Jsme na začátku nejvýznamnějšího křesťanského svátku, pro někoho období dodržování tradičních lidových zvyků a obyčejů. Myslíte si, že toto vnímání platí pro nezanedbatelnou část naší populace, nebo jsou pro Česko Velikonoce především volné dny navíc, díky nimž si lidé zdvojnásobí víkend?

Neznám příslušná sociologická data, ale domnívám se, že česká společnost je již natolik sekularizovaná, že hlubší povědomí o náboženském významu Velikonoc převážná část obyvatelstva postrádá. Nevidím v tom ale žádnou tragédii. Nemyslím si, že v minulosti byly především lidové vrstvy v náboženské oblasti vzdělanější nebo zasvěcenější. Různé kulturní zvyky se jim prolínaly s vegetačními a životními cykly, představovaly pravidelná zpestření, odreagování a pocit sounáležitosti a výjimečnosti, které prožívaly bez hlubší intelektuální či duchovní reflexe.

Bylo by dobré něco z křesťanského obsahu Velikonoc připomínat i pro současnost?

Samotné křesťanství vychází z hlubšího religiózního substrátu, jehož kořeny se ztrácejí v daleké minulosti a který souvisí s vrozenou lidskou potřebou duchovního nebo spirituálního zážitku. Lidé mají přirozený sklon účastnit se rituálů a prožívat pocity posvátné úcty a bázně. Jak napsal Vladimir Nabokov, naše existence je pouhou štěrbinou v nicotě obklopující nás ze všech stran, a tato skutečnost má pochopitelně na lidskou psychiku drtivý dopad. Kvůli této existenciální nejistotě se uchylujeme k nejrůznějším náboženským, metafyzickým a ideologickým systémům, z nichž mnohé ovšem znásilňují či pokřivují lidskou přirozenost.