V médiích se tento týden objevila informace, že administrativa amerického prezidenta Bidena údajně vybízí Kyjev, aby mobilizoval lidi už od 18 let. Co si o tom myslíte?

Je to krajní opatření a zpravidla se od tak nízkého věku neodvádí. Myslím si, že to je důkaz toho, že Ukrajina má poměrně velké problémy s náborem nebo s mobilizací do armády a že ten deficit branců, následně vojáků, je poměrně hodně velký. Ale věk osmnácti let je velmi nízký. 

A bylo by tedy řešením, jak z mnohých stran zaznívá, aby se domů vrátili Ukrajinci, kteří jsou v různých státech po Evropě? Je ale vůbec možné něco takového zajistit?

Tak za prvé, ano, bojeschopní Ukrajinci, především muži, by se měli vrátit zpátky. Ale také existuje řada opatření, například v České republice, kdy něco takového není možné. Naše zákony neumožňují, abychom je donutili, aby odešli z České republiky. Ukrajina přijala některá opatření, například to, že se neprodlužují platnosti pasů a podobně. Ovšem, jak se zdá, tak se toto opatření minulo účinkem. Ale ano, toto by mělo být něco, co by asi pravděpodobně Ukrajině pomohlo. A dříve nebo později tato otázka znovu přijde na projednání.

Řekl jste „především muži“. Mají na Ukrajině brannou povinnost i ženy?

Já jsem o tom neslyšel a myslím si, že i současný průběh mobilizace nenasvědčuje tomu, že by v nějakém rozsáhlém měřítku byly mobilizovány i ženy. I dnes již ženy bojují v ukrajinské armádě. Ale že by byly mobilizovány, podobně jako má povinnosti i Česká republika, tak takovou informaci já nemám.

U nás ale tedy ženy brannou povinnost mají, je to tak? Proč k takovému rozhodnutí u nás, tuším někdy v roce 2004 nebo 2005, došlo?

Je to výsledek debaty o rovnosti pohlaví a občanů jako takové. Takže závěr nakonec zněl, že povinnost platí pro muže i ženy. Ale pak je potřeba uvést i to, že armáda nepočítá primárně, že by odváděla v poměru jedna ku jedné muže a ženy, ale odvod by se týkal především mužů.

Jak v současné době vidíte situaci na Ukrajině a co čekáte po nástupu prezidenta Trumpa, který slibuje ukončení této války?

Tak předně, současná situace není vůbec pro Ukrajinu dobrá. Víme, že se Ukrajině nepodařilo zastavit postup Rusů na východní frontě. Tam Rusové vyrovnávají frontovou linii, tak aby zabírali krok za krokem celou šíři Doněcké oblasti. To se jim bohužel daří. Daří se jim i v té severnější části, to znamená v oblasti Kupjanska, kde také postupují a již jsou v Kupjansku jako takovém. Do jaké míry budou schopni bojovat a ovládat postupně toto město – myslím si, že dřív nebo později padne do ruských rukou, pokud Ukrajinci nepřijmou nějaké zásadní rozhodnutí. Ale Ukrajina bohužel ztrácí i území v Kurské oblasti, takže ta situace není úplně dobrá.

Co se týká Trumpa – jeho vyjádření, myslím si, že jsou velmi zkratkovitá, z tohoto pohledu a tak rychle, jak naznačil, že by vyřešil problém na Ukrajině, že by zastavil ruskou agresi. Myslím, že se o to sice pokusí, to určitě, ale ten výsledek nebude pravděpodobně v takovém rozsahu, jak si myslel.

Dá se říci, že se v posledních dnech situace vyhrotila? Když se podíváme na rozhodnutí Bidenovy administrativy ohledně zbraní dlouhého doletu, následovala odpověď Ruska… Jak toto vidíte i v rámci Evropy?

Tak předně, k takovému kroku muselo dojít. Domnívám se, že to byla jen otázka času, kdy v jednotlivých státech, které mají takovéto zbraně, které mimo Německa, tedy USA, Velká Británie a Francie, Ukrajině dodaly, že přijmou rozhodnutí povolit Ukrajině provádět údery na vojenské cíle v hloubce ruského území. Samozřejmě, že to přináší jak pozitivní, tak negativní ohlasy. Myslím, že k další eskalaci by stejně došlo. Z tohoto pohledu vývoj, bohužel, toto rozšiřování násilí a ničivosti celého toho konfliktu, bude pokračovat i nadále. Do té doby, než se jedna ze stran dostane do situace, kdy nebude schopna se bránit nebo útočit. A ten konflikt se začne nějakým způsobem řešit diplomatickou cestou. Ale dnes je ještě velmi brzy na takovéto rozhodnutí.

Obáváte se třetí světové války, jak zaznívá v posledních dnech z některých stran?

Myslím, že to jsou přehnané závěry. Samozřejmě, že některé analýzy, které jsou udělané lidmi, kteří chtějí vidět vývoj tohoto konfliktu tak negativně, se dostávají na veřejnost cestou různých sdělovacích prostředků a sociálních sítí. Ale zatím ještě, debatovat o třetí světové válce je zkrátka něco, co si myslím, že není úplně rozumné. Byť to říkají i někteří vysocí politici, ale myslím si, že situace taková není. Dnes, že by se největší světové mocnosti dostaly do vojenského konfliktu, taková situace není.

Ursula von der Leyen mluví o tom, že Evropa musí v následujících pěti letech zvýšit výdaje na obranu. Souhlasíte?

Ano. Ta situace je zcela zřejmá. Vývoj k tendenci řešení mezinárodních sporů silou je zcela zřetelný. My jsme zaměřeni především na Ukrajinu, ale vývoj je i v jiných regionech světa nebezpečný, takže je potřeba vždycky to propojit a udělat z tohoto takový analytický závěr, který se týká nejen nás, ale bere v úvahu i další trendy ve zhoršování bezpečnosti. Takže se musíme vrátit k tomu, že armády budou dostatečně vyzbrojené a schopné.

A technologie a vůbec všechno, co souvisí s rozvojem armád a s jejich vyzbrojováním, přináší mnohem větší náklady, než to bylo v minulosti. Takže dvě procenta HDP, o kterých neustále mluvíme, jsou skutečně základ, který do budoucnosti zcela určitě nebude stačit. My to vidíme na tom, jak jsou třeba drahé ty modernizační programy pro Armádu ČR, které ještě před desítkou let byly v podstatě zlomkové, oproti tomu, co za ně musíme zaplatit dnes.

Vycházejí dlouho očekávané paměti bývalé německé kancléřky Angely Merkelové. Píše v nich například o jednáních s Vladimirem Putinem, ale i o migraci. Lze Merkelové vyčítat její přístup k Putinovi? A co migrační krize?

Já bych jí nevytýkal jednání s Putinem. Spíš, a to je problém nejen paní Merkelové, tu přílišnou závislost a důvěru v to, že je možné s Ruskem velmi efektivně ekonomicky spolupracovat a že to vytvoří podmínky pro to, aby se snížilo riziko v ambicích, které Putin deklaroval v době, kdy nastupoval do prvního prezidentského období. Takže určitá naivita, která ale je spojena nejen s paní Merkelovou.

A to, co se odehrávalo ve vztahu k migraci? Myslím, že tam skutečně ona, ale zase nejen ona, udělala některé kroky... Víme, že například někteří „kapitáni“ německého průmyslu říkali – je potřeba do Německa dostat levnou pracovní sílu. Což ta migrace přináší. To bylo v počátku migrační vlny, a ukázalo se to jako špatný názor. A dnes vidíme, jaké má Německo obrovské problémy. Takže ano, myslím si, že kancléřka v tomto směru udělala chybu, protože neodhadla další možný potenciální vývoj, který v podstatě neřízená migrace do Německa přinesla.

Podívejme se i do Rumunska, kde v prvním kole prezidentských voleb vyhrál údajně „proruský“ kandidát Calin Georgescu. Co na to říkáte? Překvapilo vás to? (Pozn. red.: Rozhovor byl veden těsně předtím, než rumunský Ústavní soud nařídil přepočítat hlasy v prvním kole rumunských voleb.)

Myslím, že problém je v tom, že přeregulovanost Evropské unie a také i způsob jednání velkých států EU, velkých průmyslových komplexů, ale i v ČR se s tím setkáváme, vytváří podmínky pro to, že některé státy, které nevstupovaly do EU tak dobře rozvinuté jako třeba Česká republika nebo Polsko, začínají trpět tímto nevyváženým vztahem. A samozřejmě, že to generuje různé negativní názory, které se potom promítají do radikalizace určité části společnosti. Přicházejí lidé, kteří říkají – za socialismu bylo lépe. A obracejí se znovu zpátky k Rusku. Problém zdravotnictví, který si myslím, že je velkým příkladem, kdy zdravotníci odchází nejenom z ČR, ale především z východoevropských států, vede lidi k tomu, že situace je taková, že je možná potřeba se vrátit zpátky k „Velkému bratrovi“. A neuvědomují si, vzhledem k tomu, že je to daleko od doby, co jsme byli v sovětském impériu, že jsme tehdy dopláceli na to, že nás řídil Sovětský svaz.

Ale taková je situace a já si myslím, že musí především EU, v tom svém „ústředí“ v Bruselu, najít řešení. Protože vidíte, že tato tendence není pouze v Rumunsku. Ona ta situace je například i v Bulharsku. Debata velmi často je i v Polsku. Slovensko, Maďarsko…. Je vidět, že bývalé postkomunistické státy hledají jiné řešení a bohužel se někdy stane, že se obracejí na východ.

Psali jsme:

Úder v kauze ruského plynu. Přehlížíme přípravy na velkou válku, obává se Krása

AfD: Německo opustí EU, slibujeme. A další vážná slova

„Ale zbytek pustíte do NATO.“ Zelenskyj by se vzdal části Ukrajiny za mír

Prostě utečou. Ukrajině chybí statisíce vojáků, zjistila známá agentura