Rozhovor s Ondřejem Černým vedl exkluzivně pro ParlamentníListy.cz showman a moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý.

Začněme odboráři ve Státní opeře Praha, kteří na poslední chvíli odvolali dlouho chystanou stávku. Ale pořád se nabízí otázka, jestli situace ve Státní opeře je opravdu tak špatná, že dohnala zaměstnance až k takovýmto drastickým krokům…

Situaci je potřeba vnímat v celém jejím běhu, od počátku roku, kdy byl odvolán ředitel Radim Dolanský a nastoupil jsem jako pověřený ředitel já. Odboráře jsem několikrát vyzýval, abychom se sešli, neboť jsem je chtěl vtáhnout do procesu vstupu do Národního divadla. Oni ovšem jednání jednoznačně odmítali z prostého – a celkem pochopitelného – důvodu, že nesouhlasili se sloučením obou souborů a celou dobu si nepřipouštěli, že by k němu mělo dojít.

Jednalo se tam o platové změny?

Myslím, že to je kombinace více faktorů. Jeden faktor je historický, je potřeba vnímat to, že Smetanovo divadlo, respektive Státní opera, byla čtyřicet let součástí Národního divadla. Ke sloučení došlo v roce 1948, to je ten duch Zdeňka Nejedlého, který se tu pořád ještě vznáší. A v krizových situacích se objevují tendence se k té historii vztahovat. Státní opera při svém vzniku v roce 1991 vlastně navazovala na krátkou, tříletou éru samostatné Velké opery 5. května, která v Praze existovala vedle opery Národního divadla po válce. Nechme nyní stranou fakt, že Velká opera by pravděpodobně nepřežila, ani kdyby nepřišel Únor, protože už v roce 1948 měla obrovské finanční problémy a ukazovalo se, že existence dvou samostatných státních oper uvnitř Prahy je velmi problematická. Nicméně moment toho býti samostatný, nezávislý na Národním divadle, v paměti Státní opery přetrvává. Potom v roce 1991 došlo k oddělení Smetanova divadla od Národního. Tenkrát zvítězil spíše revolučně-antikomunistický pohled, před racionálními argumenty: pan ředitel Drgáč nechtěl, aby se opera oddělila jako samostatná instituce, pouze prahnul po autonomii uvnitř Národního divadla. Což může dnes sám potvrdit. To je ten aspekt historický.