Přes všechny sliby a ujištění stále sílí kritika Německa za málo dodávek Ukrajině, které podle Ukrajinců navíc probíhají ve velmi zdlouhavém režimu. Je to důkaz, že Německo – přes všechny deklarace – chce proti ekonomicky spřátelenému Rusku vystupovat co nejméně?

To je otázka, na kterou si skutečně netroufám fundovaně odpovědět. Musel bych mít k dispozici podstatně větší penzum informací.

Věnujme se tedy francouzské politice, kterou vy velmi intenzivně sledujete. Francouzský prezident Emmanuel Macron deklaruje, že by byl rád, aby se Rusko a Ukrajina domluvily a uzavřely mír. Je to z jeho strany pouze politický kalkul v době, kdy má v tuzemsku potíže v parlamentních volbách a je pod tlakem?

Já si nemyslím, že v jeho případě by to byl kalkul, já u něj spíše vidím upřímnou ctižádost nalézt jakési politické východisko ze současné krize, která ovšem odstartovala prakticky už rozpadem Sovětského svazu.

Často je mu vyčítána věta, že Rusko nesmí být poníženo. Jak si přeložit tento výrok do praktické roviny?

Domnívám se, že zde je Macron docela otevřený, protože zvažuje další vývoj událostí. Jistě, to co Rusové provedli, se nazývá agresí – a je to zcela neoddiskutovatelný a neomluvitelný fakt. Nicméně i zde je nutné věřit ve strategii možného.