Co si myslíte o složení nové sociálně-demokratické stínové vlády? Proč byli odstaveni lidé, kteří měli zkušenosti i důvěru?

To se musíme asi vrátit zpět, do historie sociální demokracie. ČSSD má v sobě nebezpečný gen sektářství. To nebylo jen v letech padesátých, ale také ve dvacátých a mohli bychom jít do historie ještě dál. Například dědeček Petry Buzkové, pan Znamenáček, byl také vyloučen ze strany jako odpadlík, přestože to byl člověk, který psal velmi dobré a kvalitní politické texty. To je prostě strana postižená sektářstvím, a já se obávám, že se toho dodnes nezbavila, ba spíše naopak.

Tato strana byla proslulá svou vnitřní neloajalitou už před rokem 1948, mimo jiné vlastně tím také přispěli k „Vítěznému únoru“. A stejně tak po dlouhém mlčení a znovuobrození se zase hádala mezi sebou, až do příchodu Miloše Zemana. Takže já se na to dívám z tohoto úhlu pohledu, a proto mě ani to sestavení stínové vlády nepřekvapuje. Je to nápad na další tříštění nebo dělení sil.

Ale oni sami o sobě říkají, že jsou stranou konsolidovanou…

Ona je stranou konsolidovanou, protože jí doposud nikdo příliš nevěnoval pozornost. Zatím byla pozornost zaměstnaná vládními stranami – TOP 09 a LIDEM, ale teď se začne ohnisko pozornosti zaměřovat na potenciálního vítěze. A to je kdo? Přece ČSSD. A v tom okamžiku se mohou ukázat a projevit nápady skupin, které jsou uvnitř, zatím pod pokličkou. Pak mohou vystoupat na povrch, a to by byla ještě ta lepší varianta, protože nedej Bůh, aby to získalo efekt tlakového hrnce. To když vybuchne, tak to rozmetá i široširé okolí.

Dobře, ale proč předseda Sobotka vyměnil tak stabilní osobnosti, jako je Marie Benešová, Zdeněk Škromach nebo Vítězslav Jandák? Ti přece měli důvěru lidí?

To také nechápu, to byl nějaký náhlý nápad, který přišel buď shůry nebo zezdola, z nebe nebo z pekel, nebo z okruhu Masarykovy akademie, kde jsou lidé, kteří si dobře pamatují, jak dostávali Miloše Zemana mimo hru z prezidentské volby. To je jedna možnost, které se přiznám, příliš nerozumím, ale počítat s ní musíme. Nebo je tu možnost druhá, že si ti lidé v ČSSD opravdu myslí, že mají volby vyhrané, a že budou následovat Roberta Fica. Ale to se velmi mýlí, protože ČSSD není Smer, který byl opevněn spoustou lidí. Navíc, je tu ještě živá vzpomínka na neúspěch Jiřího Paroubka, který podle preferencí s přehledem vyhrával volby a pak byl rád, že vyhrál o 1,5 procenta a prezident si tak mohl dovolit ten luxus ho obejít.

Koluje názor, že Bohuslav Sobotka se zbavil lidí, kteří se zastávali Miloše Zemana…

To si myslí většina novinářů, protože ono to tak na první pohled vypadá. Mně se ale nechce věřit, že by byl Bohuslav Sobotka tak neprozíravý, takže se spíš domnívám, že by tu mohla být ještě jedna možnost. Že by ti lidé, kteří byli nyní nominovaní, měli přijít s nějakou zcela novou koncepcí jak dělat pozitivní politiku pro případ vyhraných voleb. A také, jak se pustit do odstraňování těch nepopulárních opatření, která jim jako dědictví zanechá tato koaliční vláda.

Protože i když možná nebude takový problém odstranění druhého pilíře, odejít jednoznačně od Kalouskových reforem, jak to požaduje ulice, to bude hodně velký problém. To bude opravdu velmi nesnadné. Za prvé, to už bude chtít nejen nějakou novou kvalitní koncepci, ale také převzít odpovědnost za sebe, když „odtroubějí“ Kalouska a další.

Ale asi to nebude jen o Kalouskových a Drábkových reformách…

Jistě, to jsme ještě nemluvili o té nešťastné zahraniční politice, která na první pohled vypadá jako něco velmi jednoduchého, ale opak je pravdou. Protože Karel Schwarzenberg od Ázerbajdžánu přes Čínu a Rusko toho moc dobrého neudělal a změnu zahraniční politiky musí někdo vzít na sebe. Jestli je tak odvážný pan Zaorálek… Také jsem si všiml, že prezidentův poradce pro zahraničí, pan Kmoníček, se dovolává koncepce bezpečnostní politiky, a ta je součástí zahraniční politiky Jiřího Šedivého, což si řekněme určitě nebyl a není sociální demokrat. On má podstatně blíž k Vondrově koncepci zahraniční politiky, než k nějakému Zaorálkovi. Na Hradě máme člověka, který je, stejně jako já, obdivovatelem koncepce menšinové vlády. Takže, jen Bůh ví, čeho se ještě můžeme dočkat. Těch variant je ve hře opravdu hodně.

Překvapivé pro řadu lidí bylo například jmenování Vladimíra Špidly…

Ono tu může jít také o určitou satisfakci. Já nevím, jestli za tím stojí Jiří Dienstbier, nebo Vladimír Špidla, nebo třeba oba dva. To nám může být nakonec ukradeno, ale když jsem slyšel Dienstbiera, tak to na mne dělá opravdu dojem, že se jedná o satisfakci za ten prohraný souboj. A nezapomínejme ani na Špidlovu podporu Schwarzenberga. Ty přehnané nápady mladých politiků mohou mít výsledky opravdu netušené. Ať se ale dobře podívají na Věci veřejné, jak dopadly, a přitom, jakou měly šanci. Mohly být tím jazýčkem na vahách a dělat opravdu dobrou politiku, ale vstupem do vlády naštvaly spoustu lidí a jak dopadly. Dneska jsou jako rohožka, o kterou se kdekdo otře. A to je velká škoda.

Navíc je to jediná strana v naší novodobé historii, která měla odvahu odejít a za svou chybu se občanům omluvit.

To je pravda. Uvádím to ale spíše jako příklad, aby třeba ČSSD nevytunelovala sama sebe.

• Další názory politologů ČTĚTE ZDE