Jsme na začátku nejvýznamnějšího křesťanského svátku, pro někoho období dodržování tradičních lidových zvyků a obyčejů. Myslíte si, že toto vnímání platí pro nezanedbatelnou část naší populace, nebo jsou pro Česko Velikonoce především volné dny navíc, díky nimž si lidé zdvojnásobí víkend?

Neznám příslušná sociologická data, ale domnívám se, že česká společnost je již natolik sekularizovaná, že hlubší povědomí o náboženském významu Velikonoc převážná část obyvatelstva postrádá. Nevidím v tom ale žádnou tragédii. Nemyslím si, že v minulosti byly především lidové vrstvy v náboženské oblasti vzdělanější nebo zasvěcenější. Různé kulturní zvyky se jim prolínaly s vegetačními a životními cykly, představovaly pravidelná zpestření, odreagování a pocit sounáležitosti a výjimečnosti, které prožívaly bez hlubší intelektuální či duchovní reflexe.

Bylo by dobré něco z křesťanského obsahu Velikonoc připomínat i pro současnost?

Samotné křesťanství vychází z hlubšího religiózního substrátu, jehož kořeny se ztrácejí v daleké minulosti a který souvisí s vrozenou lidskou potřebou duchovního nebo spirituálního zážitku. Lidé mají přirozený sklon účastnit se rituálů a prožívat pocity posvátné úcty a bázně. Jak napsal Vladimir Nabokov, naše existence je pouhou štěrbinou v nicotě obklopující nás ze všech stran, a tato skutečnost má pochopitelně na lidskou psychiku drtivý dopad. Kvůli této existenciální nejistotě se uchylujeme k nejrůznějším náboženským, metafyzickým a ideologickým systémům, z nichž mnohé ovšem znásilňují či pokřivují lidskou přirozenost.

V západní intelektuální tradici existuje silný proud kritiky křesťanství, do něhož náležel například Niccolò Machiavelli, Voltaire, Friedrich Nietzsche nebo třeba Richard Dawkins. Tito myslitelé upozorňovali na jistou neslučitelnost základních tezí křesťanství s povahou západní společnosti jako takové. George Orwell poznamenal, že skutečně křesťansky zbožný a úspěšný život je protimluv. Ať je tomu jakkoliv, nelze popřít, že z dlouhodobé polemiky s křesťanstvím se zrodila moderní západní civilizace, jež přinesla člověku materiálně a sociálně nejdůstojnější a myšlenkově nejsvobodnější podmínky k životu v dějinách.

V jaké společenské náladě zastihly letošní Velikonoce naši zemi? Lze hovořit o depresi a beznaději?

U mnoha lidí lze bezpochyby podobné pocity pozorovat. Netýká se to pouze naší země. Západní člověk ztratil tradičně optimistický vztah k budoucnosti, který byl vitální silou našich dávných indoevropských válečnických předků a jenž byl od osmnáctého století spjat s materiálním a morálním pokrokem západní civilizace. Dokonce i totalitní nebo genocidní ideologie fašismu, nacismu a komunismu své stoupence získávaly vizemi „zářných zítřků“. Je otázka, zda je současný bezútěšný stav způsoben skutečným historickým vyčerpáním, projevem toho, že se naše civilizace blíží ke svému konci, jak předpokládal například Oswald Spengler, nebo jestli jde pouze o nahodilou výchylku, náhlý záchvěv pesimismu či výsledek dočasné a nešťastné politické konstelace. Stále jsem přesvědčen o tom, že je to ta druhá možnost.