Společnost se pomalu vzpamatovává z epidemie covidu-19, jak hodnotíte tuto rok a půl trvající anabázi?

Situace kolem covidu-19 nám ukázala mnoho nového nejen o fungování zdravotnictví a politiky, ale hlavně o nás samotných. A nejsou to zrovna moc povzbudivá zjištění. Nikdo z nás na tuto situaci nebyl připraven a ukázalo se, jak velkou mají média informační, popř. dezinformační moc. Velká část společnosti byla politiky ruku v ruce se sdělovacími prostředky k smrti vystrašena a přestala racionálně myslet. K mému velkému překvapení se to týkalo a doposud týká i celé řady zdravotníků. Jsem už dlouho přesvědčen, že celá tato mediálně-politická kampaň svojí intenzitou neodpovídá závažnosti problému medicínského. Když tato epidemie loni na jaře vypukla, nikdo nevěděl, co nás čeká, a obavy byly zcela jistě namístě. Postupně se však ukazovalo, jak sdělovací prostředky manipulují s fakty a my lékaři z nemocnic jsme si mohli udělat obrázek sami o tom, že jde o problém střední závažnosti, naštěstí nesrovnatelný s celou řadou jiných chorob. Ano, lidé mohou zemřít i na respirační virus, nepopírám toto nebezpečí a nezlehčuji žádné onemocnění, ale není možné se chovat, jako by přestaly existovat jiné nemoci. S trochou nadsázky se dá říci, že se vystrašená část společnosti přestala obávat fatálních nádorových či kardiovaskulárních chorob a hrůzu měla jen a jen z nákazy koronavirem.

Ale co přetížené nemocnice a přepracovaní zdravotníci?

Víte, ono existuje něco, čemu se říká sebenaplňující se proroctví, kdy očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane. Vystrašená část populace kontinuálně masírovaná bombastickými zprávami v TV a tisku spěchala do nemocnic s virovými příznaky, které by kdykoliv dřív každý léčil doma, lékaři zase nikoho z těchto pacientů, ani ty s mírnými příznaky, neposlali domů z obavy, že budou pod drobnohledem a následně vláčeni v médiích. A přetížení nemocnic a zdravotníků bylo na světě. Když máte v ordinaci desetkrát víc pacientů než obvykle, lehce se pak stane, že se u těch v horším klinickém stavu při čekání, než přijdou na řadu, příznaky dále rozvinou do vážnějších komplikací. Zároveň je třeba si uvědomit, že závažnější epidemie respiračních infekcí s vyšší úmrtností tady byly i v minulosti. Nová doba s nadvládou sociálních sítí však celý problém zdramatizovala a téměř celý svět se s prominutím zbláznil. Začali jsme se v jistém smyslu chovat, jako by nemoci a smrt dříve neexistovaly. Nesmíme zapomínat ani na další skupinu pacientů, kteří naopak ze strachu z nákazy koronavirem přestali chodit na onkologické kontroly či se závažnými příznaky jiných, např. kardiovaskulárních chorob. Tyto pacienty bych si dovolil označit za skutečné oběti covidu-19.

Vy už jste v podobném tónu mluvil a psal po první vlně před rokem. Má ale podobný názor na problém více vašich kolegů?

Ano, většina z nich ale nechce mít potíže, takže tuto hru na Armageddon hrají dál. Podívejte se, jak dopadli kolegové prof. Pirk, prof. Žaloudík či MUDr. Šmucler, na které byl uspořádán zákeřný mediální hon. Někteří z kolegů se naopak bohužel stali šiřiteli paniky, hysterie a katastrofických scénářů, a podíleli se tak na přetížení nemocnic.