Začněme ještě nedávnou mírovou konferencí k Ukrajině ve Švýcarsku, která se odehrála bez Ruska, ale i bez Číny, a nesouhlas se závěrečným komuniké vyslovila řada velkých zemí, které se účastnily. Jaký význam ve vašich očích tato akce měla?

Žádný velký význam tam nevidím. Ukázala, že západní svět v mnohém žije v iluzi, že existuje nějaká široká koalice států, které zásadně odsuzují ruskou agresi na Ukrajině a jsou ochotny se spojit ve skutečnou sílu, která by tuto ruskou agresi zastavila. Možná ta konference byla dokonce kontraproduktivní pro Ukrajinu, která ten fakt viděla na vlastní oči a nepodařilo se jí podporu získat. Navíc si myslím, že Ukrajinu zcela jistě nenadchlo ani to, že americký prezident Biden nebyl po konferenci G7 ochotný zůstat v Evropě a mírové akce se zúčastnit. Místo toho za sebe do Švýcarska poslal viceprezidentku Harrisovou a poradce Jakea Sullivana. 

Velmi nelibě byla nesena i neúčast Číny. Útok prezidenta Zelenského na Čínu v tomto ohledu nebyl příliš rozumný. Z celkem 92 účastnických států jen 77 podepsalo závěrečné komuniké, které je navíc hodně vágní a rozmělněné. Země, které nepodepsaly, nejsou vůbec marginální. Z tohoto pohledu si myslím, že konference žádným průlomem a výdobytkem Ukrajiny i západního světa není. Řada zemí, které se této akce buď nezúčastnily, anebo nepodepsaly společné komuniké, není vůbec přesvědčena, že Ukrajina by tuto válku mohla vyhrát, a nechtějí si ani pokazit vztahy s Ruskem. 

Zatímco zasedání zemí G7, které tomu summitu předcházelo, bylo podstatně důležitější. Došlo tam ke zdvojnásobení sankcí proti Rusku, přislíbili Ukrajině další pomoc ve výši 50 miliard dolarů a Spojené státy podepsaly s Ukrajinou desetiletou bezpečnostní smlouvu, což nepochybně v Moskvě určitě nevidí rádi. To je realita po G7. Vůči Ukrajině tedy bezpochyby bylo významnější zasedání lídrů G7, nikoli mírová konference ve Švýcarsku.

Administrativa prezidenta Bidena se navíc chystá zrušit zákaz, který americkým vojenským kontraktorům zakazoval působení na Ukrajině. Co to v praxi může znamenat?

Otázka zní, zda si v Moskvě myslí, že na území Ukrajiny není žádný americký příslušník tajných služeb nebo speciálních jednotek. Tak naivní nejsou. Dobře víme, že tam jsou a pomáhají Ukrajincům s naváděním střel, identifikací ruských cílů apod. Z tohoto pohledu nejde o nic nového, co by v Moskvě nevěděli. Bude záležet, kolik kontraktorů a s jakým cílem bude na Ukrajinu vysláno. Víme dobře, že Američané velmi často kontraktory používají tam, kde nechtějí nebo nemohou používat vlastní ozbrojené síly. Vzpomeňme na ty „slavné“ kontraktory z Iráku, Blackwaters, kteří byli nechvalně známí. 

Je to sice další malý eskalační krůček, ale myslím, že o tom předem mluvili ministři obrany USA a Ruska, kteří spolu po dlouhé době  telefonovali. Jsem přesvědčen, že se bavili i na toto téma. Otázka zní, jak vyslání kontraktorů bude v praxi vypadat a zda se to bude omezovat pouze na výcvik Ukrajinců někde na západě země, anebo budou v předních liniích. To bude rozhodující faktor ruské reakce.

Fotogalerie: - Spiknutí s Kajínkem

Výrazná eskalace konfliktu tedy podle vás vlivem tohoto Bidenova rozhodnutí nehrozí?

Nemyslím si, že by hrozila. Jak jsem řekl, vojáci některých zemí Aliance tam už jsou. Rusové to vědí také. Jedním z důvodů, proč Němci nechtějí dát Ukrajincům střely Taurus, je to, že by sami Ukrajinci nemohli obsluhovat efektivně a museli by u toho být němečtí vojáci. Kancléř Scholz si dobře uvědomuje, co by ruská propaganda v Kremlu udělala, že Rusy už zase na Ukrajině ohrožují Němci. To je pro Německo velmi problematické. 

Osobně si nemyslím, že by kvůli schválení účasti amerických kontraktorů vznikl nějaký velký povyk. Macron mluvil dříve o vyslání francouzských vojáků, což by sice byl eskalační prvek, ale nešlo by o nic, s čím by si Rusové v konečném důsledku bohužel nebyli schopni poradit. Ukrajincům by to ani příliš nepomohlo, protože počty těch vojáků by byly velmi omezené. Nemluvě o nečekaných parlamentních volbách ve Francii a složité Macronově pozici doma. Nedovedu si představit, že by Francie tuto iniciativu zrealizovala. 

Za větší problém pokládám dopady sestřelených kusů amerických raket ATACMS na pláže v Sevastopolu, které tam zabíjejí obyvatele. To bude Rusy provokovat k tvrdé reakci, kterou ostatně i Ukrajinci musejí předvídat. 

Na Ukrajinu podle premiéra Fialy již dorazila první dodávka dělostřelecké munice s tím, že každý měsíc by prý mělo být dodáno 50–100 tisíc dalších kusů. Může to reálně pomoci zastavit ruský postup a naopak Ukrajincům získávat části ztraceného území zpět?

V tomto ohledu jsem velmi skeptický. I kdyby počty dodávané munice byly skutečně přesné, nemůže to zásadně ovlivnit vývoj na frontě z jednoho prostého důvodu. Ukrajinská armáda čím dál více postrádá bojovou sílu. Odvedenci projdou výcvikem, který trvá pouhých 34 dní. 34 dní! To není nic, co by představovalo závratnou pomoc již tak oslabené ukrajinské armádě. 

Pro představu, za minulého režimu probíhal výcvik v rámci přijímače v délce šest týdnů, během kterého vojáci vystřelili tři náboje a uměli naprosto nic. Nechci to srovnávat, ale i kdyby nakrásně ti lidé tvrdě cvičili, za 34 dnů skutečně vycvičíte maximálně řadové pěšáky, které odsoudíte k tomu, že budou dříve nebo později pobiti. Přesně to totiž vidíme ve chvílích, kdy probíhá rotace u některých brigád a zkušenější vojáci jsou nahrazováni těmi slabšími. Význam té pomoci spatřuji více v tom, že může zvednout sebevědomí ukrajinské armádě. Ovšem při pohledu na mapu žádný důvod k velkému optimismu nevidíme. A dodávky munice nemohou průběh bojů zvrátit. Stačí se podívat na to, co jsou Rusové schopni vyrobit či získat ze Severní Koreje. Bohužel to tak je.

Psali jsme:

Ale, ale. Lidovec otočil, vítá dohodu se Sýrií. „Vrah“ Asad už nesmrdí?

Do války za šťourání a řeči. Zelenského vláda zakročila

Velké pozdvižení. Poradci Trumpa odhalili mírový plán pro Ukrajinu

Nula slov o Ukrajině. Zájem nula. Ukrajinci vyrazili do USA a koukali