Minulý měsíc si Česká republika připomněla dvacáté výročí vstupu do NATO. Pražský primátor Zdeněk Hřib promlouval k cestujícím v metru, tramvaje byly vyzdobeny vlaječkami Severoatlantické aliance, vlajka NATO vlála i na Nové radnici. Jak na vás celé to slavení působilo?  

Vstup České republiky do NATO ukázal, že naše země patří na Západ a členství nám zajistilo relativní bezpečí v regionu střední Evropy, kde se historicky střetávaly a střetávají zájmy velmocí. Na druhé straně NATO prošlo i obdobím svého selhání, nebo spíše obdobím, kdy zklamali politici, s čímž mám i svoji osobní zkušenost. Spolupracoval jsem s Fakultou metalurgie, odnoží bělehradské univerzity ve městě Bor ležícím u kosovských hranic, a stal jsem se v roce 1999 svědkem řady tehdejších událostí. Osobně jsem zažil bomby svržené zejména letouny USA, jejich ničivý účinek v tamním okolí a bolest nad ztracenými životy. Přes mizerii válečných útrap přetrval tam nádech černého humoru, místo běžného „dobar dan“ se lidé zdravili „bombar dan“ a říkali: „Amerika je domovem světoznámého softwaru Windows, k nám, bohužel, dorazilo jen jeho realistické zosobnění ve formě rozbitých oken – „srbských Windows 1999“.

Dnes už bylo potvrzeno, že akce, která bombardování spustila, se odehrála jinak, než byla v západních médiích tehdy vykreslována. Šlo o masakr v Račaku z půlky ledna 1999, kdy zde byla nalezena mrtvá těla 45 bojovníků kosovsko-albánské teroristické organizace, posmrtně převlečených do civilních šatů. Dodnes cítím stud nad tím, že jsme tehdejší lidskou tragédii dokonce nazývali „humanitárním bombardováním“.

Příští měsíc budeme pro změnu oslavovat patnácté výročí přijetí České republiky do Evropské unie. Ta se od našeho vstupu výrazně proměnila a spoustě lidí u nás vadí, co všechno se na nás z Bruselu valí, politickou korektnost nevyjímaje. Na tuto notu v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu chce zahrát hnutí „Vědci pro ČR“, které ve svém volebním programu hlásá, že černá je černá, bílá je bílá a manželství je svazek muže a ženy. Nebojují vaši kolegové vědci tak trochu s větrnými mlýny?

Hnutí Brno+ vzniklo předloni a neúspěšně kandidovalo do brněnského zastupitelstva. Pro lepší image změnilo za účelem evropských voleb svůj název pod neotřelým sloganem, nazývejme věci pravými jmény. Hlásat, že bílá je bílá a černá je černá, je věcí bohapusté reklamy, protože pro zainteresované vědce bych spíše přepokládal hledisko, že bílá není bílá, ale že je směsicí nejrůznějších barev a jejím nejtmavším odstínem je černá, když nezaznamenáváme žádné světlo. Vědec by se měl zasazovat o to, jak to dokázat, a je vidět, že hnutí dokazovat nic nehodlá. Hodlají se jen prosadit, prostě bílá je bílá, a proto si to občane zapamatuj, až půjdeš k volbám.

Když už se bavíme o volbách, tak připomenu, že dokumentaristka Olga Sommerová se o nich vyjádřila, že čím víc lidí k volbám přijde, tím je to horší, protože většina není vzdělaná a své činy nedomýšlí. Demokracie je v tomhle prý tak trochu problém, ale bohužel s tím nejde nic dělat. Je vadou demokracie, že v ní mohou rozhodovat i „nevzdělaní“, jak lituje Sommerová?

Je to přístup těch, kteří byli nazváni přídomkem „lepšolidi“, kteří oplývají sebevědomím inteligenční nadřazenosti a nijak se nezabývají pravidly demokracie. Olga Sommerová popisuje Čechy jako lidi, kteří preferují konzum a nevšímají si jakési plíživě hrozivé ztráty svobody, i když nevíme odkud, načež naprosto brutálně a s opovržením naznačuje, že většina těch lidí, co nesmýšlejí jako ona, jsou debilové, kteří by měli být zbaveni hlasovacího práva. Nastolení jednotně povinného hlasování jsme do všech důsledků zažili v minulých diktaturách nacismu a komunismu, a snad se k tomu nemusíme vracet.