Začněme ještě nedávnou mírovou konferencí k Ukrajině ve Švýcarsku, která se odehrála bez Ruska, ale i bez Číny, a nesouhlas se závěrečným komuniké vyslovila řada velkých zemí, které se účastnily. Jaký význam ve vašich očích tato akce měla?

Žádný velký význam tam nevidím. Ukázala, že západní svět v mnohém žije v iluzi, že existuje nějaká široká koalice států, které zásadně odsuzují ruskou agresi na Ukrajině a jsou ochotny se spojit ve skutečnou sílu, která by tuto ruskou agresi zastavila. Možná ta konference byla dokonce kontraproduktivní pro Ukrajinu, která ten fakt viděla na vlastní oči a nepodařilo se jí podporu získat. Navíc si myslím, že Ukrajinu zcela jistě nenadchlo ani to, že americký prezident Biden nebyl po konferenci G7 ochotný zůstat v Evropě a mírové akce se zúčastnit. Místo toho za sebe do Švýcarska poslal viceprezidentku Harrisovou a poradce Jakea Sullivana. 

Velmi nelibě byla nesena i neúčast Číny. Útok prezidenta Zelenského na Čínu v tomto ohledu nebyl příliš rozumný. Z celkem 92 účastnických států jen 77 podepsalo závěrečné komuniké, které je navíc hodně vágní a rozmělněné. Země, které nepodepsaly, nejsou vůbec marginální. Z tohoto pohledu si myslím, že konference žádným průlomem a výdobytkem Ukrajiny i západního světa není. Řada zemí, které se této akce buď nezúčastnily, anebo nepodepsaly společné komuniké, není vůbec přesvědčena, že Ukrajina by tuto válku mohla vyhrát, a nechtějí si ani pokazit vztahy s Ruskem. 

Zatímco zasedání zemí G7, které tomu summitu předcházelo, bylo podstatně důležitější. Došlo tam ke zdvojnásobení sankcí proti Rusku, přislíbili Ukrajině další pomoc ve výši 50 miliard dolarů a Spojené státy podepsaly s Ukrajinou desetiletou bezpečnostní smlouvu, což nepochybně v Moskvě určitě nevidí rádi. To je realita po G7. Vůči Ukrajině tedy bezpochyby bylo významnější zasedání lídrů G7, nikoli mírová konference ve Švýcarsku.

Administrativa prezidenta Bidena se navíc chystá zrušit zákaz, který americkým vojenským kontraktorům zakazoval působení na Ukrajině. Co to v praxi může znamenat?

Otázka zní, zda si v Moskvě myslí, že na území Ukrajiny není žádný americký příslušník tajných služeb nebo speciálních jednotek. Tak naivní nejsou. Dobře víme, že tam jsou a pomáhají Ukrajincům s naváděním střel, identifikací ruských cílů apod. Z tohoto pohledu nejde o nic nového, co by v Moskvě nevěděli. Bude záležet, kolik kontraktorů a s jakým cílem bude na Ukrajinu vysláno. Víme dobře, že Američané velmi často kontraktory používají tam, kde nechtějí nebo nemohou používat vlastní ozbrojené síly. Vzpomeňme na ty „slavné“ kontraktory z Iráku, Blackwaters, kteří byli nechvalně známí. 

Je to sice další malý eskalační krůček, ale myslím, že o tom předem mluvili ministři obrany USA a Ruska, kteří spolu po dlouhé době  telefonovali. Jsem přesvědčen, že se bavili i na toto téma. Otázka zní, jak vyslání kontraktorů bude v praxi vypadat a zda se to bude omezovat pouze na výcvik Ukrajinců někde na západě země, anebo budou v předních liniích. To bude rozhodující faktor ruské reakce.