Uběhl necelý půl rok od volebního kongresu ODS. Jak se díváte na to, jak vedení ODS řídí ODS a jak čelí poklesu preferencí?

Nyní je trochu předčasné hodnotit pokles preferencí, protože v tom velkou roli zahrála prezidentská volba, kdy se národ do jisté míry rozdělil na dvě části. Náš největší konkurent, neříkám protivník, těží ještě z fenoménu Schwarzenberg. Neměli bychom propadat panice.

Určitě jsou ty průzkumy ale věcí k zamyšlení. Já jsem nyní spokojenější v tom, že vedení začalo více komunikovat s členskou základnou. Místopředsedové i pan předseda začali více jezdit po regionech. Chyba v minulosti například byla, že Mirek Topolánek na sklonku svého předsednictví nejezdil do regionů a pokud ano, tak se bránil setkání s členskou základnou. Ta to velmi citlivě vnímala.

Každý člen ODS si potřebuje jednou za čas obrazně řečeno sáhnout na svého předsedu, říci místopředsedovi své trable, vynadat mu, či ho pochválit. Prostě mít pocit, že ti lidé tu jsou pro něj. Začínají se projevovat i konkrétní programové návrhy, které připravují lidé především okolo týmu Martina Kuby. Čili bychom neměli propadat panice, ale žádný velký optimismus také nepanuje.

Vy jste v únoru uvedl, že by bylo dobré, aby letos na podzimním kongresu dalo Grémium ODS své funkce k dispozici a aby je obhájilo. Je ta myšlenka pořád aktuální?

Já v tomto smyslu vycházím z určitého úsloví, které jsem kdysi slyšel od Vladimíra Železného, že už v Talmudu je psáno, že lidé jsou jako olivy: to nejlepší z nich dostanete, když je drtíte. Čili se domnívám, že by Grémium ODS mělo dát návrh samo o sobě výkonné radě, která by jej měla schválit, že na podzim budou své funkce obhajovat, aby se dostali do určitého tlaku a sami sebe tak dostali dobrovolně pod tlak, aby se intenzivně zabývali tím, jak s ODS dál, jaké ideje jsou pro nás klíčové a jaké věci chceme aplikovat v tom půl roce v praxi. Jedním z dílčích kroků je Agenda 2014. Pokud se podaří zrealizovat věci z tohoto dokumentu, tak si nemyslím, že by se měl kdokoli z vedení ODS bát o své místo.

Co by podle vás ještě prospělo ODS?

Myslím, že i změna stanov a vnitřního fungování. Bylo by dobré vést diskusi o přímé volbě do orgánů ODS. Ne, že bych byl úplně příznivcem přímé volby, ale pokud se hovoří o ad hoc dohodách různých mocenských uskupení, která zvolí toho či onoho do orgánů strany, tímto by se to dalo omezit. Dovedu si představit i přímou volbu předsedy a místopředsedů ODS. Už to máme vyzkoušeno. Kandidáty na senátora také volí přímo členové oblasti. Měli jsme i přímou volbu o kandidáta na prezidenta.

Doposud to může být tak, že v rámci regionu je jedno velikánské oblastní sdružení, které ho ovládá a v rámci oblasti zase jedno obrovské místní sdružení ovládající oblast. To by přímou volbou odpadlo. Takto de facto jedno místní sdružení může ovládat celý region. V přímé volbě to pak není o dohodách šedých eminencí či šéfů regionů a oblastí, ale o tom, že si musíte získat na svou stranu členy ODS tím, že je přesvědčíte.

Když se vrátíme k poklesu preferencí, tak váš kolega Hynek Fajmon říká, že to je kvůli tomu, že ODS v řadě důležitých bodů, jako je zvyšování daní, církevní restituce, důchodová reforma či kontroly živnostníků ustoupila TOP 09. Zaznívá také kritiky, že ODS tyto nepopulární věci prezentovala jako své věci, a ne jako krutý koaliční kompromis...

Kontroly živnostníků provádí ministerstvo práce TOP 09, tak je divé, že se to přičítá ODS. Platíme i za to, že tu jako strana působíme už dvacet let. Platíme daň za to, že většina věcí, co schválí vláda, je přičítána ODS, protože ODS má premiéra a je to nejsilnější koaliční strana. Neříká se, že je to koaliční vláda, ale že je to vláda Petra Nečase. I ty věci, které jsou koaličním kompromisem, se přičítají tomu, kdo za vládnutí nese největší odpovědnost. V některých věcech má možná kolega Fajmon částečně pravdu, ale plošně bych to takto neviděl.

Pokles preferencí je složen z více faktorů: prvním je módní značka Schwarzenberg, druhým je, že se v ODS neprofilují silné osobnosti nebo nejsou známé. Například ministr dopravy Zbyněk Stanjura je určitě silnou a významnou osobností, ale málokdo i z vlastních členů ODS ho zná. A třetí věc je, že vládneme dlouho, od roku 2006. Přichází běžná standardní únava. Čtvrtou věcí je daň za koaliční vládnutí, kdy větší koaliční partner musí dát menšímu koaličnímu partnerovi větší vliv, než by mu příslušel dle jeho volebního výsledku a musí přistoupit na spoustu kompromisů, které se mu nepodaří vždy obhájit. Pokud bychom měli většinový systém jako v USA či v Británii, bylo by to o něčem jiném. Premiér by pak mohl jednoduše odvolat ministra, který nedělá věci dle jeho představ. To si v koaliční vládě premiér moc dovolit nemůže. V koalice musíte dávat na misku vah, zda vládu položit, nebo zatnout zuby.

Vy jste také v únoru uvedl, že se nyní jedná o bytí a nebytí členské základny. Můžete to více rozvést? Očekáváte nyní velkou míru nezaplacení členských příspěvků a ukončení členství v ODS?

Dramatický pokles neočekávám. Odhaduji to na úbytek do deseti, patnácti procent. V této souvislosti řeknu kacířskou myšlenku, že než příští sněmovní volby pro nás budou ještě důležitější volby komunální. Když za nás nebude chtít nikdo kandidovat do komunálních voleb, tak v tu chvíli ta strana končí. To to pak můžeme opravdu rovnou zabalit, zhasnout, poplatit dluhy a případné zbylé peníze převést na charitu. V tu chvíli přijdeme o to, co je pro stranu nejdůležitější a nejcennější. Když nebudeme mít starosty a zastupitele, nebudeme mít nikoho, kdo by se vypracoval na krajské zastupitele, poslance, krajské radní, ministry a tak dál. Na podzim se teprve bude lámat chleba.

Každý, kdo na obci nějak funguje, tak si velmi jednoduše spočítá, jestli mu značka ODS přináší bonus, nebo jestli je to pro něj handicap. Všechny výrazné osobnosti, po kterých voláme, nám mohou v určitém okamžiku říct: „Já radši budu kandidovat jako nezávislý pravičák, protože mě lidé zvolí kvůli mému jménu, ale jakmile budu mít v závorce ODS, tak ty lidi mě volit nebudou a ta strana mi nic nepřináší. Kdyby přínos strany byl neutrální, tak to jde, ale ona mi přináší zápor.“ To je to, s čím se potkávám dnes a denně. To je to, co mi lidé říkají.

Jeden kolega mi řekl: „Já jsem byl x let populární jako starosta a v senátních volbách jsem nedostal ani do druhého kola a porazil mě i absolutně neznámý komunista, kterého v mém volebním obvodě nikdo nezná, a lidi mu to tam naházeli, protože je komunista. A mě, kterého znají, nezvolili. Příště budu zvažovat, zda budu vůbec za ODS kandidovat.“ Toto jsou úvahy, které jsou dnes na pořadu dne a jsou téměř v každém městě a každém sdružení, kde máme starosty nebo potenciál radnici v příštím období vést. Tento trend existuje a čím více se blíží doba, kdy se budou dávat dohromady kandidátky do komunálu, tak o tom začínají lidé více přemýšlet a začínají uvažovat, že nebudou kandidovat za ODS.

A jak je chcete přesvědčit, aby neodcházeli z ODS? Pomůže tomu Agenda 2014?

Jestli je přesvědčí Agenda 2014, tak to by to bylo fajn. Myslím si, že víc je přesvědčí to, když začneme dělat praktické kroky, které jsou pravicové. Například novela zákona o daních, kdy se umožňuje firmám odepsat z daní stroje a zařízení, které si nakoupí, v případě, že mají u sebe ve firmě učně, středoškoláky či vysokoškoláky na praxi. Technické vzdělávání je velmi důležité.