Účastnil jste se aktivně listopadových událostí roku 1989?

Ano, velmi aktivně. 27. listopadu jsme se díky kamarádovi Danielu Kortemu dostali do Koordinačního centra Občanského fóra a pracovali jsme na zajímavých úkolech. Často měly tak trochu výzvědný charakter, takže to bylo dobrodružné a rád na to vzpomínám. Od 1. února 1990 jsme kvůli dobré znalosti cizích jazyků začali pracovat pro zahraniční oddělení OF. Organizovali jsme první mezinárodní konferenci o politice v březnu 1990 za účasti zajímavých a poměrně významných hostů ze západní Evropy. V Koordinačním centru OF i přímo na té konferenci jsem se seznámil se spoustou pozdějších důležitých politiků. Dodnes se přátelím s Petrem Millerem, poprvé jsem tam viděl Václava Klause a také jsem na konferenci mluvil s dnešním panem prezidentem Zemanem. Dobře jsem si porozuměl s Miroslavem Mackem. V OF jsem se seznámil s Danielem Kroupou a Pavlem Bratinkou.

Pokračoval jste v politické činnosti?

Samozřejmě, moc mě to bavilo. Netoužil jsem ale po práci poslance, spíš jsem „šilhal“ po exekutivě. V srpnu 1990 jsem nastoupil na ministerstvo zahraničí, tehdy ještě federální. Jakožto „nová struktura“ jsem byl posléze jmenován do funkce ředitele personálního odboru. Na podzim se dostavila první zklamání. Tvrdě jsem narazil na bývalé komunisty z Charty 77 v čele s ministrem Dienstbierem. Také si vzpomínám na velice konfliktní setkání s ministrem obrany Dobrovským. Byli jsme sebou navzájem totálně znechuceni. Spolu s dalšími asi deseti kolegy podobného smýšlení jsme byli z ministerstva zahraničí doslova vymeteni.