jen k pocitům nevolnosti.

Ostatně, proč už českým voličům nechybí tradiční levice?

Českým voličům nechybí nejen levice, nechybí jim očividně ani pravice. Pravicově orientovaný volič musí pohlížet na Fialovu ODS anebo na Pekarové TOP 09 právě tak zaraženě, jako levicový volič na Šmardovu Socdem. Jestliže jsme se stali v ekonomické rovině obyčejnou kolonií a v rovině politicko vojenské snaživým vazalem, pak mudrování o tom, kdo je nejlevicovější či nejpravicovější v celé české kotlině je asi natolik smysluplné jako spořit si na stáří v době překotně narůstající drahoty. Není to ovšem zdaleka jenom náš problém, krize pravice a levice je univerzální.

Řeknu to hodně zjednodušeně. Tradičním heslem pravice je svobodný trh a minimum zásahů státu do ekonomiky. Došlo ovšem k tomu, že firemní kolosy využívají státní moci a splývají s ní, aby diktovaly celé společnosti. Politici pravidelně přecházejí mezi vrcholnými státními funkcemi a řídícími manažerskými posty velkých firem. Ekonomika se nestala nezávislou na politice, obojí stále více splývá. Drobní podnikatelé, kterým se nepoštěstí fungovat jako subdodavatelé těch mocných, kličkují mezi předpisy a ustanoveními, které vyhovují jen těm finančně nejsilnějším.

Levice je na tom podobně mizerně. Jejím tradičním heslem je solidarita. Z té se dnes stala solidarita povinná, tedy něco vrcholně pokryteckého, sémanticky nesmyslného a politicky neskutečně drzého. Ten, kdo by našel recept na návrat ke skutečné pravici a levici, zasloužil by si Nobelovu cenu za záchranu demokracie.

Jak jste vzal přijetí takzvaného migračního paktu?

Migrační pakt považuji za podvod bez závoje. Ti, kdo ho pokoutně přijali, hájí se tím, že neobsahuje povinné kvóty a že z něj existují výjimky. Kvóta je v tomto případě množství migrantů, které musí daná země přijmout během jednoho roku. Pokud by toto množství nebylo stanoveno, nebylo by možno vypočítat, jakou sumu peněz má která země zaplatit za to, že v uvedeném roce stanovený počet migrantů přijmout odmítne. Je to tak jednoduché, že s výjimkou těch nejvyšších státních úředníků, kteří prý hájí české zájmy, to jistě chápou všichni.

Podobné je to s výjimkami z migračního paktu. Pokud by měla být výjimka udělena z důvodu vysokého počtu migrantů na území určité země, pak by o výjimku musely v prvé řadě požádat ty státy, které migrační pakt prosazují právě proto, že mají migrantů příliš mnoho. V abecedním pořadí uvedu alespoň některé z nich: Belgie, Itálie, Francie, Německo, Nizozemí, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko. Až by výjimku dostaly, neboť v této situaci žijí dlouhodobě, posuzoval by se případ Česka. Pokud by dostaly výjimku všechny zmíněné země, připadal by migrační pakt jako něco normálního zase už jen nejvyšším státním úředníkům, o nichž jsem se již zmiňoval.

A poslední věc. Málo se mluví o tom nejdůležitějším - přijetím migračního paktu pozbývá naše země právo sama si rozhodovat, o tom, kolik cizích lidí se k nám nastěhuje. Toto právo přechází z české vlády na bruselskou komisi. V lepším případě o nás rozhodnou anonymní úředníci, v případě horším lidé typu Danuše Nerudové.

O něm mimo jiné píšete ve svém komentáři O co usiluje dnešní propaganda. Docházíte k závěru, že je jejím cílem, aby každý usoudil, že zdravý rozum je k ničemu a že snažit se dávat věcem smysl je úkon zcela zbytečný. Jak dobrá je to taktika?

Ano. Tvrdím, že cílem propagandy není určovat, co si mají lidé myslet. Jejím cílem je dovést lidi k přesvědčení, že je úplně jedno, co si kdo z nich myslí. Proto je v pořádku, když premiér nejdříve hlásá, že Evropská unie je úplně nemožná, a potom se chová jako její nejposlušnější poslíček. Proto je jedno, když ministr vnitra tvrdí, že migrační pakt je dobrá zpráva, a zároveň lidi utěšuje, že z něj budeme mít výjimku.

Proto je normální zadlužovat se za nákup útočných zbraní a zároveň tvrdit, že důchodci by projedli naši budoucnost. Je to velmi prosté. Zdravý rozum se stal v politice nejen zbytečný, ale navíc krajně podezřelý. Pokus o logickou argumentaci se stává pro příslušné orgány indicií, že možná pracujete pro cizí zájmy. Ale pro ty nesprávné cizí zájmy. Na rozdíl od těch správných cizích zájmů, pro které možná pracují příslušné orgány.

Podle českého mainstreamu je nejlepší taktikou přimknout se k USA. Jak to vnímáte?

Pro český mainstream to nepochybně je tou nejlepší taktikou. Jak jinak by se udrželi v českém mainstreamu?