Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása cituje ve svém blogu George Orwella a jeho slavný román 1984. „Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné pitomosti, v níž má Strana vždycky pravdu.“ A Krása dodává: „Všechny podivné kampaně typu MeeToo, bezuhlíková společnost nebo Black Lives Matter v nás mají vyvolat pocit viny za útlak žen, za špatné životní prostředí a za diskriminaci černochů. Jsou pořádány hony na úspěšné osobnosti, vymýšleny nesmyslné projekty, které zničí hospodářství jednotlivých zemí a přepisují se dějiny, ničí sochy. Vše přesně v duchu Orwella.“ Jsme opravdu v orwellovské době?

Že se tímto směrem ubíráme – tedy přesněji řečeno ne ani tak my, jako Západ, do něhož jsme se tak nadšeně vraceli – jsem psal už v roce 2004 v útlé knížce „Sekl se Orwell o dvacet let?“ a v různých článcích v českých médiích už v roce 2000. Dlouho jsem na to pozorování orwellovských trendů byl sám a recenzenti mě označovali za paranoika, to v lepším případě, za blázna v horším. Tohle byl doslovný citát jednoho z tehdejších redaktorů Lidovek v reakci na moje články už v roce 2000. Snažil jsem se to vše podávat se špetkou ironie, takže si asi i mnozí, kdo mě znali spíš jako vtipálka než cvoka, mysleli, že si dělám srandu.

Vymyslel jsem na to termín „plíživá orwellizace“ a analyzoval jsem tucet oborů lidské činnosti, v nichž se plížila už tehdy. Ty hlavní části z knížky pak byly začleněny do pozdější tučnější knihy „Pohřbívání svobody“, která je teď běžně k dostání, a téma rozšiřuje a aktualizuje k roku 2017. V reakci na moje články z roku 2000, zaostřené specificky na demokratický deficit EU, si redaktor Lidovek tehdy neodpustil uzavřít svůj článek sarkastickým „Je Kuras snad jasnovidec?“

Takže teď otázka vám a čtenářům: Tak je, nebo není?

Václav Krása ve svém blogu také upozorňuje, že londýnský starosta Sadiq Khan navrhuje vytvoření komise, jejímž úkolem bude rozhodovat, které sochy neodrážejí rozmanitost města a budou muset být odstraněny. Co se to děje v Londýně?

Londýn, a hlavně jeho intelektuální vrstva, je už dlouho mentálně v rukách neomarxistických, politicky korektních a multikulturních klik, které Khana vynesly do primátorského křesla. Ovlivnily třebas i policii.

Možná si toho každý nevšiml, ale první nafilmované klekání před demonstranty Black Lives Matter předvedla skupinka policistů londýnských, ne amerických.

Návrhy na bourání soch, sundávání portétů a „dekolonizaci“ univerzitních osnov taky začaly na univerzitách britských, už před dvěma či třemi roky. Jedna levicová novinářka v Guardianu dokonce navrhovala sundání admirála Nelsona na Trafalgarském náměstí a nahrazení sochou Mandely. Ale samozřejmě, i o tom jsem psal, v reálném čase. Asi se to zas pokládalo za dobrý (nebo možná blbý) fór.

Ale za to, co se viditelně změnilo v Londýně zvolením Khana, viním i konzervativní a pravicové spektrum. Konkrétně malé strany, které vedle skvělého konzervativního kandidáta Zaca Goldsmithe postavily vlastní kandidáty. Nebyla to jen UKIP, ale menší, málo známě straničky jako Britain First, LibertyGB a podobné. Ty dohromady sebraly Goldsmithovi skoro přesně tolik hlasů, o něž Khan vyhrál.

Jiří Čunek v rozhovoru pro Reflex upozorňuje, že ve všech společenských vrstvách porušujeme pravidla. „Místo toho, aby v zorném úhlu společnosti stála záchrana normálních rodin, jež mají děti, pozornost se upíná k marginálním menšinám. My bychom měli chtít, aby nebyly svobodné matky, aby fungovaly normální partnerské vztahy. Legislativu bychom měli přizpůsobit tak, abychom otce vedli k odpovědnosti za své konání, za děti,“ řekl. Co k tomu říci?

Sláva. Tohle se už v západní Evropě od politiků neslyší, tam se spíš pečuje o ty svobodné matky. Přesto se od českých rozvedených matek dozvídám, že otcovské neplatičství na děti je v Česku mimořádně rozšířené. Slyšel jsem číslice až prý 80 % neplatičů nebo máloplatičů.