Společnost se pomalu vzpamatovává z epidemie covidu-19, jak hodnotíte tuto rok a půl trvající anabázi?

Situace kolem covidu-19 nám ukázala mnoho nového nejen o fungování zdravotnictví a politiky, ale hlavně o nás samotných. A nejsou to zrovna moc povzbudivá zjištění. Nikdo z nás na tuto situaci nebyl připraven a ukázalo se, jak velkou mají média informační, popř. dezinformační moc. Velká část společnosti byla politiky ruku v ruce se sdělovacími prostředky k smrti vystrašena a přestala racionálně myslet. K mému velkému překvapení se to týkalo a doposud týká i celé řady zdravotníků. Jsem už dlouho přesvědčen, že celá tato mediálně-politická kampaň svojí intenzitou neodpovídá závažnosti problému medicínského. Když tato epidemie loni na jaře vypukla, nikdo nevěděl, co nás čeká, a obavy byly zcela jistě namístě. Postupně se však ukazovalo, jak sdělovací prostředky manipulují s fakty a my lékaři z nemocnic jsme si mohli udělat obrázek sami o tom, že jde o problém střední závažnosti, naštěstí nesrovnatelný s celou řadou jiných chorob. Ano, lidé mohou zemřít i na respirační virus, nepopírám toto nebezpečí a nezlehčuji žádné onemocnění, ale není možné se chovat, jako by přestaly existovat jiné nemoci. S trochou nadsázky se dá říci, že se vystrašená část společnosti přestala obávat fatálních nádorových či kardiovaskulárních chorob a hrůzu měla jen a jen z nákazy koronavirem.

Víte, ono existuje něco, čemu se říká sebenaplňující se proroctví, kdy očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane. Vystrašená část populace kontinuálně masírovaná bombastickými zprávami v TV a tisku spěchala do nemocnic s virovými příznaky, které by kdykoliv dřív každý léčil doma, lékaři zase nikoho z těchto pacientů, ani ty s mírnými příznaky, neposlali domů z obavy, že budou pod drobnohledem a následně vláčeni v médiích. A přetížení nemocnic a zdravotníků bylo na světě. Když máte v ordinaci desetkrát víc pacientů než obvykle, lehce se pak stane, že se u těch v horším klinickém stavu při čekání, než přijdou na řadu, příznaky dále rozvinou do vážnějších komplikací. Zároveň je třeba si uvědomit, že závažnější epidemie respiračních infekcí s vyšší úmrtností tady byly i v minulosti. Nová doba s nadvládou sociálních sítí však celý problém zdramatizovala a téměř celý svět se s prominutím zbláznil. Začali jsme se v jistém smyslu chovat, jako by nemoci a smrt dříve neexistovaly. Nesmíme zapomínat ani na další skupinu pacientů, kteří naopak ze strachu z nákazy koronavirem přestali chodit na onkologické kontroly či se závažnými příznaky jiných, např. kardiovaskulárních chorob. Tyto pacienty bych si dovolil označit za skutečné oběti covidu-19.

Vy už jste v podobném tónu mluvil a psal po první vlně před rokem. Má ale podobný názor na problém více vašich kolegů?