Jak na Vás, paní předsedkyně, zapůsobil soud s Vítem Bártou?

Soud rozhodl. Zatím sice nepravomocně a v jistém smyslu možná překvapivě, ale rozhodl. Pro mě osobně je velkou novinkou vyjádření názoru soudu, že i půjčka může být nástrojem korupce, a to obzvláště ve spojitosti s kauzou biolíh a jmény lobbisty Vybírala, spolumajitele lihovaru Janaty, potažmo dalším vývojem se jmény vrcholného policisty Husáka a současného ministra vnitra Kubiceho, ve které se důvodem pro oficielní odložení věci stala skutečnost, že se jednalo právě o půjčku.

Ale jinak se domnívám, že dnes už se dá to, co obecně nazýváte kauzou Víta Bárty, hodnotit nejlépe jako lacinou politickou reality show, která nepopiratelně posunuje celý projekt Věci veřejné tam odkud přišel, a to do prostředí mimo parlament.  Bohužel vzniklý mediální cirkus vytváří tu pověstnou ramonetovskou kouřovou clonu, která přeinformovaností o tématu zakrývá to podstatné, tedy ideové vyprázdnění současné politiky. Zřejmý posun politické kultury od obsahu politiky k její formě, k drsné technologizaci moci, jenž neuznává žádných tradic a hodnot, činí celý systém křehký, zranitelný a hlavně nestabilní.

Obávám se, že projekt pana Bárty byl jen diletantskou variací na podobné téma, jaké nám například v Praze předváděl pan Janoušek a primátor Bém, snad jen s tím rozdílem, že někteří lidé si prostě z nějaké své sebestřednosti nedokážou vybrat, zda chtějí být politikem či lobbistou, tak si obě role spojí. A bude hůř.

Jakou budoucnost vidíte u Nečasova kabinetu?

Myslím, že Vaše otázka navazuje na moje předchozí slova o ideové vyprázdněnosti současné politiky. Nedůvěra mezi koaličními partnery, absence dodržování alespoň elementárních dohod, tlačení komunikačního partnera při vyjednávání až na hranici snesitelného, zneužívání médií k manipulaci s veřejností a vytváření tlaku na koaličního partnera, snahy o přetahování poslanců v rámci stran koalice, vzájemné urážky a ostrakizace rozhodně nenahrávají koncepčnímu a důstojnému vládnutí. Situaci asi ani nepomáhá, že vláda má dle mého pohledu dva premiéry. Jednoho formálního a druhého, který ovlivňuje vládu prostřednictvím rozpočtu.

Domnívám se, že toužebným přáním formálního premiéra je ukončit tuto vládní misi a pokusit se zachránit co se dá, jako v případě vlády Mirka Topolánka v minulém volebním období. U koaličních partnerů ODS si tímto přáním až tak jistá ale nejsem. Otázkou ale je, komu by pan premiér vládní odpovědnost přehodil, protože předčasné volby jsou z jeho pohledu asi ještě horší variantou než nadále principálovat v tomto bleším cirkuse. Možná se nám blýská na úřednickou vládu. Kde není hlubších společných hodnot, není ani hlubší spolupráce.

Jaký názor máte na nově vzniklé občanské výzvy?

Jak jsem již uvedla výše: „A bude hůř.“ Napadají mě v této souvislosti slova písně Bastila skupiny Znouzecnost, a ačkoliv této souvislosti považuji přínosný celý text této písně, tak si dovolím zde odcitovat dva verše: „Bůh zemřel mlčky první den války, zbyli je šamani a dobře ví jak na to. Nejvyšší umění - stvoření krávy z davů, a ta se krmí gesty a dojí moc a slávu.“  Myslím, že není co dodávat.

Přímá volba prezidenta, ano, či ne?

Aktuální řešení přímé volby prezidenta při současném znění Ústavy považuji opět za ukázku laciných gest, která nám nahrazují poctivou koncepční práci, ale chci jedním dechem doplnit, aby nedošlo k nepochopení mých slov, že funkci prezidenta republiky považuji za velmi důležitou. Její hodnotu vidím ale více v morální a reprezentační rovině než v rovině politické, a to obzvláště v dnešní době, kdy procházíme neoddiskutovatelnou krizí dříve neochvějně pevných společenských hodnot. Spekulace o jménech mi přijde v tuto chvíli poněkud nedůstojná, ačkoliv svého favorita samozřejmě mám.

Hodláte připravit kandidátky pro letošní podzimní volby?

Každá strana by se měla pokoušet své programové názory předkládat občanům ke zvážení, aby tito rozhodli do jaké míry oni považují za přínosné, aby se tyto myšlenky podíleli na dalším směřování společnosti. S touto zásadou a v rozsahu možností nově se rozvíjející strany se postavíme k příležitostem, které nám volby nabízejí a povinnostem, které vůči svým členům, sympatizantům a voličům máme.  To je však tematická záležitost nejbližšího stranického sněmu.

Kdo je pro Vás nadějí v politice?

Nečekám na spasitele. Největší nadějí v politice je pro mě občan jako takový. Orwell ve svém románu 1984 svým způsobem vyjadřuje přesvědčení, že hnacím motorem společenských změn je střední třída. Obzvláště mladá generace nezatížená předchozí dobou a globálně propojená se světem, která nemá již tak zásadní jazyková omezení jako tomu bylo u generace jejich rodičů a prarodičů, může být příslibem přejímání důležitých morálních a sociálních hodnot, sdělení která v rozsahu globální vesnice spoluurčí další vývoj toho, čemu dnes říkáme demokracie. Právě nová mladá středostavovská krev je pro mě osobně nadějí.

Jak je na tom Vaše strana s financemi?

Jsme opravdu velmi mladá strana, která vzešla z přesvědčení několika lidí, že chtějí přijmou svůj díl zodpovědnosti za společenský vývoj ve svém okolí, a že se nechtějí podílet na současném způsobu politiky, který dle našeho názoru je orientován jen na manufakturní způsob opakované přeměny peněz na moc a moci na ještě větší peníze. Možná jsme naivní, ale stále se ještě domníváme, že politika je sociálně komunikačním prostředím, které je zde vytvořeno jako služba občanům. Zatím tedy nemáme historickou zkušenost a nemůžeme porovnávat.

Kolik máte členů?

V oblasti členské základny se pohybujeme zatím v řádu desítek, ale nijak s nárůstem nespěcháme. Jde o kvalitu a součinnost členů, a nikoli o zbytečně překotný rozvoj bez většího členského zapojení. Jak již vyplývá z mých výše uvedených slov, tak lidská činnost má mít obsah i formu v rovnováze.

Zavedli byste trest smrti?

Absolutní trest je společensky velmi kontroverzní otázkou a osobně se domnívám, že tomu velice přispívá její bipolární diverzita, která ji činí velmi přiléhající k myšlení lidí, kteří se rádi rychle a jednoznačně rozhodují bez ohledu na širší konsekvence problému, ale i lidí upínajících se k určité jedné hodnotě, jenž přijímají jako axiom. Pravdou je, že na tuto otázku nemám jednoznačný výstup ze stranických programových materiálů, a tudíž zde mohu maximálně uvést svůj osobní názor, který je ale jen jedním pohledem v rámci vnitrostranické diskuse. Osobně se tedy domnívám, že z pohledu křesťanské tradice naší kultury je nutno mít na paměti, že desatera božích přikázání nám je v pátém přikázání jednoznačně dáno „Nezabiješ“, a jakékoliv doplňování tohoto principu by směřovalo k morální degradaci společnosti tak, jak to trefně popsal již dnes jednou zmíněný autor tentokráte v románu „Farma zvířat“. Na druhou stranu si ale musíme uvědomit, že v současnosti platné principy lidského soužití umožňují za určitých okolností druhého zbavit života, kdy mám na mysli například nutnou obranu, krajní nouzi, válečný stav, a tyto principy po dlouhá léta fungují, lidé jim rozumějí a respektují je, nepomíjím ani stránku logiky teorie evolučního přežití, což ale nijak neovlivňuje moje postoje vyjádřené v otázce desatera.

Proto se domnívám, že člověk jako jedinec je plně odpovědný za svá rozhodnutí, a to před Bohem, světskou mocí, ale hlavně před sebou samým, a je jen na něm jediném jaké rozhodnutí přijme, zda si svých morálních zásad je schopen za určitých okolností cenit více než vlastního života či naopak. Z tohoto pohledu se domnívám, že každá změna v právním systému státu by měla být až po velmi zralé úvaze všech dopadů, přičemž obecným cílem směřování těchto změn by mělo být zachování života jako takového, a to samozřejmě i života potencionálních obětí.