V komentáři Kupování času jste se věnoval zadlužení celé EU. Argumentem pro společnou půjčku ve výši 20 bilionů Kč je opětovné nastartování ekonomiky. „Potřebujeme Marshallův plán pro oživení Evropy, a to hned teď,“ uvedla už v dubnu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Co potřebujeme podle vás?

Víte, zvláštní na celé věci je už to, že opět potřebujeme Marshallův plán. Před tři čtvrtě stoletím ho Evropa potřebovala proto, že byla totálně zničená dosud největší válkou v lidských dějinách. Nyní ho potřebuje poté, co celé generace politiků hovořily o tom, jak Evropa pod jejich moudrým vedením stále více vzkvétá a prosperuje. A vidíte, stačilo, aby si někdo v Číně pořádně nedovařil netopýra, a úsilí celých generací je ohroženo.

Nevím jak vy, ale mne z toho jímá jakýsi pocit marnosti. Ptáte se, co potřebujeme ve skutečnosti. Myslím, že pro začátek by stačilo udělat z Evropy normálně fungující politický útvar. Ten se pozná podle toho, že má vnější hranice, které je schopen a ochoten si ohlídat. Dále podle toho, že ho řídí politici, kteří zodpovídají za svá rozhodnutí. Myslíte si, že von der Leyenová bude za něco zodpovídat během třiceti let, kdy budou naši potomci splácet dluh, který se svými kolegy a kolegyněmi zařídila? A do třetice je třeba, aby mohli voliči kontrolovat politiky, kteří stojí v čele. V případě Evropské unie není, bohužel, splněn ani jeden z těchto tří základních předpokladů. Přitom bychom to potřebovali jako sůl.

Europoslanec Jan Zahradil vyjádřil obavu stran společných unijních dluhopisů. Podle Zahradila z nich musí mít zákonitě největší radost Čína. „Do 30 let je budou mít všechny skoupené v trezorech. Pak to začne být opravdu zajímavé,“ varuje politik ODS. Máme se obávat této eventuality?

Myslím, že mohu pana europoslance Zahradila uklidnit. Pokud to půjde s Evropskou unií, s její politikou a s jejím hospodařením tak jako v současné době, Čína si na nás za třicet roků už zaručeně nic nevezme. Zajímavé to ovšem bude v každém případě, v tom má naprostou pravdu.

S koncem července státy zveřejnily velmi nelichotivá čísla o svých ekonomikách za druhé čtvrtletí. V eurozóně došlo k poklesu HDP o 12,1 %. Italové ztratili 12,4 %, Francie 13,8 % a Španělsko dokonce 18,5 % HDP. O něco lépe si stáli Němci, kteří přišli o 10,1 % HDP. Jsou tato čísla předzvěstí velkých problémů v EU?

Kdybych byl ekonom, tak bych vám vysvětlit, že existují dvě možnosti. Podle prvého scénáře to povede k velice závažným problémům, které budou vyžadovat systémové řešení, především mnohem více deregulace, aby nebyla ekonomika dušena. Podle druhého scénáře se jedná jen o momentální výkyv a pokud ekonomika včas opět naskočí, ničeho opravdu dramatického se nemusíme obávat. Úplně postačí, když trochu přidáme v deregulaci, aby nebyla ekonomika tolik dušena. V případě, že bych byl ekonom, počkal bych si, který z obou scénářů se naplní, a pak bych vám v dalším rozhovoru řekl, že jsem ho považoval od samého počátku za pravděpodobnější. Rozhodně to neberte jako nějaký útok na ekonomy. Oni tak prostě uvažují, naučili je to ve škole.