Jaký je to pocit, být čtvrtstoletí starostou? Nemáte někdy, lidově řečeno, práce v politice již plné zuby? Co vám dává energii a chuť se v ní angažovat?

Pocitů je víc a dá se říct, že se střídají. Samozřejmě, že za tu dobu jsem pocítil nesčetněkrát chuť se vším praštit a věnovat se rodině a třeba vlastní firmě, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě ta práce – myslím tím hlavně tvůrčí stránku věci a také to, že se dá pořád něco posouvat kupředu – baví a naplňuje. A člověka potěší a posílí i to, že alespoň občas lidé dají vědět, že to snažení není zbytečné, ale pro ně užitečné a potřebné.

Když se ohlédnete zpět, na co jste nejvíce pyšný, a je naopak něco, co se vám dosud prosadit nepodařilo?

Pýcha předchází pád – tak mi to říkali moji rodiče. Myslím, že pyšný nejsem, a jestli mám právo být na něco alespoň trošku hrdý, musí posoudit jiní. Důležité je, aby se člověk nemusel za svoje konání stydět, a to se, doufám, alespoň v této mé činnosti, nemusím. Nebo alespoň o něčem takovém nevím.

Jistě jsou věci, které se daly udělat lépe. Ale stojím si za tím, že jsme se vždy snažili hledat pro město to nejoptimálnější řešení.

V posledních komunálních volbách jste dokonce i posílil. Čím si to vysvětlujete? A je to pro vás poděkování, závazek či výzva?

Domnívám se, že svůj díl na tom posílení má i část tzv. opozice. Myslím to tak, že někteří z konkurentů pojali předvolební kampaň tak agresivně až hloupě, že tím zmobilizovali i některé, dosud spokojené voliče, kteří by jinak k volbám nedorazili.

A co se týče toho druhého, tak je to od každého trochu. Uznání, výzva, ale především závazek.

Kandidatura mimo komunální politiku vás nikdy nelákala? Proč?

Nechal jsem se už jedenkrát zlákat, a to do senátních voleb před 15 lety. Ale to by bylo na delší povídání. Byl jsem tenkrát z neúspěchu zklamaný, ale s odstupem času přišlo poznání, že to bylo pro mě a hlavně pro moje, tehdy ještě malé děti, lepší. V Senátu bych toho jako nezávislý stejně moc neprosadil, a vykonávat funkci starosty i senátora zároveň, to nepovažuji za vhodné.

Jako svou hlavní prioritu jste po volbách označil návrat soudržnosti občanů. Jak konkrétně toho budete chtíti docílit?

To představuje nikdy nekončící úkol. Byly doby, kdy si člověk myslel, jak se všechno daří a lidé to cítí podobně. Vždycky se však objeví někdo, nebo něco, co dovede tu atmosféru otrávit a zasít závist a nesnášenlivost. Bylo by naivní si myslet, že se někdy podaří takovým věcem úplně zamezit. Každý člověk, nejenom starosta, může přispět ke změně k lepšímu jedině vlastním přičiněním. Každodenní prací, tolerancí a dobrou vůlí.

Jakým způsobem se snažíte zapojit občany do rozhodování ve městě? A vnímáte v tomto směru v Dubňanech nějaké resty?

Jsem zastánce zastupitelské demokracie a věřím, že samospráva na komunální úrovni ukázala, jak se obce a města posunula vpřed. Myslím, že na dalších úrovních jsou o několik délek pozadu. To, že někde vyčlení nějaké promile z městského rozpočtu a uspořádají anketu, v níž lidé nějakým způsobem hlasují o tom, jestli se třeba postaví dětské hřiště, nebo opraví fasáda na škole, nepovažuji za spolurozhodování, ale za módní, populismem zavánějící nesystémový prvek. Fundované vedení obce musí stejně realizovat oboje a ta hra na zapojení občanů je nedůstojná jak pro občany, tak pro ty, kteří ji inscenují.

Ale možná jeden příklad bych přece jenom měl, a to úplně čerstvý. Chceme, aby v novém roce lidé sami rozhodli o výši dotací na činnost sportovních oddílů a kulturních souborů. Věříme, že se nám tím podaří minimalizovat osobní vazby a lidé sami ukážou, kdo si podporu zaslouží.

V jaké fázi je projekt rekonstrukce bazénu na koupališti?

Rekonstrukce koupaliště je již ve fázi realizace. Vybouráváme staré betony a povrchy a teď bude záležet hlavně na počasí, kdy nám dovolí bez rizika provést betonáže.