Ideologii politické korektnosti považuje hnutí Vědci pro ČR, které vedete do voleb do Evropského parlamentu, za nebezpečnou. Vadí vám i to, jak se v tomto smyslu přistupuje k literárním dílům? Z knihovny v jedné z veřejných škol v Barceloně se rozhodli vyřadit na 200 pohádek, protože jsou údajně příliš sexistické. Mezi vyřazenými knihami se objevila Červená karkulka nebo Šípková Růženka. Blanka Knotková Čapková z katedry genderových studií Univerzity Karlovy navrhuje, aby se nevyhovující knížky přímo nezakazovaly, ale aby jim, například ve školách, předcházela určitá předmluva učitele. Bylo by vhodné dětem vysvětlovat kontext pohádek takovým způsobem?

Uplatňování politické korektnosti vůči knihám a jejich vyřazování z knihoven je absurdní. Poučování dětí o škodlivosti té či oné pohádky je stejně nebezpečné. Zvláště případ pohádek je totální absurdistán. Vždy budou rodiče, které je dětem jenom přečtou, stejně jako rodiče, které k tomu vysvětlení přidají, už jenom proto, že se děti normálně ptají a jejich otázky jsou často velmi zvídavé až záludné. Každý, kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Ideologové politické korektnosti zkoušejí, co naše společnost vydrží. Zkoušejí, kde si ještě řekneme, že je to sice šílené, ale ještě to není tak hrozné, a mávneme nad tím rukou, protože nám to ještě nestojí za konflikt. A za nějaký čas zkusí aktivisté postoupit zase o kousek dál. Připomíná to známý syndrom vařené žáby, která při pozvolném ohřívání z vody nevyskočí a nakonec se uvaří. Tato strategie tzv. neomarxistů je dlouhodobě známá.

Myšlenku, že lidé, kteří přicházejí s těmito nápady, postupují nějak koordinovaně, bych považoval za spíše konspirativní teorii. Spíše než koordinace to bude o zbytečné snaživosti. Je to především ideologie, kterou sdílejí a jejímž praktickým nástrojem je pomalu prosazovaná politická korektnost. Oni tomu říkají společenský pokrok, já tomu říkám lež a cenzura. Uvědomuji si, že cenzura je definována jako potlačování svobody projevu veřejnou mocí a zde většinou veřejná moc příčinou není. Na druhé straně, metody působení zla se v čase neustále mění. Výsledek je podobný. Naším úkolem je neztratit pozornost a neustále upozorňovat, že jde o útoky na naši svobodu. Jak kdysi řekl Ronald Reagan, svoboda není nikdy více než jednu generaci od zániku.

Co s knihami – nejen s pohádkami –, které škodlivě informují o postavení žen a mužů? Zničit, spálit, zakázat? Nebo postačí je opatřit doprovodným vysvětlujícím textem?

Ani jedno. Nechat je být. Myslím, že máme víc než dost negativních příkladů, k čemu v historii pálení knih vedlo. Upřímně bych to ještě nerad někdy zažil – ať už zákazy nebo to pálení.

Pro příklad ale nemusíme chodit až do Katalánska. Před dvěma lety se pod palbu českých feministických aktivistek dostala báseň Maminka od Jiřího Žáčka za slova „Holky jsou na světě, aby byly maminky“. Vnímáte je pro ženy jako urážlivá? Je česká společnost dostatečně rovnoprávná, nebo vůči ženám stále panují v některých oblastech předsudky?

Ne, rozhodně to není urážlivé. Mateřství je krásné a skutečná žena po něm touží. Tak jako skutečný muž chce být otcem svých dětí. I feministické aktivistky jsou něčí dcery. Je to přesně naopak, právě tato prohlášení feministických aktivistek jsou urážlivá, a to vůči jejich maminkám, které je přivedly na svět a s láskou vychovaly.