Vy jako soukromý zemědělec, který má ke své práci ohromnou pokoru, jste obzvlášť citlivý na „odborníky“, kteří vědí všechno nejlépe a kritizují to, čemu vůbec nerozumí. Jak se s nimi dá bojovat?

Sednout si k „interfernetu“, tedy médiu pro nestřízlivé. Číst všechny ty odborné, rádoby kvalifikované, názory na krajinu, na všemu škodící zemědělství se už leckdy opravdu nedá pochopit ve střízlivém stavu. Zajímalo by mě, kolik polí ten odborník zasel, vypěstoval úrodu a sklidil, nebo kolika telatům pomáhal na svět a dále je vychoval a kolik masa, mléka nebo vajec ve svých chovech vyprodukoval. Kolik peněz mu pak zbylo, když to vše spočítal a jaký rozvoj podniku si mohl dovolit.

Marně se snažíme, my, potomci selských rodin, které hospodaří po celá staletí na svých rodových statcích, ukázat na příkladech, že naši sedláci nejsou ti, kteří devastují vše, na co sáhnou a že likvidace přírody není jejich celoživotním programem. Podle mnoha zasvěcených komentářů nabývám dojmu, že všichni ti, co mají ten správný pohled na neschopnost nás hospodářů, jsou připraveni dát své děti do zemědělských učilišť, případně jim poskytnout patřičné odborné zemědělské vzdělání, aby mohly svůj život beze zbytku prožít v tom tolik znemožněném zemědělství, aby v něm konečně nastal ten kýžený pořádek.

A jaký je v našem zemědělství pořádek z pohledu soukromého zemědělce?

Pokud některé firmy hospodaří na úkor úrodnosti nebo vodního režimu, podstatná eroze jim nic neříká nebo nedotují půdu organickou hmotou, nechť jsou konkrétně řešeny. Není dobré házet do jednoho pytle všechny zemědělské podniky. Není dobré házet do jednoho hrnce všechny problémy, které vznikly coby důsledek politiky programové likvidace českého zemědělství po roce 1989 a naprosto jiné problémy spojené se změnou klimatu, které vystupují poslední dobou stále více do popředí. Vzniká tak docela nestravitelný guláš.

Chemie na polích není podle vás zásadní problém?

Mnohokrát se citovala a porovnávala spotřeba pesticidů u nás a jinde v Evropě. Žádný rozumný sedlák nehájí používání pesticidů, které není v souladu s platnými regulemi. Žádný rozumný sedlák neužívá pesticidy zbytečně, nemůže si to z ekonomických důvodů dovolit. Pro informaci dodávám, že máme spotřebu 1,978 kilogramu účinných látek v pesticidech na hektar, naproti tomu má Belgie 8,088 kilogramu na hektar, Itálie 7,780 kilogramu na hektar, Španělsko 5,616 kilogramu na hektar nebo třeba Francie 3,892 kilogramu na hektar. Nepatříme tedy v EU k žádným chemickým šílencům, jak je snaha naše zemědělství vnímat některými samozvanými znalci.