Marine Le Penová nebyla zvolena prezidentkou Francie. Angela Merkelová získává zpět veřejnou podporu. Někteří lidé říkají, že občané v západní Evropě jsou do té míry indoktrinováni neomarxismem a multikulturalismem, že je nic neprobudí... Možná v okamžiku, kdy bude pozdě...

Evropané se odvrátili od Boha. Dokonce papež, který by měl být ochráncem křesťanů a křesťanství, se stal advokátem islámu a muslimské imigrace do Evropy. Tento papež je více inspirován komunistickou a socialistickou utopií Karla Marxe než poselstvím Ježíše Krista o osobní svobodě.

Pokud zde ještě zbývá nějaká naděje pro Evropu, je to to, že se Evropané vrátí k Bohu a učiní Krista středem svých životů. S demisí křesťanství civilizace Evropy, která je jím inspirována a zplozena, rovněž umírá. Aristoteles řekl, že příroda si oškliví vakuum. Tato prázdnota bude naplněna islámem, barbarským vyznáním, které ničí vše, čeho se jen dotkne. Pokud to Evropané nezastaví teď, zítra bude pozdě.

A ne, láska není odpovědí. A jak se praví v Písmu, všechno má svůj čas, a svým vyměřeným během jdou všechny věci pod sluncem: „Jest čas rození i umírání. Jest čas sazby a čas vytrhování zasazeného. Jest čas zabíjení a čas hojení. Čas boření a čas stavění. Čas pláče a čas smíchu. Čas kvílení a čas tančení. Čas rozmítání kamení a čas sbírání. Čas objímání a čas vzdálenu býti objímání. Čas nabývání a čas pozbývání. Čas schovávání a čas vyhazování. Čas roztrhávání a čas sešívání! Čas mlčení a čas mluvení. Čas milování a čas nenávisti. Čas boje a čas pokoje.“ Nyní přišel čas pro boj.

Není zde takový plán, že před volbami v Německu bude imigrační krize takticky zpomalena a poté, co se Merkelová znovu ujme moci, budou společně s Macronem pracovat na centralizaci a islamizaci Evropy?

Abychom pochopili to, co se děje v Evropě, musíme nejprve pochopit Němce. Všimněte si, že Němci nazývají svou zemi Deutschland, zatímco téměř kdokoli jiný tu zemi nazývá Germánií či Germany. Za toutu diskrepancí v názvu stojí historický vývoj.

Jak to myslíte?

Němci vzešli z Indoevropanů, kteří migrovali ze zemí okolo Černého či Kaspického moře. Julius Caesar (60 let před Kristem) a římský historik Tacitus (98 po Kristu) o nich referovali jako o Germanii (válkychtiví lidé). Tacitus napsal, že germánští muži nemají žádnou chuť pro mír a tráví svůj čas ve válečných činnostech. Z nejranějších záznamů germánská společnost byla přizpůsobena vedení války – a znamenala vážné ohrožení římské armádě.

Germánské kmeny absorbovaly římské způsoby (imperialismus, totalitarismus a náboženství „christianizovaného“ impéria) a stali se „dědici Říma“ se vznikem Svaté říše římské za Karla Velikého a německých králů (Germany: 2000 Years, Reinhardt, pp. xxiii, 43).

Není divu, že Hitler byla fascinován islámem a válkychtivým nájezdnickým duchem muslimů. Mohamedovo pojetí supernáboženství s autoritou, o které se nediskutuje, bylo inspirací pro Hitlerovu nadrasu.

A jaké prameny hovoří o pozitivním vztahu Hitlera k islámu?

Albert Speer, Hitlerův válečný ministr vyzbrojování, zaznamenal ve svých memoárech, že Hitler litoval faktu, že se muslimům nepodařilo proniknout přes Francii do střední Evropy během osmého století. Napsal, že Hitler řekl: „Pokud by Arabové vyhráli tu bitvu, svět by dnes byl mohamedánský, protože jejich náboženství věří v rozšíření víry mečem a podrobením všech národů této víře. Germánské národy by se staly dědici tohoto náboženství. Takováto víra perfektně slušela německému germánskému temperamentu.“

Hitler řekl, že dobývající Arabové kvůli své rasové podřadnosti by v delším časovém období nebyli schopni se potýkat s ostrým klimatem a podmínkami země. Nemohli by udržet pod svou nadvládou více vitální germánské domorodce, takže nakonec nikoli Arabové, ale islamizovaní Němci by stáli v čele mohamedánského impéria.

Hitler obykle shrnul tuto historickou spekulaci tím, že poznamenal: „Podívejte se, bylo naším neštěstím, že jsme měli špatné náboženství. Proč jsme neměli náboženství Japonců, které považuje oběť pro vlast za největší dobro? Mohamedánské náboženství by také bývalo bylo k nám více kompatibilní než křesťanství. Proč to muselo být křesťanství se svou pokorou a ochablostí?“ (A. Speer, Inside the Third Reich, pp. 142–143.)

A co z toho tedy podle vás vyplývá?

V německé tradici jsou lojalita, čest a heroismus více důležitější než pokora, soucit a charita zdůrazňované křesťanstvím. Tato idea je výmluvně vyjádřena Friedrichem Nietzschem s jeho konceptem nadčlověka a jeho pohrdáním křesťanstvím.

Hitler nemohl zabít miliony lidí, kdyby ho Němci nepodporovali. Proč tak mnoho Němců akceptovalo koncept „panské rasy“ a destruktivní politiky Hitlerovy Třetí říše?

Nemusím vaše české čtenáře poučovat o hrozbě ze strany Němců. Němečtí lidé mají tendenci okupovat a ovládat ostatní. Němečtí vojáci pochodovali z Německa napříč Evropou jako „nelítostný nezastavitelný válečný stroj“ mnohokrát v historii. Druhá světová válka začala v roce 1930, když Adolf Hitler otevřeně porušil dohody se sousedními státy. Elitní jednotky pancéřovaných tanků vedly německý blitzkrieg. Ponorky se toulaly Atlantikem ve vlčích smečkách a nově vyvinuté rakety U2 skrápěly Anglii smrtí a destrukcí. Miliony Židů, Čechů a Poláků byly deportovány, aby pracovaly jako otročtí pracovníci v německých továrnách a aby čelily genocidní smrti v koncentračních táborech.

Nicméně Němci nikdy nejednali sami. A dnes Vatikán a německá vláda tlačí na další evropskou unifikaci. Cíl je stejný, jako byl vždy v minulosti: dominance. Ale moderní Němci jsou mnohem lstivější a mazanější než jejich předci.

V jakém směru?

Vědí, že tanky a kulky nefungují. Místo toho chtějí dosáhnout svého cíle prostřednictvím smluv. Bylo by chybou dívat se na Evropskou unii jako na něco jiného než Čtvrtou říši.

Pak budou lidé připraveni, ba skutečně budou vyžadovat totalitní evropskou vládu, která by ochránila jejich životy ocelovou pěstí. Toto je skrytá agenda Evropské unie, která povstala z popela nacismu a která byla stvořena těmi samými lidmi, kteří finacovali Hitlera, a těmi, kteří byli odsouzeni jako kolaboranti a posláni do vězení. Byli ale rychle propuštěni a začali pracovat na jejich novém plánu dominance.

Ali Sina je pseudonym íránského exmuslima, který nyní žije v Kanadě. Narodil se a vyrostl v Íránu, studoval v Itálii a Pákistánu. Ali Sinu citoval v jednom ze svých projevů šéf nizozemských protiimigračních a euroskeptických Svobodných Geert Wilders. Ali Sina založil sdružení Faith Freedom International, které je základnou pro exmuslimy. V češtině mu vyšly knihy Jak porozumět Mohamedovi a muslimům a Stručný životopis zakladatele islámu.