Václav Klaus ve čtvrtek po deseti letech odchází z Hradu. Přestože s ním jako levicový politik v mnoha věcech asi nesouhlasíte, můžete zmínit pozitivní stránky jeho prezidentství?

Pro mě je Václav Klaus velmi rozporuplná postava. Během jeho prezidentského angažmá jsem viděl dva Václavy Klause. Prvního, který měl konzervativní národní zásady, to je pro mě velmi pozitivní, protože před tím Václav Havel byl člověk, který nebyl žádnou značkou. Havel nikdy nemluvil o své hrdosti na to, že je Čech. Václav Klaus tomu úřadu dal právě tuto značku, propagoval Českou republiku. V řadě věcí byl neobvykle vlastenecký, což je slovo, které se za posledních dvacet let už téměř vyloučilo ze slovníku, či se to používá posměšně. Ale Václav Klaus takový byl.

Ten „druhý“ ale v některých věcech přešel do situace, kdy mu dělalo radost, že mohl být proti něčemu a jiný než ostatní. V něčem jsem s ním nesouhlasil, v něčem ano. Zvlášť v tom posledním období se situoval do role T. G. Masaryka, tatíčka Masaryka. Abych byl upřímný, chvíli se mu to dařilo. Všechno ale smazal amnestií. Neupírám mu právo udělit amnestii, ovšem tím, jak to udělal, podle mě poškodil celou řadu lidí.

Ale na rozdíl od kolegů senátorů si nemyslím, že to je velezrada. Tak si to rozhodně netroufám postavit. Kdybychom to měli hodnotit takto, premiér Nečas by už dávno musel být v cele předběžného zadržení. To, co předvedl s církevními restitucemi, když podepsal smlouvu o převodech majetku a přitom leží u Ústavního soudu stížnosti, tak tam by se skutková podstata velezrady dala najít jednoduše.

Dlouho jste podporoval Miloše Zemana v jeho kandidatuře. Ten mluví o tom, že by bylo dobré sjednotit českou levici. Něco podobného propagujete s odkazem na Slovensko a premiéra Fica i vy. Vidíte to jako reálné?

Jsem přesvědčen, že ano. Miloš Zeman svoji osobností, svými zkušenostmi a politickým umem je člověk, který by do jisté míry mohl sehrát významně pozitivní roli v tom, aby se sjednotila česká levice. Nejde o to, zda se sjednotí v jednu nebo dvě politické strany, ale sjednotí se názorově, prakticky. Tomu je podle mě Miloš Zeman schopen pomoci.

Nejde ale jen o slovenský příklad. Je tu také postava Oskara Lafontaina, expředsedy německé sociální demokracie, který významně přispěl k tomu, že v řadě spolkových zemí dnes sociální demokracie kooperuje s Die Linke a dalšími. Toto je možná a významná úloha Miloše Zemana.

Teď je nadbytečná diskuse o tom, zda SPOZ zanikne nebo nezanikne, vstoupí nebo nevstoupí do ČSSD. V této chvíli je důležité si stanovit programové priority, na kterých se levice shodne a bude je schopna plnit. My jsme odsouzeni ke spolupráci. Nebo si snad někdo myslí, že vyhraje sociální demokracie volby a udělá koalici s TOP 09? To by byla zrada na voličích a nemůžeme si to dovolit. Levicové subjekty, které budou v Parlamentu, musí začít spolupracovat, protože postup pravicových vlád od roku 2006 značí, že levice před sebou má kus práce, aby ty věci napravila. Integraci levice vidím v programech, a roli Miloše Zemana v tom, že on je schopen spoludefinovat programové cíle a pomáhat je prodiskutovat.

Pokud jde o roli opozice, myslíte, že (mluvíme-li jak o ČSSD, tak KSČM) využívá všech zbraní proti vládě? Nebo existuje něco, na co by se mělo víc upozorňovat?

Tady bych nehledal žádnou velkou kritiku. Myslím, že jak sociální demokracie, tak KSČM dělají maximum toho, co dělat mohou. Samozřejmě tu určité rezervy pořád jsou. Je třeba více komunikovat s veřejností. Ulice není pejorativní název toho, že na ulici jsou lidé neznalí politiky. Ulice potřebuje znát názory politiků a s ulicí se musí spolupracovat, jsme-li levicovou politickou stranou.

Jsou chvíle, kdy si myslím, že je potřeba více hledat komunikaci s veřejností na ulici. Jsem smutný z toho, že když se schvalovaly církevní restituce, o 150 miliard byli občané obráni, tak před Parlamentem nebylo 100 tisíc lidí. Měli tam být a hlasitě protestovat. V Řecku, Itálii, Německu i Anglii by tomu tak bylo. Jen u nás se nechal občan oholit jak hloupá ovce. A to díky tomu, že opozice dostatečně nekomunikuje s veřejností a není sto připravit tyto scénáře. Pánové Nečas a Kalousek si s námi nemohou dělat, co chtějí. To prostě není možné.