Ruská armáda v Sýrii poprvé útočí přímo. Jde o provincii Idlib. Co to z vašeho pohledu znamená? Podle ČTK se ruským ani Asadovým vojskům nepodařilo zatím příliš pokročit. Mohou za to zbraně z Turecka? Jaký vývoj očekáváte?

Vojáci ruské armády dosud na zemi vystupovali převážně jako v uvozovkách násobiče síly, takže zastávali některé specifické pozice, díky nimž dramaticky zvyšovali bojeschopnost Asadových vojáků. Působili tedy jako velitelé, poradci, obsluhy pokročilých zbraní a podobně. Ve větší míře ovšem byli do bojů zapojeni žoldnéři, zejména ti z Wagnerovy firmy. Aktuální zprávy tvrdí, že ofenzivy u Idlibu se ve větších počtech účastní i pravidelné ruské síly, což by napovídalo, že odpor opozice je opravdu tuhý, protože jej nezvládají ani syrští vojáci a íránské milice. Je ale také třeba dodat, že takové zprávy šíří zejména právě sama syrská opozice, která tím může chtít vyvolat dojem větší síly: Podívejte, jak jsme teď silní, Asadovi vojáci na nás nestačí, museli proti nám poslat Rusy!

Protitankové rakety, které opozici Turecko dodává, zajisté nějaký efekt mají, ovšem hodně pochybuji, že tu ofenzivu mohou skutečně zastavit. Zpomalit ano, ale ne navždy. Předpokládám, že je jen otázkou času, než budou povstalci u Idlibu poraženi, ale otázkou je, jaké další kroky podniknou Turci, protože na podporu syrské opozice vsadili opravdu hodně a zatím se chovají, jako kdyby hodlali na severu Sýrie zůstat napořád. Evidentně chtějí získat co nejsilnější pozice pro následná vyjednávání o poválečném uspořádání země.

Jak hodnotit celou vojenskou akci Ruska v Sýrii od roku 2015? Co jsme se dozvěděli o Rusku, ale i dalších zemích, které jsou do konfliktu dlouhodobě zataženy?

Rusko dokázalo, že je ochotné podpořit své strategické spojence i silou a že má schopnosti na to, aby zrealizovalo dlouhodobou a opravdu efektivní zahraniční operaci. V Sýrii nikdy nebylo víc než pár tisíc ruských vojáků a pár desítek letadel, ovšem i s tímto malým počtem a za cenu takřka zanedbatelných ztrát Rusové zásadně přispěli k obrácení strategické situace. Pochopitelně se nesmí zapomínat ani na íránské síly a proíránské milice na zemi, ale vliv ruského letectva byl obrovský. Postupně zlikvidovalo týl islamistů a poskytovalo velmi účinnou vzdušnou podporu na bojišti. Rusko navíc to všechno téměř perfektně zvládlo i po stránce logistiky, o čemž mnozí zpočátku pochybovali. Myslím, že o téhle ruské operaci se bude ještě dlouho přednášet na vojenských akademiích.

Naopak Západ bohužel ukázal, že mu chybí smysluplná koncepce politiky vůči Střednímu východu a koneckonců i realistický pohled na tento region. A samozřejmě je třeba uvést ještě Turecko, které se chová jako asertivní hráč, který jde tvrdě za svými cíli. Erdogan vlastně ani moc neskrývá, že mu jde o obnovu někdejší Osmanské říše, ale pokud bude pokračovat, zaručeně dojde ke střetnutí s Ruskem, jelikož navzdory předstírání přátelství – viz nákup raketového systému S-400 – je evidentní, že zájmy Moskvy a Ankary na Středním východě a Kavkazu jsou z dlouhodobého hlediska naprosto protikladné.

Vladimir Putin pozval do Ruska českého prezidenta Miloše Zemana na oslavy konce války. Je pro něj návštěva prezidenta Miloše Zemana nějakým způsobem využitelná? A pro Miloše Zemana?

Mohu zde vlastně navázat na předchozí odpověď. Vladimir Putin dokáže provádět opravdu flexibilní a pragmatickou zahraniční politiku. Má samozřejmě jakýsi hlavní strategický plán, tedy obnovit a udržet pozici Ruska jako světové velmoci a vyhnout se přitom chybám, kterých se dopustil Sovětský svaz, ale v rámci tohoto plánu je Putin absolutní pragmatik, téměř až oportunista, který pružně využívá každou příležitost pro získání vlivu. Proměna vztahů s Tureckem představuje typický případ, hledání spojenců na politických scénách států Severoatlantické aliance a Evropské unie představuje další. Také Miloš Zeman je pragmatik, takže Putinovi rozumí.

Nejde tu vůbec o to, že by Zeman či Klaus byli ruští agenti, to je úplný nesmysl. Ti, kdo to tvrdí, tím jen ukazují tragikomickou neznalost elementárního fungování mezinárodní scény. Jestliže činitel jedné země o cosi usiluje a najde shodu s činitelem druhé země, pak mohou racionálně kooperovat, aniž je jeden agentem druhého. Přítomnost politiků na květnové přehlídce v Moskvě samozřejmě má velký symbolický význam – mimochodem Putin pozval i Donalda Trumpa, protože pro Kreml to znamená navazování nebo potvrzování partnerství, kdežto politici jiných zemí se mohou cítit poctěni, že dostali pozvání na událost, které Rusko přikládá tak zásadní význam. Také proto si myslím, že by Miloš Zeman měl pozvání přijmout a do Moskvy zavítat.