Za vznikem Inventury demokracie stojí její vedoucí koordinátor Tomáš Drážný, jak jste se o této studentské iniciativě dozvěděla vy a kdy jste se k ní připojila?

O Inventuře demokracie jsem se dozvěděla někdy na podzim roku 2009 při oslavách 20. výročí sametové revoluce. Tehdy k tomu tato studentská iniciativa připravovala různé doprovodné akce. Zapůsobila na mě i její hlavní čtyři témata, kterými se v té době zaobírala „stará“ generace Inventury demokracie. Přišlo mi to zajímavé a byla jsem se podívat na jedné z přednášek, ale vyloženě jsem se tehdy ještě nepřipojila. To přišlo později, přibližně v únoru 2011, kdy jsem se od kamaráda dozvěděla, že lidé z této organizace mají zájem o nové členy.

Zmiňujete „starou“ Inveturu demokracie. Co si pod tím mám představit?

V  roce 2009, když jsem se o tomto studentském sdružení dozvěděla, tak to byla ještě takzvaná stará generace. Inventura demokracie vznikla někdy v roce 2008 a jejím hlavním cílem bylo dotlačit politiky k tomu, aby do 20. výročí sametové revoluce změnili některé absurdní věci v našem právním řádu. To se ale nepodařilo.

Kolik má vaše sdružení v současné době členů?

Je nás kolem deseti. Hodně se to střídá, protože každou chvíli přichází někdo nový a ti starší členové už na tuto iniciativu nemají tolik času, takže se to pohybuje zhruba kolem tohoto čísla. Stále ale máme zájem o nové členy, což propagujeme i na svých internetových stránkách.

Takže nějaké regionální rozdělení asi nemáte?

Ne, to nemáme. Naše iniciativa se věnuje celostátní politice. Konkrétně tomu, že chceme, aby politici dodržovali určitá pravidla. Především nám jde o to, aby se politika co nejvíce přibližovala lidem. Pro lidi by mělo být běžné setkat se s politikem a povídat si s ním. Prostě chceme odbourat takovou neviditelnou bariéru mezi normálním člověkem a politikem.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetl, že se zaměřujete především na čtyři základní témata. A to zprůhlednění zadávání veřejných zakázek, zamezení legislativních přílepků, depolitizaci kontrolních institucí a omezení poslanecké imunity. Jak jste tedy v současné době spokojeni se zadáváním veřejných zakázek?

Na začátek bych jenom chtěla podotknout, že těmito tématy se zabývala i ta stará generace Inventury demokracie. My jsme je převzali a pokračujeme v nich, ale v současné době se snažíme zabývat i novými aktuálnějšími tématy, jako je financování politických stran a služební zákon. V těch starých samozřejmě budeme i nadále pokračovat. Protože moje hlavní zaměření v této iniciativě jsou právě legislativní přílepky, tak by vám k tomuto tématu asi řekl víc jiný člen ID. Každopádně jsme rádi, že se vláda s touto problematikou snaží vypořádat, ale čekali jsme určitě větší posun. Mysleli jsme si, že dopady budou přísnější a rozhodně jsme doufali v propracovanější strukturu řešení tohoto problému. Zkrátka, stále je zde co zlepšovat.

Nedávno jste na internetu rozjeli kampaň s názvem: Nebudu mít sex, dokud si poslanci neomezí imunitu, kterou zhlédlo přes pět a půl tisíce lidí. Myslíte si, že tato kampaň nakonec pomohla k tomu, že návrh byl nakonec přijat?

Nevím, jestli to naše kampaň přímo nějak ovlivnila, ale lidem se líbila. Video jim přišlo vtipné a přinejmenším jsme dosáhli toho, že se občané o projednávání tohoto návrhu alespoň dozvěděli. Myslím, že jsme tím ukázali i takový nadhled, že si i z těchto věcí, jako je poslanecká imunita, dokážeme dělat legraci.

Jste spokojeni s výsledkem? Imunita sice zrušena byla, ale „pouze“ ta doživotní. Po dobu mandátu zůstanou poslanci i senátoři stále nepostihnutelní.

Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby to postupovalo i dál, ale na druhou stranu je úspěch, že k něčemu takovému nakonec došlo. Dnes se poslanci a senátoři nemohou vymlouvat na to, že by jim mediální skandál s trestním stíháním mohl znemožnit výkon mandátu. Konečně se od vzniku Inventury demokracie, tedy od roku 2008, podařilo něco, o čem politici od začátku tvrdili, že s tím nebude problém. Přesto bychom uvítali, kdyby se výhledově změnilo víc. Každopádně jsme rádi za to, že teď už politici po vypršení mandátu mohou být trestně stíháni.

Zaujalo mě vaše vysvědčení, které už dva roky vystavujete politickým stranám, kde hodnotíte již zmiňované čtyři základní témata vašeho sdružení. V roce 2010 z něho nejlépe vyšla Strana zelených (pozn. autora: dostala samé jedničky). Chcete, aby se tato strana vrátila do vrcholné politiky?

Tady se nejedná konkrétně o Stranu zelených. Ve vrcholné politice může být kterákoli jiná strana, která bude dodržovat svoje předvolební sliby. Problém je ale v tom, že malé strany většinou v Poslanecké sněmovně nemají dostatečné zastoupení, aby byly schopny prosadit svoje hlavní témata.

Ve zmiňovaném vysvědčení dostávají nejlepší známky „malé“ strany (VV, TOP 09, SZ). Jaký to má podle vás důvod?

Je to asi tím, že malé strany mají na začátku dostatek elánu a chuť věci změnit. Kdežto ty velké strany jsou zabředlé ve vlastním stereotypu a nevěří, že se dá něco opravdu dosáhnout změn.

A jak na vysvědčení reagují ty velké strany, které nejsou tak dobře hodnoceny? Máte od nich nějaké odezvy?

Co já si vybavuji, tak přišly odezvy od strany Věci veřejné, která dopadla relativně dobře, když tedy nebudeme přihlížet k jejich aférám a skandálům. Nebo třeba pan Robin Böhnish z ČSSD nám napsal, že takovéto výplody dostávat nechce, tak už je od nás tedy nedostává. Jinak z ODS si žádnou výraznou reakci momentálně nevybavuji, ale nejsem si jistá, musela bych se podívat, jestli něco zajímavého od nich nepřišlo. Spíše reagovaly ty menší strany, které většinou dopadly celkem dobře.