Červnový schodek státního rozpočtu téměř 21 miliard korun je nejvýraznější schodek za toto období v posledních letech. Meziročně sice stát na daních a odvodech vybírá o bezmála sedm procent více než v minulém roce, ale projevuje se loňské plošné přidávání státním zaměstnancům a také tlak navyšování důchodů. Přestože druhé pololetí bývá v plnění rozpočtu slabší, zaznamenal jsem odhady ekonomů, že se do rozpočtovaného schodku 40 miliard korun určitě vejdeme. Vidíte to podobně?

No vzhledem k tomu, že známe rozpočtovou kreativitu naší vlády, která je schopna dorovnat schodek třeba rozpouštěním mimořádných rezerv a podobně, tak to vyloučit nelze. Nicméně musíme si uvědomit, že to je jenom hra s účetnictvím, důležité je, že i když třeba budeme těmito účetními přesuny navenek stav veřejných financí maskovat, podstata zůstává beze změny: Aktuálně máme nejhorší vývoj rozpočtu za mnoho let. K poslednímu červnu vykázal za první pololetí schodek hospodaření ve výši 20,7 miliardy korun. Na konci června 2018 byl přitom vykázán deficit jen 5,9 miliardy korun. Máme tu tedy nejhorší červnový výsledek od roku 2013, přičemž v roce 2012 probíhala slabší recese. Zatímco příjmy rozpočtu rostly o 8,1 procenta, výdaje rostly o 10,2 procenta. A to ekonomika zatím stále roste a máme rekordně málo nezaměstnaných, takže tak výrazná disproporce v příjmech a výdajích není ospravedlnitelná nějakými sociálními nutnostmi.

Ve funkci pomalu končící předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se na twitteru pochlubil „největší dohodou všech dob“. Má jí být smlouva o volném obchodu mezi Evropskou unií a jihoamerickým Mercosurem, který tvoří Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay. Jednání začala už v roce 2000, ale na intenzitě nabrala po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem, kdy zamrzly obchodní rozhovory mezi USA a EU. Dohoda by měla díky odbourání cel a dalších obchodních bariér ušetřit evropským firmám přes čtyři miliardy eur ročně. Jde opravdu o tak mimořádnou událost pro EU, a tedy i pro Česko?

Zóny volného obchodu jsou samozřejmě dobré, zvlášť v dnešní době, kdy se pořád víc rozlézá obchodní válka. O tom žádná. Bohužel, zrovna Jižní Amerika není pro Evropskou unii úplně tak klíčová… Přínosnější by bylo, kdybychom neměli obchodní spory s USA a s Británií po brexitu. Bohužel, v obou případech má EU či eurozóna máslo na hlavě. V případě Británie se zcela jasně snaží brexit co nejvíc zkomplikovat, a to i za cenu, že to Evropskou unii ekonomicky poškodí. A v případě Spojených států má zase jejich prezident Donald Trump pravdu v tom, že eurozóna uměle podhodnocuje svůj kurz zápornými úrokovými sazbami, jen by na to nemusel reagovat hrozbou obchodní války, která uškodí oběma stranám, tedy i té americké.

Je změna ve vedení Evropské centrální banky, kdy Maria Draghiho nahradí ve funkci bývalá francouzská ministryně financí Christine Lagardová, pouze formální záležitostí, když coby šéfka Mezinárodního měnového fondu podpořila veškeré měnově-politické inovace Maria Draghiho a také záporné sazby, nebo od ní lze čekat v zájmu udržování cenové stability v eurozóně a zachování kupní síly jednotné měny něco jiného než od jejího předchůdce?

Tohle je velký průšvih. Lagardová nikdy nestudovala ekonomii a nikdy v centrální bance ani nepracovala. Paní Lagardová totiž... nepracovala nikdy v žádné bance! Vystudovala práva, pak vstoupila do politiky. Zde kromě jiného působila jako ministryně financí a následně i jako ředitelka Mezinárodního měnového fondu. Jenže jakkoliv post šéfa MMF zní „ekonomicky“, byly to stále jen funkce politické, a nikoli odborné. To máte asi jako chtít po ambulantním stomatologovi, aby vedl na sále transplantaci srdce, a tvrdit, že lékař jako lékař.

Guvernér byl dlouhá desetiletí v minulosti po celém světě vnímán jako pokud možno nejlepší z nejlepších ekonomů. Zhruba před dvaceti lety se to – opět po celém světě - zlomilo. Šéf Evropské centrální banky byl až dosud vnímán z poloviny jako odborník a z poloviny jako politik. Teď z něj bude pouze politik, jako z kohokoli jiného. A po ekonomicky nevzdělaném politikovi se bude chtít, aby chápal a prováděl klíčově důležitou monetární politiku, ačkoliv nejspíš v plné míře nechápe dokonce ani její význam a možnosti.

Hodně lidí na to s nelibostí poukazuje. Dá se předpokládat, že Lagardová bude muset jako amatér dělat politiku svých poradců. Trhy proto očekávají, že naváže na politiku svého předchůdce Itala Draghiho a bude tlačit na velmi uvolněnou měnovou politiku. Bez pochopení souvislostí bude navíc asi daleko víc nakloněna dalšímu kolu kvantitativního uvolnění než skutečný makroekonom. To je podle mě špatně. Myslím, že by bylo daleko lepší, kdyby ECB ovládl prezident Bundesbanky Jens Weidmann. Ten má nezpochybnitelný odborný kredit a uvolněnou politiku dlouhodobě kritizuje.