Řeporyjské zlozvyky akademika Fialy. Zbořil premiérovi osvěžuje paměť

Pane doktore, premiér Fiala přiznal chybu. Skutečně. Řekl, že po ruské invazi na Ukrajinu měl říct, že žádné předvolební sliby neplatí, protože je válka. Co říci na takové „přiznání chyby“?

Myslím, že každý, kdo se snažil studovat a reflektovat celé interview pana předsedy vlády, jím nebyl překvapený. Z hlediska jazykotvorného to bylo jako vždy nadužívání budoucího času, podmiňovacího způsobu a trochu pokusu o lidovost, o které si myslím, že je ovlivněna třemi roky intimního kontaktu s českým politických prostředím. Předpokládám, že po formální stránce je možné ho zařadit mezi ty povedené a jeho obdivovatele naplňující hrdostí. Složitější je to s kritickým posuzováním jeho obsahu, který se pohyboval na struně mezi přiznáním a odmítáním chyb a nepravostí.

V tomto ohledu to byl výkon, za který by se nemusel stydět ani Hugo Pludek z Havlovy Zahradní slavnosti. Přiznání chyb, ve Vyskočilově podání šupiny mi spadly z očí, pohleďte a nechte kolovat, má v závěru dodatek ale vrátit! U obou zmíněných autorů se sice jednalo jen o dobově podmíněnou rétoriku (bylo to v době oblíbené sebekritiky), ale to neznamená, že jako modus operandi to dnes neplatí. A obávám se, že se to bude opakovat i v budoucnosti. Samozřejmě není pravda, že Petr Fiala dokonce už od začátku své premiérské kariéry něco podobného zatajil. Jeho historické zvolání Jsme ve válce! vyvolalo dočasný pohyb na vyšší úrovni české politiky, ale kancelář ve Strakovce a věrní přátelé po boku to vysvětlili tím, že to bylo použito jako metafora a že to nemáme brát vážně.

Takže i toto byl mistrovský kousek eristické dialektiky (podle slovníku agresivní způsob vedení sporu, zaměřeného na vítězství za každou cenu, tedy bez ohledu na pravdivost prosazovaného tvrzení či správnost argumentace, použitelný dokonce i opakovaně). Bude-li třeba, někdo nebo sám autor nám vysvětlí, že už to řekl, ale hlupáci tomu nerozuměli.

Ve stejném pořadu CNN Prima NEWS, v Partii s Terezií Tománkovou, seděl sám jen s moderátorkou. A paní Tománkové začal spílat, že CNN Prima NEWS je „opoziční televize“. Ona mu totiž předkládala průzkumy, které pro něj nevycházely dobře. Ti příznivci, kteří premiérovi ještě zbyli, začali na sociálních sítích halasit, že na zmíněné stanici je „pořád Konečná, Macinka nebo lidi z ANO“. Co je to za úvahy? Ona je povinnost, aby v televizi byli jen vládní představitelé?

Co mají ti Fialovi věrní dělat, kdy zjistili, že hra Všichni na Babiše! už moc potenciálních voličů nezajímá. A tak hledají náhradní terč a snaží se jej sestřelit. Je zajímavé, že v této hře má to, kdo dokáže být vulgárnější, ubožejší a útočnější in argumentum ad hominem, tak důležitou roli, ale to by Petr Fiala, původem z akademického prostředí, měl vědět. To, že se takto baví mezi sebou dopisovatelé na sítích a v kavárnách, nemění nic na tom, že nelze odhadnout, komu tato bojovnost ve volbách poslouží.

Takové debaty můžeme považovat za nižší úroveň dialogu občanské společnosti a není nejdůležitější. Řeporyjské zlozvyky dávno převzaly vysoké osobnosti české politiky a třeba to chřadnoucí ODS prospěje. A kdyby ne, tak ještě je tu záchranná brzda nějaké soudní instance, která se osvědčila už v několika zemích, a za tu je možné zatáhnout.

Předseda SPD Tomio Okamura čelí trestnímu stíhání a žádosti o vydání Sněmovnou za plakát s černochem. Prý na podkladě trestního oznámení Jiřího Pospíšila a po intervenci státního zastupitelství. Ten plakát už jsme spolu hodnotili. Jak se vám ale líbí, kterak k tomu pan Okamura komunikačně přistoupil?

Jeho výklad celého případu je samozřejmě pragmatický a přemýšlet o svém předvolebním poslání svým voličům připomínat dlouho nemusel. Zajímavější by bylo vědět, kdo s tím načasováním páně Okamurova stíhání, právě v této době a s jakým úmyslem, vstoupil tak neomaleně do veřejného prostoru. Z hlediska volebních kortešů (nadháněčů voličů k volebním urnám) to snad byl jen projev politické nezralosti a omezenosti. Složitější by to bylo, kdybychom se dozvěděli, že to je nějaká kombinačka z politického zákulisí.

Nedej bůh, třeba i nějakých tajných tajných. (Myšleno jako tajných na druhou, možná i na třetí.) Pak bychom se museli obávat, že se u nás ve volebním času mnoho nezměnilo a vliv volebního zákulisí je přinejmenším stále trvající, nebo dokonce ještě větší než kdykoliv dřív.

Česká televize dala Okamurovi prostor v pořadu Interview ČT24, kde se ho snažila moderátorka přesvědčit, že je rasista. A po konci pořadu na něj „vybafly“ před budovou ČT dvě redaktorky pořadu Reportéři ČT. Okamurova mluvčí si jejich interakci natočila a zveřejnila na předsedově profilu. To už je dokonce možná i vtipné?

Je to téměř neuvěřitelné. Nechtělo se mi tomu věřit, že někdo v ČT může navádět své zaměstnankyně k takové hlouposti. Nechci se dohadovat o tom, kolik peněz ušetřil pan Okamura a SPD ve svém volebním fondu a také zda ty dvě nešťastnice nepracovaly v jejich prospěch ve mzdě. Nejen že celá tato akce pomohla těm, kteří měli být přistiženi téměř u hrdelního zločinu, ale ona pomohla i učinit téma nelegální migrace do EU součástí a europeizací situace v ČR.

Neměli bychom se pak divit, že se ho zmocní další politické strany a použijí k různým dezinterpretacím a dehonestacím kohokoliv z těch, kteří budou hájit politická rozhodnutí EU motivovaná dobrými úmysly. Snad bychom mohli v této souvislosti připomenout až banální lidové poučení, že dobrými úmysly je dlážděná cesta do pekel.

Situace se vyhrocuje i na Slovensku. Robert Fico řekl o Zelenském, že jen chodí po Evropě a žebrá. Navíc Slovensku zarazil ruský plyn. Zelenskyj obvinil Fica, že Slovensko se obejde bez ruského plynu, protože může dostat jiný. Fico ovšem tvrdí, že na tom by jeho země finančně tratila. A míní zablokovat další evropskou pomoc Ukrajině. Ficovi navíc rebelují jeho vlastní poslanci. K čemu to celé směřuje?

Možná že i k předčasným volbám. Ale to jen věštím budoucnost a raději bych počkal, zda nějaký odpovědný politik s tímto nápadem přijde, nebo bude opatrnější a nebude chtít riskovat nový evropský model voleb. V něm zatím hrají důležitou roli tajné služby, na jejichž ještě tajnější informace se odvolávají příslušné soudy.

Zdá se mi, že postoj Roberta Fica je podstatně ovlivněn jeho zkušeností s tím, jak je možné útočit na politika, sice řádně zvoleného, ale nepřijatelného pro konkrétní zájmové skupiny, a chová se obezřetně s vědomím, že nejen na prezidenty, ale i na předsedy vlád se ve světě pervertovaných hodnot také střílí. Jistě dobře ví, že EU v současném složení hájí zájmy svých členských zemí jen selektivně a že vydírání jeho země prostřednictvím potřebných surovin nebo finančními pokutami je sice v EU běžné, ale i dočasné. Snad by si to mohli uvědomit i jeho nenávistní nepřátelé a připravovat se na cestu do vzdálenější budoucnosti nejenom jednou neopravitelnou jednosměrkou.

V Bratislavě byla demonstrace, kde vystoupil český herec Ivan Trojan. Jak se vám jeho proslov líbil?

Herci hrají a publikum aplauduje nebo píská a bučí. V roce 1989 jsem byl blízko divadelnímu prostředí a viděl jsem, jak populární osobnosti minulosti se měnily v hrdiny okamžiku a jak se dodnes snaží vstoupit na politická jeviště hlavním vchodem. Bylo tomu tak mnohokrát v letech minulých, je tomu tak dnes a bude to i v budoucnosti. Někdo si myslí, že je dobré dodávat na Ukrajinu semtex, jiný nebo jiné stát v řadě s někým koho obdivují. Dokonce o tom natočil István Szabó ve své době slavný film Mefisto s Klausem Mario Brandauerem (1981), a měli bychom si přiznat, že i dnes žijeme v době, která je té, o níž se v něm vypráví, dost podobná.

Když jsme sledovali dění ve Francii: blíží se Macronův další premiér Francois Bayrou k získání alespoň nějaké podpory ve francouzském Národním shromáždění?

Je to jen zvláštní až komická shoda okolností, že v naší rodině je kdysi dobře známý, skoro až přítel, Francoise Bayrou. Proto bych mohl říct, že mám, řekněme, omezené intimní informace o předpokládaném budoucím francouzském premiérovi. Ale asi vás zklamu. Je to jako u všech politiků na celém světě. Mají svůj soukromý život, který se někdy kříží s politickými ambicemi, a tito lidé žijí hned několik životů současně. Proto si nedovolím, jak říká klasik, ani naznačovat.

A pokud jde o to dění, potom jen jeden příklad za všechny. Ve Francii jsou místa, kde se domnívají, že Ukrajina je příčinou jejich až padesátiprocentních ztrát z výnosů obilovin. Ano, ale pravou příčinou je hospodaření velkoagrárních společností na milionech hektarů zemědělské půdy, a nikoliv Šolochovova rozrušená země. A s tím ani nová vláda, ani případně nový prezident páté, nebo dokonce šesté republiky nic neudělají.