Restaurace a bary musí od středy zavírat už v osm hodin večer, toto resumé oznámil médiím po pondělním jednání vlády ministr zdravotnictví Jan Blatný.Restaurace nesmí prodávat ve výdejních okénkách po zavírací době. Dosud mohly mít tyto podniky otevřeno do 22 hodin. Nově (znovu) se zakazuje také prodej občerstvení na trzích a konzumování alkoholu na veřejných místech. Co říkáte na rozhodnutí kabinetu Andreje Babiše?

Tak já nejsem epidemiolog, ale je myslím zřejmé, že odpovědnost těch lidí ve vládě, zda něco zavřít či ponechat otevřené, je skutečně obrovská. Tohle považuji za takové varování těm majitelům klubů, barů či restaurací, kteří si někdy nacházeli ty cestičky – tu nechali otevřeno po celou noc, tu uspořádali velkou party atd. Takže se dalo očekávat, že vláda proti tomu něco udělá. Na druhé straně, k čemu to všechno, když potom vidíte ty demonstrující bez roušek, jak v neděli projdou v davu z Palackého náměstí centrem Prahy až před budovu vlády? Co ti lidé vlastně doopravdy chtějí? Chtějí, aby se ty nemocnice znovu zahltily? Přejí si, aby šla ta křivka počtu nakažených opět exponenciálně nahoru, a aby umíralo na covid více lidí? Pokud ano, tak to dělají dobře. Jenomže možná pak ti samí budou za 10 dní vykřikovat, jak to, že se všechno zhoršuje a proč proti tomu vláda něco neudělala. Zkrátka a dobře vláda v tuto chvíli ať udělá cokoliv, tak to bude vlastně vždycky špatně.

Domníváte se tak jako demonstranti, že je u nás těmi zákazy a nařízeními ohledně epidemie koronaviru pošlapávána nebo neúměrně omezována naše osobní svoboda?

Ne, já se spíše domnívám, že se u nás vytrácí soudnost. Demokracie to totiž nejsou jen benefity, ale také povinnosti vůči společnosti a respektování určitých pravidel, což někteří lidé evidentně nechápou nebo to chápat prostě nechtějí.

Pane Novotný, vy jste se v našem minulém rozhovoru zastával Romana Prymuly jako mezinárodně uznávaného experta a želel jste jeho vynuceného odchodu z funkce ministra zdravotnictví. Je Jan Blatný podle vás dostatečnou náhradou? Jaký z něj máte zatím pocit?

Já u něj vidím jednu dosti podstatnou věc, kterou oceňuji – a sice, že neustupuje premiérovi Babišovi a že si za svými rozhodnutími a názory stojí. A také je dokáže ve vztahu k občanům velmi slušným způsobem prezentovat.

V celé západní Evropě i ve Spojených státech – naposledy třeba zmiňme demonstraci v Německu – probíhají protesty proti chystané vakcinaci na covid-19. Přesto se na ni připravují jak USA, tak také v podstatě celá Evropa. Jako první už odstartovali v úterý s očkováním ve Velké Británii. Jak ty protesty vnímáte, když například podle aktuálního průzkumu se v ČR nechce nechat očkovat 40 procent lidí…

Tak já některé ty argumenty vcelku chápu. Přece jen, když se dříve vakcína na jakoukoliv nemoc testovala a než se poté dostala do oběhu až k pacientům, tak to trvalo určitě 2, někdy spíše 3 roky. A teď tu po pouhých 9 měsících najednou máme vakcínu proti koronaviru. Takže je určitě legitimní ptát se, zda je skutečně bezpečná a dostatečně vyzkoušená.  

Ovšem pokud nedojde ke zlepšení celkové situace právě díky té s velkými nadějemi očekávané vakcinaci, tak to už bude mít skutečně fatální důsledky pro celosvětovou ekonomiku...

Já jsem přesvědčen, že do půl roku zkrachuje velká spousta firem, což samozřejmě vyvolá vysokou nezaměstnanost, inflaci, sociální problémy spojené s chudobou atd. Prostě nehledě na vakcinaci nás podle mě čeká největší celosvětová hospodářská krize od konce druhé světové války!

Pojďme se věnovat dění v zahraničí.  Izrael vyzval své občany, aby se vyhnuli cestám do Bahrajnu a SAE. Zdůvodnil to výhrůžkami Íránu po zabití jaderného fyzika Mohsena Fachrízádeha. Washington už kvůli napětí stáhl polovinu diplomatického personálu z Bagdádu. Jak sledujete tu situaci na Blízkém východě, můžeme některé ty informace rozklíčovat?

Tak diplomacie USA se stahuje evidentně proto, že se stále očekává odveta za smrt generála Kásima Sulejmáního, velitele speciálních jednotek íránských revolučních gard, zabitého při americkém náletu letos 3. ledna u letiště v Bagdádu. A Írán z tohoto činu viní právě USA a Izrael. A teď, jak jste řekl, byl zabit ještě špičkový íránský vědec a autor íránského jaderného programu – a opět jsou jako hlavní viníci uváděny Spojené státy a Izrael. Teherán se proto určitě chystá k nějakému odvetnému kroku, nejspíše teroristickému útoku, jehož cílem se může stát nespočet různých cílů – a z toho pramení i obavy Izraele o své občany, stejně tak jako odchod amerických diplomatů z této oblasti. Podle mě je jisté, že aby neztratili tvář, tak Íránci zcela nepochybně nějakou odvetnou akci zrealizují.

Americké diplomacii se každopádně nedaří, neboť dalším státem v té oblasti Perského zálivu, který si i přes doporučení Washingtonu odmítl podat ruku s Izraelem – je po Bahrajnu a SAE také Katar. Zdá se, že se teď Američanům nedaří navázat na ty prvotní mírotvorné počiny Donalda Trumpa, který už svou úvodní zahraniční cestu nasměroval symbolicky do Saudské Arábie.

Ano, přesně tak, a tím také dosáhl vlastně uvolnění toho saudskoarabského vzdušného prostoru, který byl do té doby Izraelcům přísně zapovězen – a to byl z pozice amerického prezidenta skutečně velkolepý a nezpochybnitelný historický úspěch.

Přesto – nezačínají Američané tuto oblast pomalu vyklízet? Udrží Trumpem dosažené pozice i Joe Biden? A bude je vůbec chtít udržet? 

Tak já si myslím, že Trump se ve svých posledních dnech ve funkci ještě snaží splnit to, co slíbil – to znamená stáhnout americké vojáky z některých zahraničních misí – kupříkladu z Afghánistánu. Jak už tu padla zmínka, Donald Trump dokázal učinit průlom mezi arabským světem a Izraelem, ale pokud jde o Bidena, tam si nejsem jist, nakolik bude jeho administrativa připravena v tom zprostředkovávání a garantování vztahů Izraele s dalšími zeměmi do budoucna pokračovat. Předpokládám, že Joe Biden zachová s Izraelem standardní diplomatické styky, ale určitě mu nebude tak blízce nakloněn jako Donald Trump a jeho rodina.

Přesuňme se přímo do Spojených států a k už zmíněnému nastávajícímu americkému prezidentovi Joeu Bidenovi. Pokud vím, tak vy sám jste neměl obavy přímo z něho samotného, ale spíše o něho samotného – tedy o jeho zdraví, protože kdyby nevydrželo, ocitla by se ve funkci automaticky jeho kontroverzní viceprezidentka Kamala Harrisová…

Ano, to je pravda, protože Biden je přece jenom starší a nemocný člověk, takže tam ta pravděpodobnost úmrtí v době čtyřletého mandátu je určitě vyšší. A mohla by se opakovat historie předání moci jako v případě L. Johnsona, jenž usedl na místo prezidenta po atentátu na J. F. Kenedyho roce 1963. Každopádně Harrisová je jako věčná aktivistka poněkud hůře čitelná osobnost, takže otázka je, jak by si případně v té funkci jako historicky první barevná prezidentka USA počínala, protože ten post viceprezidentky je spíše reprezentativní a prakticky jí žádné významné pravomoci neskýtá – kromě této jediné – nahradit v případě nutnosti prezidenta USA a převzít veškerou jeho administrativu coby plnohodnotná šéfka Bílého domu.

Pane Novotný, americká společnost prochází momentálně velmi těžkým obdobím, které v té rozhádanosti a rozháranosti vlastně započala minulá volba prezidenta, protože Donald Trump se stal pro řadu lidí prostě nestravitelným – a ta nevraživost vůči němu se pak promítla v atmosféře celé americké společnosti. Souhlasíte?

Ano, je to tak, že všechno to odstartovala Trumpova volba, kdy jsme poslední 4 roky slýchali především z řad Demokratické strany, že je tam Trump vlastně jen omylem, že ho tam stejně dosadili Rusové, že je to morální zvrhlík atd. A to už nejde nazvat korektním politickým soutěžením, tam existuje skutečná a také ani neskrývaná nenávist.Takže byli to demokraté, kdo vykopal ten příkop, jenž momentálně rozděluje americkou společnost. A musíme si uvědomit, že kdyby došlo k nějakému vyhrocení té situace, které by mohla přinést například očekávaná hospodářská krize, tak mezi Američany je legálně přes 400 milionů zbraní. Tam má zbraň prakticky každá rodina.

Pane Novotný, vojensky nejexponovanější a také celosvětově nejsledovanější lokalitou byl v uplynulých týdnech Náhorní Karabach – autonomní oblast, na kterou si činily nárok Ázerbájdžán podporovaný Tureckem a Arménie, kterou nakonec vzalo pod svá ochranná křídla Rusko. Kdo podle vás z tohoto konfliktu nejvíce vytěžil?

Tak vojensky zvítězil Ázerbájdžán, protože někteří Arméni, kteří v té oblasti Náhorního Karabachu dlouhodobě žili, museli často za velmi dramatických okolností (ještě v průběhu konfliktu, kdy například na útěku zapalovali své domy) vyklidit domovy v té konkrétní oblasti, což oficiálně určila a stanovila mírová dohoda podepsaná v Kremlu. Arméni se proti tomu sice bouřili, takže je pravděpodobné, že ta prohraná válka bude stát mandát i tamní vládu, jež byla téměř po celou dobu konfliktu spíše prozápadně orientovaná, dokud události nedospěly tak daleko v neprospěch Arménie, že jí nakonec nezbylo než spojit se s Putinem, respektive požádat Rusko o pomoc – neboli podepsat onu mírovou dohodu s Ázerbájdžánem, kterou zprostředkovali Rusové. Proto z hlediska geopolitického de facto jediný, kdo z toho něco vytěžil, jsou právě Rusové, kteří si takto prakticky bez boje definitivně zajistili absolutní nadvládu nad Arménií.

A Turecko, které podporovalo, seč mohlo vítězný Ázerbájdžán – to na válce nevydělalo?

Já bych řekl, že spíše naopak, protože se ukázalo právě to, jak rozsáhlá byla ta turecká podpora Ázerbájdžánu, že celou tu akci Turci vlastně sami naplánovali a turečtí důstojníci ji řídili, a že tam posílali bojovat dokonce své džihádisty včetně těch ze Sýrie, ale i žoldnéře z Libye. A tohle všechno v tom celosvětovém měřítku nemůže být pro Turecko výhra, protože to všichni vidí a vědí, že se zjevně nejednalo o žádnou mírovou misi, ale o turecký pokus se za zády Ruska „zaháčkovat“ v oblasti Kavkazu. A to si Rusové nenechali samozřejmě líbit a Turecko si tím udělalo hodně špatnou reklamu.

Pane Novotný, moje poslední otázka se týká jedné z dalších bývalých republik Sovětského svazu – a sice Běloruska – kde týden co týden probíhají masové demonstrace proti režimu prezidenta Alexandra Lukašenka.Údajně (Lukašenko odebral akreditaci všem zahraničním novinářům) bylo už zadrženo celkem 32 tisíc demonstrantů, přičemž Lukašenko začal nyní nově odstřihávat od veškerých finančních prostředků od státu dokonce i jejich příbuzné, aby tak dal jasně najevo, že každý odpor je marný a bude tvrdě potrestán.  Má podle vašeho názoru běloruská opozice vůbec reálnou naději na úspěch? Dočkáme se v řádu týdnů či alespoň měsíců svržení totalitního režimu v čele s prezidentem Alexandrem Lukašenkem?

Tak v současné době určitě ne. Když bych to řekl s nadsázkou – Bělorusové si na to vybrali špatnou nebo lépe řečeno nevhodnou dobu. Nabízí se například asociace s naší situací v roce 1968, kdy jsme taktéž doplatili na aktuální geopolitické rozložení sil ve světě, protože žádná země směrem na západ nebyla ochotna nás vojensky podpořit. A stejně tak teď nejsou Američané, Němci nebo Francouzi či kterákoliv jiná západní země ochotny kvůli Bělorusku, tak jako předtím kvůli Československu něco riskovat. Já myslím, že v tomto případě se NATO i EU poučily z konfliktu na Ukrajině, kde měl ten zásah za následek pouze, a především markantní nárůst migrace – dnes má Ukrajina, která je považována za „nejsevernější jižní zemi“, o 10 milionů obyvatel méně než před začátkem bojů. Ale ti lidé nepadli ve válce. Pět milionů jich odešlo na Západ a dalších 5 milionů do Ruska. Něco podobného proto už Západ zkoušet nebude, takže postavení Běloruska je prostě nešťastné a jejich boj proti totalitě je v tom současném mezinárodním kontextu v podstatě nevítaný a nechtěný.

Rozhovor vedl Tomáš Procházka