Co to bylo za podivný izraelský/neizraelský nálet na Sýrii? Proč Izrael nálet vlastně nepotvrdil? Jakýsi arabský analytik poznamenal, že Izrael si může do Sýrie pálit, jak chce, a nic se mu nestane. Je tomu tak? A co spekulace, že akce byla předem konzultována s Moskvou?

Hodně otázek najednou, vezmu to na přeskáčku: Izrael své nálety potvrzuje jen zcela výjimečně, takže mlčení k tomu poslednímu není ani v nejmenším divné nebo vybočující z „tradice“. Tím spíš, že není ani příliš jasné, co by měl v nynějším případě asi Izrael říkat k těm mrtvým civilistům včetně dětí. „Sorry, mířili jsme na íránskou základnu, ale netrefili, a tak roníme slzy“? Zabíjení neozbrojených civilistů je obecně vzato válečný zločin, tak co k tomu asi tak říkat?

Nicméně, civilisté umírají i při amerických náletech po skoro celém světě, při ruských v Sýrii, při saúdských v Jemenu, při spojeneckých (tedy neamerických) náletech v Afghánistánu nebo v Sýrii, při haftárovských i vládních náletech v Libyi... Chci říci, že takových válečných zločinů se dnes a denně odehrává po celém světě spousta a už se nad tím skoro nikdo ani nepozastavuje.

A je pravda, že Izrael útočí na Sýrii pravidelně a pravidelně beztrestně, ale totéž platí pro dříve četné izraelské útoky proti Libanonu, pro izraelské nálety na zablokované pásmo Gazy, vlastně pro cokoli, co kde Izrael vojensky nebo zpravodajsky podniká, přičemž k tomu lze přidat třeba vraždění íránských jaderných expertů… Ale stejná beztrestnost se přece vztahuje také na veškeré podobné americké a obecně západní nálety, zatímco v případě Ruska pak Západ aspoň občas pokrytecky sáhne po nějakých těch „kárných“ sankcích.

To s tou „koordinací s Ruskem“ bude nejspíš pravda, protože se na takovém postupu obě strany dohodly už dávno a Izrael „koordinační“ avíza znovu slíbil poté, co jeho stíhačka loni v září pálila na Sýrii zpoza ruského průzkumného letounu, který pak syrská protivzdušná obrana sestřelila… Nicméně, drtivá většina předchozích izraelských „koordinovaných“ náletů proti Sýrii mířila na „íránské cíle“ a přitom vlastně nikdy nezpůsobila žádné větší škody. Nejspíš právě i kvůli té „koordinaci“. Byly spíš symbolické, určené pro domácí, izraelské publikum, než že by měnily situaci v syrském „terénu“. Nyní ale izraelská raketa zabila snad 16 civilistů, což asi v „koordinaci“ domluvené nebylo, takže si umím představit, že se nyní někde v zákulisí „myjí hlavy“…

Nicméně, jedna ze stařičkých sovětských raket ještě z 60. let minulého století, kterou Sýrie odpálila proti izraelským raketám, minula cíl a dopadla na turecký sever Kypru. Nikomu naštěstí neublížila, ale i tak – před dvěma dny jsme měli přímo „na talíři“ živoucí příklad toho, jak snadno by mohla vypuknout světová válka. Stačilo, aby si NATO vzpomnělo, že Turecko je jeho členem, a syrskou raketu aby pojalo coby útok na svou členskou zemi…

Izraeli dlouhodobě vadí, že Sýrie je v zásadě nejvěrnější spojenec Íránu. Lze vlastně říci, že bez Íránu by se Asad v podstatě neobešel? Jakou roli vlastně v americkém tlaku na Írán hraje ponoukání Izraele? A může Izrael nakonec USA přesvědčit k tomu, že „by se mělo něco dělat s Asadem, protože to naštve Írán“?

Vy jste vtipný! Jak „něco by se mělo udělat s Asadem“? Vždyť USA a spol. Asada svrhávají devátým rokem, rozpoutaly kvůli tomu rovnou válku a vypustily džina Islámského státu a dalších teroristických skupin, pamatujete, ne? Co víc byste ještě chtěl?

Ne, vážně, obecně sice opravdu platí, že Sýrie je dnes spojencem Íránu, ale není od věci připomenout, že třeba při bushovské agresi proti Iráku pro změnu Sýrie jako jedna z mála arabských zemí nabídla Američanům přímou podporu a pomoc. Otázka aliancí na Blízkém východě prostě není jednoduchá a byla by to diskuse na hodně dlouho. A spadal by do ní, mimochodem, také otazník, proč Izrael během války pomáhal Daeši a dalším sunnitským teroristickým organizacím, když by si podporou sekulárního Asadova režimu mohl získat v Damašku nějaké body a celý jeho problém s „Íránem v Sýrii“ by dnes nejspíš nenabíral takových obrátek. Koneckonců, Bašár Asad, na rozdíl od svého otce, razil po nástupu do čela státu spíš prozápadní postoje, býval miláčkem Světové banky, John Kerry mu říkal „drahý příteli“ a tak podobně. Pak se Západ zničehonic – z nějakého svého chorého plezíru „vládce světa“ – rozhodl Bašára Asada potopit, a tak ho nakonec donutil hledat pomoc u Ruska a Íránu, tedy tam, kde ji před válkou rozhodně nevyhledával…