Pojďme nejdříve k multikulturalismu a celému tomu vývoji nynější utečenecké krize…

Nejdříve bych odkázal na rozhovor Muhammada Aliho alias Cassiuse Claye. Jasně řekl, že bychom se neměli stydět za svou rasu. „Já chci mít krásný černý děti s krásnou černou manželkou. Já chci mít krásné děti, které mi budou podobné, a každý inteligentní běloch chce mít s krásnou bílou manželkou nádherné bílé děti.“ Vrabec lítá s vrabcem, káně s kánětem, holub lítá s holubicí, lev spí se lvicí. Tak to prostě je. A proč se tomu bráníme?

….no a už vás za to může někdo chytit a označit, že jste xenofob, rasista…

Já se pak ale musím zeptat – definujte mi, co je to xenofobie? Xenofobie je iracionální strach z neznámého. Řekněte mi, čeho neznámého se tady bojím, a navíc iracionálně, že to dotyčnému dává právo mne označit xenofobem nebo moje chování xenofobním? Nehledě na to, že xenofobní není přece nic negativního. Xenofobie je iracionální strach z neznámého. Co je na tom špatného?

Takoví obviňovači si pouze myslí, že se iracionálně bojíme. Strach, kterým oni argumentují v otázce islámu však není strach, ale informovanost. Nikdo se rozhodně nebojí muslimů. Vůbec ne. Velká část společnosti už začíná být informovaná nikoliv o muslimech, ale právě o islámu. A právě muslimové jsou jeho první obětí. Víte, problém pro lidi není uprchlík, imigrant, migrant, nebo snad emigrant.

Tady vedle mne má svůj obchod Vietnamec, buddhista. Chodí ke mně pro polévku i na větší nákup. Já zas nakupuji u něj; a rád. Moje dcerka si píše s Japonkou. Sestra mě chtěla v žertu oženit s černoškou, známou mého švagra a mimochodem velmi sympatickou paní ze Senegalu. Já sám jsem z poloviny Němec, z poloviny Slovan. Velmi rád bych byl Židem, protože tyto lidi nesmírně obdivuji pro jejich píli a vůli žít a uchovat si svou vlastní identitu. Kde, proboha, je vidět nějaký rasismus nebo xenofobie?

Problém sám netvoří migrace či imigrace, protože ta běžně probíhá. Problém je islám, který k nám s takto masovou imigrací nekontrolovaně přichází. A ten je naprosto nekompatibilní s naší civilizací. Protiargumentem pak často bývá zpochybnění naší vlastní civilizace. A to už považuji za opravdu hloupé.

Důraz je pak kladen na nárok na svobodu náboženského vyznání a její ochranu.

Tady si však řekněme na rovinu, že islám není typickým náboženstvím, jak jej my vnímáme. Náboženství je soubor rozmanitých jednání, symbolů či představ vyjadřujících transcendentní zkušenost, neboli zkušenost přesahující smyslové vnímání. A právě ona transcendence je tolik důležitá v definici náboženství. Právě islám takové transcendence překračuje svým systémem světského zákona a práva. Islám je totiž komplexní ideologie řízení společnosti, stejné roviny jako demokracie.

Demokracie, jak ji známe, je z řeckého demos–kratos vládou lidu a sekulárním systémem. Náboženství je striktně odděleno od světského řízení práva a zákona. Demokracie ve svém prostoru poskytuje právo na náboženské vyznání a poskytuje jeho ochranu. Islám však poskytuje prostor pro náboženství jediné, které je pak jeho jedinou doktrínou. Islám tedy vidí v demokracii svého konkurenta, jenž popírá systém islámu. Je nutné si toto uvědomit a nazývat věci konečně pravými jmény.

A je možné jej reformovat?

Jakékoli reformy jsou v islámu výslovně zakázány a krásně je to vidět na tezích hanafijského madhabu neboli školy myšlení. Abú Hanífa zkráceně říká: „Alláh a jeho prorok Mohamed mají pravdu, a to potvrzenou zapsáním. Pokud bych někdy řekl něco proti tomu, ignorujte to!“ A poté však dodává zcela bez bázně a hany: „Toto je náš názor a pokud někdo přinese jiný, lepší, přijmeme jej...“

Typický příklad zacyklení – máme pravdu. Pokud někdy řekneme, že nemáme pravdu, ignorujte to. Pokud jste ignorovali sdělení „Nemáme pravdu“, zachovali jste se správně. Něco jako: za prvé: Maminka má vždycky pravdu. A za druhé: Když maminka nemá pravdu, platí bod jedna...

A pokud mluvíme o islámu, ten samozřejmě není dán pouze koránem. Knihy islámu jsou navzájem provázány. Právo šaría skutečně stanoví fyzické tresty za příslušná provinění. Ať už jsou společenská nebo náboženská, ale stanovuje už konkrétní tresty jako náš zákon. A islám bez práva šaría? Sami muslimové říkají, že islám bez šaría není islám, a proto trvají na jeho zavádění. A opravdu tomu tak je, islám bez šaría není islám.

A kdyby k vám tedy přišel muslim, i když jich tu ještě moc není, a poznal byste jej, tak jak byste se choval?

Ale sem chodí spousty muslimů! Nakupují u mne. Nejsou z těch nějakých migračních vln, ale ti, co tu žijí. Dokonce svého času sem jeden z nich třeba chodil a bez problémů si dával párky a řízky a vepřovou se zelím. A víte, co mi vždycky odpovídal? Tady se to může, tady je to uvnitř a Alláh to nevidí. Jenže oni používají takové výmluvy. Je to jediná cesta, jak se vyhnout plnění nařízení islámu. A za takové prohřešky však islám ukládá přísné tresty a bez výjimky.

Islám nemůže zlidovět, protože sám tohle chování zakazuje, a dokonce nařizuje přísné tresty fyzické. To není trest ve formě pětkrát Otčenáš. Odpadlictví je v islámu trestáno velmi přísně.

Pojďme se vrátit přímo do Klatov, kde by podle informací, které máme, měla být halal porážka…

V objektu bývalého masokombinátu bývala svého času ještě zpracovna zvěřiny, kterou si pronajala jiná společnost, než je vlastník toho objektu. Tam v tom prostoru to zůstalo v podstatě nedotčené, je to uzpůsobeno ke zpracování masa. A současný majitel usiluje o zřízení halal porážky.

U těchto porážek se ale musíme zastavit, protože každý diskutér neznalý věci okamžitě namítne, že košer porážky jsou v podstatě totéž. Nikoliv. Nejsou.

V islámu existují věci přísně zakázané a věci povolené a věci tolerované. Halal je jídlo povolené, požehnané. Pravidla halal porážky jsou v islámu daleko benevolentnější, než je tomu u kosher porážky.

Taková porážka však musí být umožněna výjimkou ze zákona, protože zákon u nás tento způsob porážky přímo zakazuje. Zákon u nás nařizuje před porážkou zvíře omráčit, uvést do bezvědomí. Jestliže jsme schopni dávat výjimky z takového zákona, proč bychom neměli být schopni dávat výjimky z trestního zákona? A dávat výjimky někomu, že smí zavraždit bližního svého? Vždyť to je absurdní!

Jistě stojí za zmínku počet porážek halal a kosher v roce 2014 v naší republice. U halal to bylo přes 98 000 porážek, u kosher něco přes 1200. Skot, ovce a jehňata jsou ve stovkách a nejvíce je brojlerů – těch je přes 96 tisíc. To je u halal porážek. U kosher je nulový počet skotu a ovcí a jsou jen brojleři a něco málo krůt.

Ze svého pohledu vám každopádně musím říci, že halal porážka není žádná legrace a že to není nic humánního.