Pane docente, kam jsme se jako společnost z Vašeho pohledu za těch 30 let od konce totalitního režimu posunuli?

Během oněch 30 let vznikly možnosti, které otevíraly cestu k poznání, vzdělání a samozřejmě také k vzestupu ekonomiky a tomu, aby lidé získávali zkušenosti v mezinárodní výměně. Mnoho lidí tuto šanci využilo, brali to jako začátek svých nových kariér. Hlavně mám na mysli mladé lidi, kteří možnosti využili nejvíce. Spoustu lidí i střední generace to bralo jako výzvu k tomu, aby se pustili do podnikatelských aktivit, mám na mysli menši podnikatele, kteří se mohli splnit své životní sny a realizovat své představy, které nebylo možné dělat v době komunismu.

Jedna část vzpomínek je určitě barevná, optimistická a veselá, ale samozřejmě nesmíme zapomínat ani na lidi, kteří vzniklé možnosti a příležitosti nevyužili a naopak třeba byli ve svých dodavadních jistotách znejistěni. Těchto lidí je poměrně dost. Co pro prožíváme v současné době je svým způsobem vzpoura těch lidí, kteří neměli to štěstí a zmiňované možnosti nevyužili. Jde o lidi, kteří naopak dobu uplynulých třech desítek let berou jako něco, co jim sebralo jejich hodnotový svět a nemyslím jen příslušníky komunistické strany, ale obecně lidi, kteří se nedokázali vyrovnat se změnou situace po roce 1989. Mám na mysli lidi z regionů, z pohraničí, kteří současnou dobu nevnímají jako období, co jim přineslo úspěch. Česká republika v tomto směru kopíruje situaci, kterou můžeme vidět na Západě. Také tam vidíme vzpouru skupiny lidí, co neměli úspěch proti elitám, které nebraly ohled na obyčejného člověka.

Takže to je odpověď na otázku, kde se berou lidé, co v různých průzkumech říkají, že se jim před rokem 1989 žilo lépe?

Nejde zdaleka jen o příslušníky komunistické strany. Řada lidí, která je nespokojena s tím, jak se naše země vyvíjela, jsou i lidi v seniorském věku, kteří měli před Listopadem velice slušné postavení v tehdejší nomenklatuře, bylil členy KSČ nebo příslušníky bezpečnostních či armádních složek. Tito lidé jsou rovněž hlasitými nespokojenci, ale nechci to generalitovat pouze na ty, které jsem právě jmenoval. 

U mnohých lidí ta nespokojenost plyne prostě z toho, že se nedokázali novým podmínkám jednoduše přizpůsobit. Proto mají dojem, že jejich život v době socialismu byl lepší. Dodávám, že

většina těch, co vzpomínají na minulý režim jako na dobu, která jim vcelku vyhovovala, tak vzpomínají na dobu normalizace, nikoli na dobu 50. let, to už si dnes nemůže pamatovat skoro nikdo, kdo tehdy byl ve zralejším věku. Vzpomínají hlavně na období normalizace, mezi jejíž charakteristické rysy patřilo to, že režim vlastně uzavíral s obyvateli nepsanou dohodu, že se bude snažit jim na socialistické poměry zajišťovat dobrou životní úroveň a oni budou vůči režimu loajální a nebudou protestovat, nebudou se účastnit opozičních aktivit a sklapnout podpatky a budou poslouchat. 

Teprve v okamžiku, kdy se situace začala měnit, zadýchávala se ekonomika a rostla nespokojenost spojená s nedostatkem základních věcí, jako třeba tolik omílaného toaletního papíru, pak se ta nepsaná smlouva režimu s občany začala bortit a lidé i pod dojmem hroucení režimů ve všech okolních zemí se přidávají k protestnímu hnutí.

Vidím i další důvod, proč jsou lidé se současným uspořádáním nespokojeni a koukají se dozadu. Tím důvodem je, že privatizace nefungovala a celá transformace neproběhla v etickém rámci. Řada lidí se za velice problematických podmínek dostala k velkým majetkům. Ekonomická transformace bez právního a etického rámce znamenala i to, že v řadě míst, kde byl rozvinutý průmysl, najednou z ničeho nic skončil. Vedlo to k růstu nezaměstnanosti a růstoucí nespokojenosti. Často šlo právě o již zmiňované oblasti v pohraničí, které se cítily být na okraji zájmu. To vedlo k obecné naštvanosti, že se nikdo o jejich problémy nezajímá, že nikdo neřeší, že jim nejezdí pravidelně autobusy, nemají se jak dostat k lékaři, že mají problém si dojít na nákup atp. Jde o běžné problémy, které ovšem ovlivňují celkové nálady. Velký problém, které tu předchozí vlády nechávaly bez řešení, představuje obrovský nárůst exekucí. Všechno to jsou další věci, které ovlivňují nahlížení obyvatel na polistopadový vývoj.